Skotskem za prací a pustou krásou

Do batohu balíme plynové bomby, sušenky a instantní čínské polévky pro případ nouze a vydáváme se na dálnici směrem na Rozvadov. Máme štěstí – po pěti minutách stopujeme dva britské kamiony, které nás vezou až do Lucemburska. Odtud jedeme se Skotem Stevenem přes kanál La Manche do Doveru a pokračujeme na sever. Ale dříve než se vyrazíme z Anglie do Skotska, zajíždíme do oblasti Lake District na severozápadě Anglie, která je proslulá překrásnými jezery.

Cumbria Way

Vydaly jsme se na dvoudenní pochod po tzv. Cumbria Way, cestě, která protíná park z jihu na sever, a došly až do městečka Keswick. Je to malebná krajina plná oveček, zídek a šťavnaté trávy. Nedaleké jezero Derwent Water patří k nejhezčím místům této oblasti. To se bohužel odráží v počtu turistů, kterých je tu v letních měsících na rozdíl od severního Skotska nepříjemně mnoho. Asi tři kilometry od Keswicku jsme si vylezly na horu Skidaw a poprvé spatřily proslulá vřesoviště. Právě se začínala barvit do fialova a na protějších kopcích vytvářela zajímavé vzory. V největší parádě je můžete vidět v září a říjnu.

Edinburgh

Naší další zastávkou byl Edinburgh, kde právě probíhal divadelní festival. Kromě dudáků si na ulici přivydělávali herci a komici všeho druhu. Atmosféra města byla vynikající a stálo by za to strávit tu pár dní, ale ubytování v hostelu stálo okolo 15 liber za noc a v parku jsme se necítily úplně bezpečně.

Přeplněná pole

Odjely jsme proto na sever do přírody, kde se dá stanovat kdekoliv, a poohlédly se po nějaké brigádě. Jak jsme ovšem od místních zjistily, do Skotska letos přijelo pracovat 25 000 Poláků a myslím, že podobné množství Čechů. Najít nějakou slušnou brigádu nebylo přes léto tedy vůbec jednoduché. Přesto jsme již po dni hledání našly místo na jahodovém poli u města Dundee, kde jsme potkaly asi dvacet lidí z Moravy. Pracovní podmínky byly ale dost strašné a peníze za těžkou práci ještě horší (asi 80 korun za hodinu). Rozhodly jsme se, že v tom případě budeme raději žít na toastovém chlebu z Tesca a podíváme se na sever do odlehlých divokých končin.

Mušky stíhačky

Stopem jsme se dostaly do města Inverness. Během cesty se krajina dramaticky měnila od smíšených lesů přes smrčiny až po vřesoviště, z nichž jen občas vykukovala osamocená borovice. U Inverness jsme poprvé poznaly, co jsou to midgees. Každý, kdo tu už na výletě byl, na ně jen tak nezapomene. Jsou to malé mušky, které vás nesnesitelně žerou, a lze se jich zbavit dočasně – pobíháním z místa na místo, nebo dlouhodobě – zahalením do mnoha vrstev. Každý večer z nás proto koukal jen proužek očí a vypadaly jsme jako muslimky. Jediným útočištěm byl náš stan, kam na nás naštěstí nemohly.

Pohádkový ostrov Skye

V Inverness jsme si ve slevě koupily goretexové boty za 45 liber a vyzkoušely jsme je hned následující den na ostrově Skye, kde jsme se vypravily na túru rozmáčenými vřesovišti. Přesvědčily jsme se, že bez pořádných bot bychom se v tomto terénu nikam nedostaly. Odměnou za naše úsilí byla nádherná krajina připomínající příběhy z Tolkiena – plná kapradin, rozkvetlého vřesu, vysokých kopců a tmavě modrých jezer. První dva dny nám počasí přálo a my si užívaly jasné modré nebe, které se tu moc často nevidí. Pak ale začalo hustě pršet a mezi kopci se valila oblaka mlhy. Rozhodly jsme se vrátit na pevninu, kde to ale nebylo o moc lepší. Já jsem jsem skotské počasí podcenila a nevzala jsem si sebou moc teplého a hlavně nepromokavého oblečení, takže jsem na sobě neustále nosila dvě trička a mikiny. Na severu, kam jsme se dostaly přes přístav Ullapool, bylo okolo dvanácti stupňů a kousky modré oblohy se objevily jen mimořádně.

Pláže severního Skotska

Nicméně krajina tu byla působivá i v pošmourných dnech. Po stále užších silničkách jsme se dostaly až do vesnice Durness na severozápadním výběžku Skotska. Zašly jsme na místní písečnou pláž, vedle níž se tyčily špičaté duny porostlé vysokou travou. Z jedné takové duny jsme v dálce uviděly černé útesy mysu Cape Wrath. Jak jsme v infocentru zjistily, nedalo se tam dostat jinak  než lodí a minibusem za 11 liber. Vrátily jsme se proto několik kilometrů zpátky a došly alespoň na proslulou pláž Sandwood Bay. Je to opravdu magické místo. Mělké jezero tu od moře odděluje pás dun a z moře vyčnívají skály, ohlodané za tisíce let do tvaru sloupu. Říká se, že písek je tu růžový, ale abych byla upřímná, pod zamračeným nebem vypadal jako jakýkoliv jiný.

Tajné úkryty

Doslechly jsme se o možnosti spát v tzv. „bothy“ a vydaly se je tedy hledat. Jedná se o domek, kde lze zadarmo přespat, a pokud najdete dřevo, i zatopit. Ve Skotsku a severní Anglii je jich hodně, stačí se jen zeptat místního rangera, který o nich má přehled. Počasí se ale během hledání změnilo a spadla mlha, takže bylo vidět jen asi na deset metrů. Můžeme děkovat šumění moře, že jsme se navždy neztratily v rašeliništích. Po několika hodinách jsme se dostaly zpět na pláž, postavily stan a v noci dokonale zmokly. Neměly jsme na sebe už nic suchého, nutně jsme se potřebovaly usušit a peníze nám také začínaly dělat starosti. Nezbývalo nám nic jiného než se začít vracet domů a s trochu smutnou náladou opustit zemi, která nám svou krásou vyrazila dech.