Čína - kam tam?

PEKING STŘEDNÍ ČÍNA VÝCHODNÍ ČÍNA SEVERNÍ ČÍNA JIŽNÍ ČÍNA ZÁPADNÍ ČÍNA

   Na rozlehlém čínském subkontinentu proto uvádím jen zcela subjektivní a namátkový výběr míst, kde se líbilo nám a několika dalším českým cestovatelům. Protože obrovské vzdálenosti třetí největší země světa kladou nároky na vaši kapsu, pohodlí i čas, vyplatí se vybrat k návštěvě jen několik z mnoha čínských provincií. Pokud nemá být vaše cesta po Číně uhoněným těkáním, pak základní volba zní: buď tropický jih, nebo horské a pouštní oblasti severozápadu.

   Soukromá přátelská rada - vykašlete se na standardní čínská turistická lákadla. Velká čínská zeď, hliněná armáda u Xianu, Zakázané město v Pekingu, to všechno jsou dnes už jen umělé kulisy, obležené houfy výletníků a obklopené stánky s coca-colou a barevnými cetkami. Rozjeďte se místo toho do hor a na venkov, kde ještě spatříte mizející původní starou Čínu.

PEKING (BEIJING, PEJ-ŤING)
   Hlavní město Číny, překřtěné českými cestovateli na "Pekáč", je nekonečnou bezútěšnou metropolí titánsky širokých ulic, nadlidsky obrovitých náměstí a lesů moderních mrakodrapů. Bohatě proto postačí, když se zde zdržíte jen dva tři dny.

   Největším turistickým magnetem Pekingu je tzv. Zakázané město, sídlo dávných císařů s historickými paláci, síněmi, pavilony a zahradami, označované za největší palácový komplex světa. Do Zakázaného města se vstupuje jižní Poledníkovou branou. Za vstupné ve zlodějské výši zde sice můžete zde bloudit hodiny, upřímně řečeno je to ale trochu nuda - celé zakázané město bylo totiž počátkem 15. století vystavěno kolem jednoho stejného architektonického mustru. Za jeho nejvýznačnější památku je pokládána Síň nejvyšší harmonie (Tchaj che-ťien) ze 17. století, údajně vůbec největší historická dřevěnná stavba v Číně, kde byli čínští císaři slavnostně uváděni na trůn. Kromě Zakázaného města stojí v Pekingu za vidění řada dalších památek: vrch Jingshan (Uhelný pahorek) s pagodou a velkým parkem přímo za severním východem ze Zakázaného města (odkud je na monstrózní palácový komplex nejkrásnější výhled), Letní palác na břehu jezera Kunming (jeho součástí je třeba i nádherná Věž Buddhovy vůně a Měděnný pavilón), Konfuciův chrám (dnes muzeum s expozicí pekingských dějin), taoistický Klášter Bílého oblaku, tibetský buddhistický chrám Lama temple, známý také jako Jung che-kung (skvělá atmosféra, rozhodně doporučujeme), Chrám Velkého zvonu s největším zvonem v Číně či mingský Chrám nebes v parku Tintan, považovaný za jednu z nejvýznamnějších církevních staveb v Číně (jeho součástí je mimo jiné i síň Modliteb za dobrou úrodu a svatyně zvaná Klenba nebes).

   Na obrovském Náměstí nebeského klidu (Tienanmen, údajně vůbec největší náměstí na světě), kde byli v roce 1989 zmasakrováni odbojní studenti, si dnes můžete koupit Maovy sádrové busty, zelené čepice Rudých gard a další kuriózní komunistické "suvenýry". Na jižním konci náměstí stojí brána Qianmen z 15. století, v západní části je hala Lidového shromáždění, uprostřed najdete Maovo mauzoleum (milovníci velebných mršin si zde přijdou na své) a pilířovitý Pomník lidových hrdinů. V Pekingu je také soustředěna řada muzeí a mnoho dalších chrámů všech tradičních čínských náboženství. Někteří cestovatelé ale místo únavného objíždění památek doporučují vypravit se raději do staré čtvrti, plné úzkých uliček a typických malých čínských domečků (chutchungů).

