Yogyakarta, Bromo, Lombok, Sumbawa, Flores...

Gunung Bromo
Je zima a tma, a mu stoupáme už půl hodiny po prašné cestě, na kterou nám občas posvítí jen měsíc, protože 4 měsíce našeho putování značně převyšují životnost baterky. Pospícháme, chceme být na úsvit na nejvyšším bodu vnějšího kráteru a pozorovat, jak vycházející slunce osvětluje krajinu z konce světa kolem vulkánu Bromo, a jak sopka Semeru jednou za 15 minut vyplivne obláček kouře. Jeden úsek lezeme vypáleným lesem, na vrcholku se na nás, ušmudlané a špinavé, přes hledáčky fo´táků a videokamer, nevěřícně koukají bílí (doslova) turisté, kteří se sem nechali vyvézt jeepy. Tolik, kolik jich tu je, jsme nepotkali na celé naší cestě Indonésií dohromady. Naštěstí brzy odjíždí, aby mohli dospat a nechávají úžasnou scenérii jen pro nás. Bali nás skutečně nezklamalo, všichni se nás snaží vozit vozíky místo autobusy. ceny pro bílé jsou i pětinásobné...Ještě, že tu trávíme jen jednu noc, a ještě k tomu v autobusech na cestě z Jávy na Lombok.

Lombok
Sedíme v prachu asi s tisícovkou vesničanů a tvoříme kruhovou arénu pro zápasy svalovců (ano, dokonce i ti se v Indonésii najdou!!), vyzbrojených dřevěnými tyčemi a koženými štíty. Bojuje se o peníze a čest, a tak se řežou hlava nehlava, krvavé, hluboké šrámy hodně bolí.

Sumbawa
Nájímáme si loď na malý korálový ostrůvek Pulau Moyo, kde se potápíme v botanické zahradě se spoustou nejpestrobarevnějších ryb a korálů. Dokonce i chobotnice na nás naštvaně kouká, že ji rušíme ze spánku a pak jde na procházku. Jen kdyby šnorchly pěkně těsnily. Opodál v krápníkové jeskyni, kterou prozkoumáváme svíčkou, se jeden z netopýrků chytá Lucčina prstu a nehodlá se pustit. Vesničané, už zase na pevnině, nám tvrdí, že tam jezdí MNOHO MNOHO turistů. Ptáme se, kolik za týden, a on odpovídá, že tak jedna skupina za měsíc.

Naproti našemu hotýlku stojí sultánův palác - velká dřevěná stodola na nožičkách, řekl by český zemědělec.

Flores
Na křesťanském Floresu jsou černoši a nosí kulichy a péřovky...Účastníme se ceremoniálu na počest mrtvých předků. Vesničané rituálně zabíjí buvola a mačetou rozsekávají lebku dvaceti kvičícím černým prasatům, která nám pak servírují vařená (resp. jejich tuk a kůži) a abychom někomu nepřivodili neštěstí, musíme pojíst ve všech rodinách. Ještě že palmové víno teče proudem a nikomu nepřijde divné, že sádlo v poslední rodině zahrabáváme do kopce rýže, bezzubé vesničanky nabízí Luci betel a protože odmítnutí by byla urážka, žvyká o sto šest a zaplňuje plechovku, k tomu určenou, rudými plivanci.

Člověk míní a Indonésani mění...
..jízdní řády lodí, a tak se nedostaneme rozumně na Sumbu (jak jsme si napalánovali) a už vůbec ne z ní. Alternativní souostroví Solor a západní Timor jsou na tom podobně. Připravujeme se tedy na mnohodenní autobuso-trajektovou cestu zpátku na Jávu, místy, která už známe, jenže...Druhý den autobusování nám spolupasažér říká, že zítra jede loď na Sulawesi (Celebes), takže jsme tu a večer odjíždíme trekovat k protestantským animistům do tana Toraji.