Ze země odkud lodě dováží čaj a kávu

Máme štěstí, že v nejvykřičenějším javanském letovisku Pangandaran zrovna není sezóna, a tak máme rybí trh jen pro sebe a můžeme si vybrat mezi spoustou pestrobarevných ryb, kladivounů, humrů, obřích, krabů a chobotnic. Volba padá na růžovou rybičku, která hned putuje na gril, zatímco na pánvi se smaží mnamkoidní barabecue omáčka. A to vše v ceně minutky v menze. Ráno na motorkách ještě zamlženýma políčkama doháníme loď do Cilacapu. Kolem nás rybáři nahazují sítě a venkované dopravují na trh brambory a banány.

A pak už visím z přeplněného autobusu stojíc na třech prstech do horského městečka Wonosobo. V chladné noci jsem příliš líný vytáhnout spacák - jsem přeci v tropech, ne?- a tak dva dny porfkávám. Vycházející slunce, vykukující zpoza sopky, osvětluje postavičky v zimních bundách a kulichách jdoucích na trh. Na okraji kráteru na náhorní plošině Dieng pozorujeme bublající a prskající vařící bahno a pro změnu zase dýcháme sirné výpary. Dokonce mi to trochu ohodilo kalhoty.

Nevyhli jsme se ani indonéskému "taj mahalu" buddhistickému chrámu v Borobudur, kde jsme vychutnali východ slunce, desítky buddhů zavřených v děravých kamenných zvonech a spoustu vytesaných příběhů na reliéfech. Bečákem (tj. indonéskou verzí cyklorikši) se necháváme odvézt ke třímetrové soše Buddhy uvězněné v polorozpadlé stoupě, kterou nám zrcadlem (tj alobalem na kartonu) osvětluje zvenčí hlídač. A už frčíme do Yodyakarty, odkud zítra míříme do hinduistického komplexu Prambanan, do krajiny z konce světa kolem vulkánu Bromo a pak dáme sbohem Jávě, rychle přejedeme přes Bali do vesnického souostroví Nusa Tenggara. takže od nás v příštích týdnech moc mailů nečekejte.

Náš jídelníček:
Obžíráme se tu jako římští císaři. Obalovaná smažená kuřata, kuřecí, hovězí a skopové špízy na dřevěném uhlí, hovězí v kokosovém mléce - jsme přeci v muslimské zemi. Mimoto spořádáme nejrůznější druhy tropického a ve vyšších polohách subtropického ovoce nám před cesotu do Indonésie známého i neznámého (ve velkém nožství). S mléčnými výrobky je to horší, v tom teple tady se nedá moc skladovat. A tak nám nezbývá než si tu a tam skočit do Mekáče na smetanovou zmrzlinu za 3 Kč anebo si občas dát mléčný čajík či čočku se sójovým mlékem na sladko.

Oblečení si bohužel už průběžně musíme kupovat, přece jen se nešije na takovou zátěž, jakou podstupuje s námi v Indii, Brazíli, východní a jihovýchodní Asii.