   B: ubytování je v Pekingu ve srovnání se zbytkem Číny velmi drahé. Jediným použitelným lacinějším hotelem je Jinghua youth hostel (Xiluoyuan Nanli, Yongdingmen Wai, tel. 67 22 22 11). Za noclehárnu (tj. čistý čtyřlůžkový pokoj s klimatizací a televizí! ) zde zaplatíte 35 Y plus 50 Y vratný depozit. Přímo v budově hotelu je internetová kavárna (30 Y za hodinu přístupu), v sousedství najdete několik levných hospůdek s pivem za 2 Y a jídlem za 4 Y. U blízkého obchodního domu Asia Supermarket se každý večer konají fantastické noční trhy s jídlem. Na recepci hotelu můžete dostat kontakt na cestovky, které vám zařídí mongolské či kazašské vízum a jízdenky po transsibiřské magistrále do Moskvy. Cesta z letiště do hotelu je ale trochu komplikovaná. Na letišti se nejdřív doptejte na autobus, který odtud za 16 Y jezdí k budově Aviation building (čínsky minchang daša) na ulici Xichangan Jie v centru Pekingu. Před budovou je konečná stanice metra Xidan. Koupíte si lístek za 2 Y a pojedete na další stanici, která se jmenuje Fuxingmen. Zde přestoupíte a pojedete čtyři stanice na stanici Qianmen. Vylezete z metra a postavíte se tak, abyste před sebou měli výraznou bránu Náměstí nebeského klidu (Tienanmen). Za zády pak budete mít půlkruhový objezd, v jehož centru je autobusové nádražíčko. Nasednete zde na autobus č. 17 a zhruba za 0,5 Y pojedete po dlouhé ulici Qianmen Dajie stále k jihu. Prvním orientačním bodem je přejezd přes příčný vodní kanál. Na kruhovém objezdu s mimoúrovňovou magistrálou Third ring road pak autobus zahne doleva. Vystoupíte a půjdete na opačnou stranu (tj. jakoby doprava, podél magistrály). Hotel Jinghua je cca kilometr chůze po levé straně magistrály před její křižovatkou s vodním kanálem, za nímž je McDonald a obchodní dům Asia Supermarket.

   Hlavní vlaková nádraží jsou v Pekingu dvě. Vlaky do Šangaje a do jižní Číny odjíždějí z tzv. Pekingského nádraží, vlaky do Xianu, západní Číny a Mongolska ze Západního nádraží. Na Pekingském nádraží, které najdete v centrální části města na stanici metra Beijing Zhan, je speciální okénko pro cizince. Bez jakýchkoli komunikačních problémů zde koupíte jízdenky kamkoli po Číně i na vlaky, odjíždějící z jiných nádraží. Západní nádraží je sice mimo dosah metra, ale od hotelu Jinghua sem jezdí přímé autobusy. Toto nádraží je moderní a přehledné a na světelných tabulích zde pohodlně najdete číslo vašeho vlaku.
   Pokud chcete i přes naše varování vidět Velkou čínskou zeď, je nejjednodušším řešením vypravit se k ní z Pekingu. Na recepci hotelu Jinghua se doptejte na jednodenní výlet v ceně cca 50 Y do Simatai, kde je v blízkosti Pekingu jeden z nejzachovalejších úseků Zdi (další lokality jsou například v Mutianyu nebo v Badalingu). Předem ale upozorňujeme, že na horské vrcholky, kudy Zeď prochází, už dnes vedou lanovky a dole stojí stánky s coca-colou a tričky s nápisy "I climbed the Great Wall". Odfajfkujte si splněnou cestovatelskou povinnost a rychle prchněte někam, kde je větší klid. Dalším možným jednodenním výletem z Pekingu jsou Hrobky dynastie Ming, známé také jako Třináct hrobů. Pohřební komplex, pokrývající mnoho desítek čtverečních kilometrů, leží zhruba čtyřicet kilometrů severně od Pekingu. I sem jezdí zájezdy z hotelu Jinghua, často ve spojení s návštěvou Velké čínské zdi v Badalingu.

STŘEDNÍ ČÍNA
  Střední oblasti Číny zahrnují jižní část provincie Gansu (Kan-su) a provincie Shanxi (Šan-si), Shaanxi (Šen-si), Henan (Che-nan), Hubei (Chu-pej) a Sichuan (S°čchuan, Sečuán, Číňany také někdy označován jako "Nebeské království"). Podle některých cestovatelů je Sečuán (zvláště jeho severní oblasti) nejtypičtější a nejkrásnější částí Číny vůbec - chladný, zelený, s malebnými terasovitými rýžovými políčky a údajně i s nejpříjemnějšími domorodci v Číně (říká se, že Sečuánci mají rádi hodně pálivé jídlo a stejně vroucí jsou i oni sami). Při cestování po Sečuánu vám pomůže mapa této provincie s místními názvy v čínských znacích, kterou lze koupit třeba ve městě Chengdu.

  Yungang (Jün-kang) - vesnice nedaleko města Datong v provincii Shanxi, kde je jeden z nejkrásnějších buddhistických jeskynních chrámů v Číně. Umělé jeskyně v pískovcovém útesu, zaplněné buddhistickým uměním obsahují mimo jiné skoro padesát tisíc soch a pocházejí z doby kolem roku 500.

  Datong (Ta-tchung) - město, sloužící většině cestovatelů jen jako přestupní stanice na cestě do Yungangu. V samotném Datongu ale stojí za vidění klášter Huayan (Chua-jen) s největší buddhistickou svatyní v Číně a v centru města pak Stěna devíti draků, padesátimetrová keramická mozaika z období dynastie Ming. D: cesta vlakem z Pekingu do Datongu trvá asi deset hodin.

  Xuankong (Hanging) - bizarní skalní klášter asi hodinu autobusem od Datongu u města Hunyuan, visící na bambusových trámech. D: v Datongu si může koupit výlet se státní cestovní kanceláří CITS, zahrnující kromě Hangingu a Yungang i tzv. Dřevěnnou pagodu v Yingxianu. 

