Nejčtenější články

Novinky emailem

Partneři

Královédvorsko
Ubytování, restaurace, turistika ve Dvoře Králové n. L. a okolí.

www.Cottage.cz
Portál o turistice a ubytování v NP České Švýcarsko.

Naše ikona:

ČR

Afrika

Amerika

Asie

Austrálie a Oceánie

Evropa

Stř. východ

KALiMERA > On-line cesty > seriály > Asie

Mongolsko - sádlo, mušky a mobily

Lucie Kinkorová, Petr Drbohlav / 18.06.2002

A tak jsme přijeli do Ulan-bátaru, hlavního města. V silnicích půl metru hluboké díry, špinaví lidé v holinkách, paneláci v centru a jurty jako předměstí...

Je tohle skutečně hlavní město? Zajímá vás mongolský jídelníček?
Nabízelo by se říci, že je to ovce na sto způsobů, jenže ve skutečnosti to jsou asi tři - všechny mastné a neslané, hodně rychle se to přejí. Nejhorší ovšem je, když nás někdo hostí v jurtě, sám chudák se musí obětovat a přemáhat a jíst to nejliovější masíčko a nám přenechá podle něj to nejlepší, tj. to SÁDLO.

Zajímavý je i způsob cestování. Pět set kilometrů jsme jeli přes 12 hodin. To víte, tu se zavaří motor, tu upadne kolo, tu potká jeden ze spolucestujících známé, jak za jaka zapojili dvoukolák se sbalenou jurtou a i se stádem táhnou na zelenější stepi. Zastaví se, poklábosí, popije se vodka a kumys, a pak se neujede ani sto metrů a alkohol vleze dědovi v župánku do hlavičky (župánek je takové tradiční oblečení, ve kterém stále chodí asi 60 % mongolů) a zacouváme ulovit jednoho berana ze stáda, aby se příštích třistasedm kilometrů projel nesvázaný, nezabitý či jinak omámený, sedící na našich batůžkách, koukající z okna. Mimochodem, mongolové strašně chlastaj, je to vůbec první země, kde nás nutí pít, neštěstí oni sami moc nevydrží (včera do mě nalili jen tak mimochodem 3/4 flašky vodky, panáky se tu totiž pijou po deckách a domítnutí je urážka).

Mongolsko ani náhodou nejsou roviny, lozili jsme po třitisícovkách, škrabali se na sopku, brodili se v písečných dunách a v řekách. A ani stepi nejsou, jak už jsme bohužel s baťůžkem ba zádech stačili zjistit, absolutní rovina, ba naopak. Poldení žár se dá naštěstí vždycky přečkat v jurtě, kam nbás pastevci pozvou, nabídnou slaný čaj, čerstvý, ještě teplý jogurt a bojové (rozuměj neukousnutelné) sušenky.

Nejnesnesitelnější nejsou ani davy čumilů, když balíme stan či vaříme, ale hmyz, ne všude, ale když tak rozhodně stojí za to. U jednoho jezírka nás absolutně obalily miliony mušek, včera nás zase žrala masařka ovada.

A to už jsme zase v Ulanbátaru. Po 14 dnech na venkově, tak skutečně batarani označují zbytke Mogolska, nám přijde jako nejmodernější velkoměsto na světě. Mezi Karosami se prohánějí jedny z posledních modelů amerických, evropských, jihokorejských aut (pravda, dovezlli je sem už jako ojetiny), v obchodech lze koupit snad vše na co si člověk vzpomene, i když většinou českého nebo polského původu (Opavia, ochucowaldo do zup, na které jsou mongolci závislí), všichni jsou čistí a upravení, kromě nás. My už se přes týden nemyli. Honosí se mobilama, které by jim mohla většina Čechů závidět.

Mějte se doma fajn.