  Longmen (Lung-men) - buddhistické jeskynní chrámy z 5. století v provincii Henan obsahují více než sto tisíc soch. D: autobusem z nedalekého města Luoyang, kudy prochází železniční trať z Pekingu do Xianu.

  Shaolin (Šao-lin) - buddhistický klášter v "Císařských" horách Sung-šan v provincie Henan, známý svým bojovým uměním, nesmějí vynechat fandové přihlouplých akčních filmů a počítačových her. Najdete zde mimo jiné školu kung-fu (kurzy jsou přístupné i cizincům), muzeum bojových umění, nejstarší pagodu v Číně a Lesní chrám. V Shaolinu vznikl podle historické tradice čchan (zen), modifikovaná čínská odrůda původně indického buddhismu. Doprava: autobusem z města Luoyang.

  Xian (Si-an, Changan) - město v provincii Shaanxi bylo kdysi konečnou zastávkou na Hedvábné cestě, více než tisíc let hlavním městem čínské říše a sídlem dávných dynastií (nejvíc prosperovalo za dynastie Han). Krásné město s osobitou atmosférou, kterému se kdysi také říkalo "asijský Řím", byste na toulkách Čínou rozhodně neměli vynechat. V historickém středu Xianu, obehnaném obrannými zdmi z doby dynastie Ming (14. stol.), najdete malebnou muslimskou čtvrť, jejímiž bizarními uličkami se dá bloudit celé hodiny (a ty krámky s jídlem!). Centrem muslimské čtvrti je Velká dřevěnná mešita Huajue Xiang (z roku 742) s církevní školou a nádherným nádvořím se starými stromy (oáza klidu!). U mešity se můžete doptat i na školu klasické čínské kaligrafie a kresby s uměleckou dílnou a prodejnou. Za hradbami historické čtvrti stojí proslulá sedmdesát metrů vysoká sedmiposchoďová Velká husí pagoda Da Ya Ta z roku 652, postavená kdysi jako úkryt buddhistických súter, přinesených potulným čínským mnichem Xuan Zangem z Indie. V areálu pagody je několik chrámů a krámky s keramikou a obrazy, kolem pagody najdete pouliční ordinace čínských akupunkturistů. Cestou zpět do centra města se můžete stavit v patnáctiposchoďové Malé husí pagodě (z roku 684) s chrámem Jianfu, u Bubnové věže a v malovaném taoistickém klášteře Osmi nesmrtelných.

   B: doporučujeme levný hotel Flats of Renmin, kde je i internetová kavárna. Naproti tomuto hotelu najdete příjemnou restauraci Mum°s home cooking. D: cesta vlakem z pekingského Západního nádraží do Xianu trvá cca osmnáct až čtyřiadvacet hodin, nejlevnější jízdenka přijde na 150 Y. Jízdenky ze Xianu dál se pak dají snadno koupit u speciálního turistického okénka na nádraží.

  Hliněná armáda (Being ma yong, Ping ma-jung) - známý turistický magnet střední Číny představuje armáda několika tisíc vojáků z pálené hlíny v životní velikosti, pocházející z doby dynastie Qin (Čchin) a ležící zhruba třicet kilometrů východně od Xianu. Sochy byly náhodně objeveny v roce 1974, dnes stojí v zastřešených halách. Lze si k nim udělat jednodenní výlet z Xianu a navštívit přitom i nedalekou hrobku císaře Shihuanga (prvního panovníka dynastie Qin) z 2. století př. Kr., kterou hlinění vojáci hlídají. Cestovky v Xianu a recepce všech hotelů tento výlet nabízejí za ceny od cca 100 Y výše. Jen samotný vstup do hal s hliněnými vojáky stojí zhruba stejně. Upřímně řečeno - za tak vysokou cenu nám už bylo líto peněz, takže jsme vojáky neviděli. Podle někteří cestovatelé je to impozatní záležitost, podle jiných jde naopak o vyhozené peníze.

  Huashan (Chua-šan) - Dračí hřbet, jedna z několika čínských posvátných hor, čtyřvrcholová dvoutisícovka, ležící asi dvě hodiny autobusem východně od Xianu. Ze stejnojmenné vesnice se nahoru dostanete zhruba za šest hodin, cestou se dá spát v několika hotýlcích.

  Taibaishan (Tchaj paj-šan) - jiné malé vápencové čtyřtisícové pohoříčko, ležící západně od Xianu nad městem Baoji, je mnohem opuštěnější, než Dračí hřbet.

  Kaifeng (Kchaj-feng) - jedno z několika historických hlavních měst čínské říše je dnes cestovateli poněkud opomíjeno, přestože dosud nabízí mizející atmosféru úzkých uliček staré Číny. Zajímavá je i místní Železná pagoda z 11. století, jezerní zahrada Longting s Dračím pavilonem, chrám Xiangguo s obrovitým zvonem a velká muslimská komunita.

  Chengdu (Čcheng-tu) - hlavní město provincie Sečuán, kde dosud žije atmosféra poklidné staré Číny: malé čajovny, řemeslnické dílničky, dřevěnné domečky, noční trhy se starožitnostmi... Chengdu má ale také typický čínský pouliční kolorit, buddhistické kláštery Wenshu a Zhaojue z doby dynastie Tang, park Wenhua s taoistickým chrámem Qingyang a tisíc let starou hrobku generála Wang Jiana. Nedaleko místní zoo je záchranná pandí stanice (Giant panda breeding research base), kde lze černobílé medvídky pozorovat při krmení. B: nejlepší volbou je hotel Traffic, který najdete hned vedle autobusového nádraží Xinnanmen. D: Chengdu má mimo jiné přímé železniční spojení s Xianem a s jihočínským Kunmingem.

  Kangding (Kchang-ting, známý také jako Dardo) - chladné horské městečko v provincii Sečuán na hranicích etnického Tibetu, kde už se sečuánská čínská kultura mísí s tibetskou. Je zde několik krásných tibetských klášterů a chrámů, v blízkosti Kangdingu lze podniknout třídenní trek podhůřím Himálaje nádherným údolím k sedmitisícové ledovcové hoře Gongga (cestou si můžete najmout nákladního oslíka). Mezi další lákadla této oblasti patří náhorní pastviny Tagong se stády jaků (kde si budete připadat úplně jako v Tibetu), ledovcová rezervace Hailuogou u města Moxi či prostě výlety do okolních tibetských vesniček. Teoreticky je Kangding nejzápadnějším místem, otevřeným cizincům, i do jeho okolí se lze ale podívat bez povolení. Kangding je také východiskem tzv. tibetsko-sečuánské silnice, po níž se můžete pokusit ilegálně projet do Lhasy (blíže viz kapitola o Tibetu). D: přímým noční autobusem z Chengdu, nebo s přestupem v Ludingu.

  Songpan (Sung-pchan) - městečko v severním Sečuánu se starými dřevěnnými domy je východiskem k trekům do nedalekých třítisícových hor Min-šan s přírodní rezervací. Podle českých cestovatelů jde o ojedinělý zážitek: v Songpanu si najmete koně a pak se vydáte na několikadenní putování krásnou zalesněnou kopcovitou krajinou s jezery, vodopády a horkými prameny, kde žijí ve volné přírodě pandy. D: za půl dne autobusem z Chengdu.

  Chongqing (Čchung-čching) - jedno z hlavních center provincie Sečuán, kde toho kromě několika chrámů není mnoho k vidění, je východiskem k nádhernému několikadennímu lodnímu výletu po řece Yangzi ("Dlouhá řeka") přes Wanxian a Yichang směrem na město Wuhan (Wu-chan), odkud pak lze lodí pokračovat napříč východní Čínou až do Šanghaje.

  Yichang (I-čchang)- jinak nepříliš zajímavé město v provincii Hubei může být pro některé technicky laděné cestovatele východiskem k návštěvě nedaleké právě budované mamutí přehrady Tři rokle. Přehrada na Žluté řece bude po svém dokončení údajně vůbec největším vodním dílem světa a podle samotných Číňanů bude tak velká, že se budou divit i bohové (krystalický příklad bolševické megalomanie, není-liž pravda?).

  Emeishan (Emej-šan) - posvátná třítisícová buddhistická hora v provincii Sečuán u města Emei s obzvláště vysokou koncentrací horských klášterů. Na vrchol Emejšanu můžete podniknout nenáročný celodenní trek za nádherně kýčovitým pohledem na západ slunce, přespat se dá v některém z klášterních hotýlků cestou. Celá oblast je ale plná neodbytných drzých opic a čínských turistů, kteří se na Emejšan jezdí modlit. D: z Chengdu sem lze za několik hodin dojet mikrobusem.

  Leshan (Le-šan) - nedaleko Emejšanu leží ve stejnojmenném městě jeden z nejznámějších čínských buddhistických klášterů s gigantickou sedmdesátimetrovou sochou Buddhy ze 7. století, údajně největší na světě. D: autobusem z Chengdu nebo z Chongqingu.

VÝCHODNÍ ČÍNA
  Východní oblasti Číny zahrnují město Šanghaj a provincie Hubei (Chu-pej), Anhui (An-chuej), Liaoning (Liao-ning), Jilin (Ťi-lin), Zhejiang (Če-ťiang) a Heilongiang (Chejlung-ťiang). Podle některých cestovatelů stojí ve východní Číně nejvíc za návštěvu provincie Jiangshu (Ťiang-su), plná vodních kanálů a oplývající typickou atmosférou nížinné Číny.

  Shanghai (Šanghaj) - velké čtrnáctimilionové moderní přístavní město, které podle některých cestovatelů nestojí za návštěvu - je zde prý neúměrně drahé ubytování a kromě staré čínské čtvrti a moderních mrakodrapů tu prý spatříte jen evropskou koloniální architekturu a západní popkulturu. Jiní cestovatelé ale v souvislosti se Šanghají mluví o "romantické omšelé koloniální kráse", turistické brožurky pak píší o "Královně Orientu" či "Paříži východu. Za návštěvu prý v Šanghaji mimo jiné stojí bazar, idylická mandarínská zahrada Yuyuan s křehkými pavilonky a bonsajemi, chrám Jadeitového Buddhy, jezuitská katedrála sv. Ignáce, buddhistická pagoda Longhua či nábřeží Bund. Šangaj představuje "novou Čínu", tedy tu část země, která se nejrychleji mění, což je prý nejsilněji vidět v nové čtvrti Pudong. E-mail můžete v Šangaji poslat třeba z internetové kavárny na adrese 3rd floor, Hao Du Plaza, 400 East Jin Ling Rd. (za hodinu přístupu na internet se zde platí asi 20 Y). Další možností je Cyber Café, 3 th floor, Haodu Plaza, 400 Jinling Donglu, tel. 63 55 70 70 linka 306, www.shanghai-ed.com/j-cafe.htm.

  B: zkuste hotel Pujiang (15 Huangpu Lu, tel. 63 24 63 88) nedaleko hlavní pošty na břehu řeky Huangpu, kde stojí lůžko v noclehárně 50 Y. D: vlakem z Pekingu to do Šanghaje trvá asi dvacet hodin, za lehátko zaplatíte cca 350 Y. Další lákavou možností je plavba lodí po Žluté řece ze Sečuánu (viz výše).

  Putuoshan (Pchu tchuo-šan) - idylický a klidný ostrov ve Východočínském moři, plný zahrad, chrámů a malých pláží, je podle některých českých cestovatelů hotovou "rajskou oázou". Ideální pro výlety na kolech, odpočinek a rozjímání. D: lodí z Šanghaje (70 Y, dvanáct hodin cesty).

  Wuhan (Wu-chan) - přístavní město na řece Yangzi v provincii Hubei, kam turisté příliš nejezdí, protože zde nejsou žádné zvláštní památky. Kromě buddhistického chrámu Guiyun tu ale najdete třeba rázovitou starou čtvrť, tržiště a bazary s typicky čínskou atmosférou. Někteří čeští cestovatelé v souvislosti s Wuhanem mluví o "nádherné staré Číně".

  Huangshan (Chuang-šan) - Žlutá hora, další z čínských posvátných vrcholů, je ve skutečnosti celým malým pohořím v provincii Anhui nedaleko města Tungsi. Nabízí nádhernou poetickou krajinu jako ze starých čínských kreseb, možnosti nenáročných treků (nejvyšší vrchol, Hora lotosového květu, měří jen 1800 m), horké prameny, Chrám milosrdného světla a další lákadla.

  Chengde (Čcheng-te, Jehol) - město v provincii Hebei, které kdysi sloužilo jako letní sídlo čínských císařů. Dodnes tu najdete obrovskou císařskou zahradu se spoustou paláců a pavilonů a několik chrámů (Puren, Anyuan, Puning, Xumifushou...). V okolí Chengde se rozkládá bizarní sprašová krajina. D: vlak z Pekingu jede do Chengde jen asi šest hodin, jízdenka stojí kolem 70 Y.

  Jinan (Ťi-nan) - centrum provincie Shandong nabízí kromě zdejších proslavených zahrad s minerálními prameny například zahradu s poetickým česky znějícím názvem Park zlatého vola a jezero, na jehož břehu stojí několik chrámů. Z Jinanu můžete podniknout řadu výletů do okolí, třeba ke klášteru Nebeské skály s dvěma sty buddhistických stúp a Chrámem tisíce Buddhů.
  Hangzhou (Chang-čou) - jedno z nejkrásnějších a nejzelenějších čínských měst vůbec, ležící v provincii Zhejiang, proslavilo především Západní jezero s několika ostrovy. Na jeho břehu se rozkládá spousta zahradních pavilonů, besídek a chrámů, po jezeře se můžete projet na pronajaté loďce. Nad městem se na kopci tyčí Chrám odloučení ze 4. století se Síní čtyř nebeských strážců a mnoha buddhistickými památkami. Za návštěvu stojí v Hangzhou i šedesátimetrová Pagoda šesti harmonií, mauzoleum generála Yue Feie z 12. století nebo Dračí studna. D: přímým vlakem ze Šanghaje.

  Qufu (Čchü-fu) - velký chrámový komplex v provincii Shandong, kde se podle historické tradice narodil čínský světec a mudrc Konfucius. Kromě mnoha konfuciánských chrámů zde najdete rozsáhlý park, známý jako Konfuciův les, kde je i údajný světcův hrob. D: nejvýhodnější je vydat se sem autobusem z města Jinan.

  Suzhou (Su-čou) - město v provincii Jiangsu, známé kromě mnoha chrámů především svými nádhernými vodními zahradami. Zahrady v Suzhou jsou klasickou ukázkou čínské zahradní architektury, spojující umění vyváženosti s taoistickou filozofií (ne nadarmo se jedna z nich jmenuje Zahrada harmonie). Druhým důvodem k návštěvě Suzhou může být místní muzeum hedvábí, kde se o zpracování této suroviny dozvíte snad úplně všechno. Třetí důvod je literární - v Suzhou najdete Chrám ledové hory, pojmenovaný po básníkovi jménem Chan-šan ze 7. století, který ovlivnil třeba beatnika Jacka Kerouaca.

     B: jediný použitelný hotel se jmenuje Lexiang a leží blízko Zahrady harmonie. D: Suzhou je jen asi dvě hodiny vlakem od Šanghaje.

SEVERNÍ ČÍNA
  Severní oblasti Číny zahrnují severní část provincie Gansu (Kan-su), provincie Ningxia (Ning-sia) a Vnitřní Mongolsko (Inner Mongolia, Nei Meinggu).

  Jiayuguan - zastávka na železniční trati z Xianu do Urumčí v provincii Gansu, kde z pouště vystupuje nejzápadnější výběžek Velké čínské zdi. V Jiayuguanu, který byl kdysi pohraničním městem čínské říše, je kromě toho k vidění i velká pevnost ze 14. století, z města si můžete udělat výlet k ledovci v nedalekých Černých horách.

  Xiahe (Sia-che, vyslovováno jako "Šache" ) - fantastické místo, kam byste se rozhodně měli vypravit, pokud se nechystáte do Tibetu. V horách kraje Amdo v dnešní čínské provincii Gansu, kam kdysi sahal velký etnický Tibet, je zde ukryt klášter Labrang, jeden z největších a nejkrásnějších klenotů tibetského buddhismu v Číně (údajně jde o druhý největší lámaistický chrámový komplex po Lhase vůbec). Součástí Labrangu je mimo jiné mnoho buddhistických svatyní, instituty esoterického buddhismu, tradiční tibetské medicíny, lámaistického rituálního tance a astrologická škola. Žije zde několik tisíc mnichů a potkáte tu i tibetské stařenky v typických krojích s modlitebními mlýnky. Z Xiahe se pak stopem, nebo na vypůjčeném kole vydejte na cca patnáct kilometrů vzdálené pláně Sangke, kde najdete úchvatnou mongolsky vyhlížející zaoblenou krajinu se stády jaků a pasteveckými stany. Doporučujeme sem vlastní stan a jídlo na pár dní, protože se tu dá podniknout spousta treků po okolních kopcích (můžete si k tomu najmout i koně).

  B: v Xiahe je několik levných hotýlků, doporučujeme hotel Dasha nedaleko autobusového nádraží. Na hlavní ulici směrem ke klášteru najdete slušný výběr tibetských i čínských restaurací a krámků se suvenýry. D: poněkud krkolomná celodenní cesta do Xiahe z 260 km vzdáleného města Lanzhou (na trati Xian - Urumčí) je poznamenána tím, že v provincii Gansu musejí mít všichni cizinci při jízdě autobusem povinně speciální pojištění, bez kterého vám odmítnou prodat jízdenku. Toto vyděračské pojištění je ale dost drahé a jeho zařizování by vás velmi zdrželo. Praxe je proto taková, že po předchozí dohodě s řidičem do autobusu nastoupíte až za autobusovým nádražím v Lanzhou. To ale řidiči bohužel umožňuje nadiktovat si smluvní cenu. Za cestu z Lanzhou do muslimského města Linxia (kde se přesedá) jsme ve třech lidech platili 70 Y, za cestu z Linxia do Xiahe 100 Y. Pozor, abyste při zpáteční cestě do Lanzhou nenaletěli stejně jako my: řidič prvního autobusu nám nakukal, že nás za 150 Y za tři české člověky vezme až do Lanzhou. V Linxia nás pak posadil do dalšího autobusu s tím, že je vše domluveno, jeho řidič po nás pak ale za městem začal požadovat dalších 150 Y (po menší tahanici dostal 30 Y a byl rád). Zdá se, že tento trik je zde běžnou praxí, plaťte proto vždy je tu část trasy, kterou právě jedete. Z Xiahe se ale nemusíte vracet do Lanzhou, můžete se odtud také vydat autobusem přes hory do města Chengdu v provincii Sečuán. Podle těch, kdo tuto cestu napříč krajem Amdo absolvovali, jde o jeden z nejúchvatnějších zážitků v Číně vůbec.

  Lanzhou (Lan-čou) - moderní metropole provincie Gansu je pro většinu cestovatelů jen přestupní stanicí na cesta do Xiahe, nebo přes Xining a Golmud do Tibetu. Přímo ve městě není kromě zajímavého provinciálního muzea s památkami na zašlou slávu Hedvábné cesty k vidění skoro nic. Nedaleko Lanzhou ale najdete v údolí Žluté řeky buddhistické jeskyně Bingling Si s mnoha sochami, kam si můžete udělat jednodenní výlet. D: z Pekingu se dá do Lanzhou dojet vlakem za pětatřicet hodin, lehátko stojí cca 350 Y. Nestavit se ale cestou alespoň v Xianu by byl hřích. V Lanzhou pak z hlavní trati do Urumčí odbočuje železnice do Golmudu.

  Dunhuang (Tun-chuang) - město v severozápadní části provincie Gansu bylo kdysi důležitou zastávkou Hedvábné cesty a nejzápadnější výspou čínské říše. Dnes je Dunhuang vyhledáván cestovateli a turisty především kvůli nedalekým buddhistickým jeskyním v Mogao. Druhým důvodem k jeho návštěvě jsou Zpívající písky Mingsha (Mingša), obrovité 250 metrů vysoké písečné duny pouště Taklamakan, tyčící se hned za městem. K dunám se nejlépe dostanete na vypůjčeném kole. Před branou, kde se vybírá vstupné, uhněte doleva po cestě mezi zahradami - vyhnete se tak ponižujícímu placení za cestu do pouště. Když přelezete první dunu, spatříte za ní pohádkové Měsíční jezero, u kterého lze surfovat v písku, svézt se na velbloudech, nebo si z dun dokonce zalétat na padáku. Opodál stojí kulisy dávného pouštního města, postavená zde před lety filmaři. B: doporučujeme hotel Western region hned vedle autobusového nádraží, kde se dá spát za cca 20 Y. V nedaleké hospůdce Charlie John°s Café se nejen skvěle vaří, ale půjčí vám tu kola.

  D: Dunhuang leží dvě hodiny autobusem od železniční stanice Liuyuan na trase ze Xianu do Urumčí. Z Dunhuangu také jezdí přímé autobusy přes Golmud do tibetské Lhasy, jsou ale velmi drahé (až 1600 Y/200 USD). Čeští cestovatelé, kteří tudy do Tibetu jeli, doporučují stopnout tento autobus až za městem a domluvit se na mnohem nižší ceně, která jde do řidičovy privátní kapsy.

  Mogao - fantastické jeskynní chrámy, vytesané ve skalní rokli asi pětadvacet kilometrů jihovýchodně od Dunhuangu, jsou největší a nejzachovalejší galerií buddhistického umění v Číně. Sochy a nástěnné malby pocházejí ze 4. století, některé z nich byly bohužel na přelomu našeho století poničeny bílými Rusy a anglickými a německými zloději historických památek (tj. "archeology"). Vstupné ve výši cca 60 Y rozhodně nejsou vyhozené peníze, nezapomeňte ale vlastní baterku. Kromě prohlídky zhruba čtyř desítek jeskyní (nejlépe s anglicky mluvícím průvodcem, doprovázejícím větší skupiny) stojí za návštěvu i místní muzeum, které je v ceně vstupenky. D: v kterémkoli z hotelů v Dunhuangu se doptáte na ranní minibus, kterým trvá cesta k jeskyním jen asi půlhodinku. Tvrďáci sem mohou v horku dojet i na vypůjčeném kole.

  Manzhouli (Man-čou-li) - město u hranic s Mongolskem a Ruskem v čínské provincii Inner Mongolia je východiskem k výletům za nomádskými pastevci a stády polodivokých koní. Nedaleko Manzhouli leží velké jezero Dalai, kde můžete kromě spektakulární přírody pozorovat i mnoho ptačích druhů.

  Hohhot - centrum čínské provincie Vnitřní Mongolsko nabízí poměrně drahé treky do pustin za mongolskými pastevci, které zde organizuje několik cestovek. Okolí je prosyceno mongolskou kulturou, v Hohhotu ale najdete i několik čínských chrámů a muslimskou mešitu.

JIŽNÍ ČÍNA
  Jižní oblasti Číny zahrnují ostrov Hainan (Chaj-nan), Hong-Kong a Macao a provincie Fujian (Fu-ťien), Jiangxi (Ťiang-si), Hunan (Chu-nan), Guangdong (Kuang-tung), Guangxi (Kuang-si) a Guizhou (Kuej-čou). Za nejexotičtější, nejkrásnější a z přírodovědeckého hlediska nejzajímavější oblast jižní Číny je všeobecně pokládána subtropická provincie Yunnan (Jün-nan, Jinnan, Junan - vyberte si přepis, který se vám nejvíc líbí) na hranicích Tibetu, kde mimo jiné žije celá jedna třetina nečínských etnických menšin a kmenů a kde se u barmských hranic rozkládají dosud nedotčené deštné pralesy. Pokud je vám v Číně příliš horko, nebo naopak příliš zima, odjeďte za příjemným klimatem do Junanu. Tuto jihočínskou provincii lze také využít jako přestupní stanici k cestě do Laosu, Thajska a Vietnamu.

  Hainan (Chaj-nan) - velký čínský ostrov u vietnamských hranic je proslulý svými plážemi, centrálními džunglemi a zajímavými etnickými skupinami Miao, Danjia a Li. Podle českých cestovatelů, kteří Hainan navštívili, je ale ostrov už trochu poničen prudkým průmyslovým rozvojem. D: hlavní centrum severní části ostrova, město Haikou (Chaj-kchou), má lodní spojení s městem Haian, ležícím na nejjižnějším výběžku pevniny (20 Y, cca dvě hodiny plavby).

  Hong-Kong - bývalá britská kolonie, která se coby zóna se speciálním ekonomickým statutem oficiálně stala součástí Číny teprve v roce 1997, je snad nejvíc "západním" čínským městem - pokud si chcete v nočních klubech a fastfoodech vyléčit kulturní šok, vydejte se právě sem. Pro návštěvu Hong-Kongu potřebujete zvláštní vízum, které vám vystaví čínská ambasáda (viz výše). Čeští cestovatelé mají na Hong-Kong velmi rozdílné názory: podle některých jde o špinavé, nezajímavé a drahé moderní kosmopolitní město, jemuž je lépe se vyhnout, jiní si naopak Hong-Kong pochvalují. Za návštěvu zde prý stojí mimo jiné řada chrámů, obchůdky, obchody a obchoďáky (Hong-Kong je známým nákupním rájem), muzea ve čtvrti Kowloon (kde je také proslulý Ptačí trh) a nádherný přístav. Na Hong-kongském ostrově může vyšplhat na vrchol Victoria peak (odkud je fantastický výhled na město) a podívat se do prudce se rozvíjejí severní obchodní zóny, plné mrakodrapů. V jižním cípu ostrova najdete obrovské mořské akvárium a monstrózní koupaliště, zvané Vodní svět. K prohlídce této části Hong-Kongu je nejlepší použít dvoupatrové autobusy, které jezdí napříč ostrovem a stojí cca 60 HK (měnou tu totiž nejsou čínské juany, ale hong-kongské dolary). V tzv. Nových teritoriích v severní části pevninského poloostrova lze navštívit taoistický Severní chrám, klášter Chuk Lam Sim Yuen a chrám Desetitisíce Buddhů, prohlédnout si železniční muzeum a podniknout řadu nenáročných treků. Kolem Hong-Kongu se také rozkládá řada menších obydlených ostrůvků, za návštěvu stojí třeba ostrov Lantau s velkým budhistickým klášterem Po Lin.

  B: ubytování v Hong-Kongu je i na čínské poměry velice drahé. Jedno z mála míst s lacinějším bydlením najdete v turistickém ghettu zvaném Chungking Mansion ve čtvrti Kowloon, kde se dá nejlevněji bydlet za cca 8 USD. E-mail lze v Hong-Kongu poslat třeba z Cyber-X-Entertainment fun pub, Empress Plaza, 17-19, Chatham Rd., Tsimshatsui, Kowloon, tel. 23 66 07 02, www.cyber-x.com.hk, kde stojí hodina přístupu na internet cca 60 HK.

  D: do Hong-Kongu se dá cestovat mnoha způsoby. Pokud nepočítáme letadlo, můžete použít třeba železniční spojení z Pekingu přes Kanton. Nejezděte ale drahým mezinárodním rychlíkem. Na čínsko-hongkongské hranice u města Shenzhen dojeďte z Kantonu lokálním vlakem, přejděte hranici pěšky a do centra Hong-Kongu pak pokračujte metrem (tímto postupem ušetříte až několik desítek USD). Shenzhen má také přímé autobusové spojení s centrem Hong-Kongu za cca 60 Y, autobusová linka funguje i mezi Kantonem a Hong-Kongem. Další variantou je noční jízda lodí z Kantonu do Hongkongu po "Perlové řece" Xunjiang, čímž zároveň ušetříte peníze za nocleh (nejlevnější lodní lístek přijde asi na 190 HK). Hong-Kong má také přímé lodní spojení se Šangají a s ostrovem Hainan. Hong-Kong je navíc ideální přestupní stanicí na cestě do Evropy či do okolních asijských zemích - zdejší levné letenky jsou mezi cestovateli proslulé. Výhodou je i to, že v Hong-Kongu sídlí mnoho zahraničních konzulátů a dají se zde proto pořídit víza do většiny zemí jihovýchodní Asie.

  Macao - druhá z kdysi významných evropských kolonií v Číně patřila Portugalcům, kteří zde zanechali silné barokní stopy a ovlivnili také místní kuchyni. Dnes je Macao moderním přístavním městem heren a kasín, kde kolonizátory připomínají už jen ruiny jezuitského kostela sv. Pavla, protestantský hřbitov, kostel sv. Dominika, stará budova portugalského senátu, pevnost Monte a Camoesovy zahrady. Za návštěvu tu ale stojí také námořní muzeum, čínský chrám bohyně Ama a několik ostrovů v okolí města. D: Macau má přímé autobusové spojení s Kantonem, můžete se sem ale vydat i lodí z Kantonu či z Hong-Kongu.

  Guangzhou (Kuang-čou, užívá se i jméno Kanton) - hlavní město jihočínské provincie Guangdong nabízí malé uličky staré Číny, nádherné trhy a mnoho památek: buddhistický Chrám šesti banyánových stromů, klášter Pěti mudrců, muslimskou mešitu Huaisheng a Hrobku ozvěn, křesťanský kostel sv. Srdce, Zahradu mučedníků s mauzoleem obětí povstání v roce 1911... V Kantonu najdete i bývalé evropské obchodní koncese (enklávy, které nespadaly pod čínský vliv a řídily se evropskými zákony), kde dnes stojí za vidění koloniální architektura. Centrem této oblasti je kantonský ostrůvek Shamian na Perlové řece s domečky evropských obchodníků a křesťanskými kostely. Kanton je také někdy označován jako "Metropole jídla". Na místním trhu Qingping můžete okusit ty největší extravagance jihočínské kuchyně: obojživelníky, hady, psy, opice, hmyz...

  B: podle některých cestovatelů se v Kantonu nejlépe bydlí přímo na železničním nádraží. Když vyjedete eskalátorem do prvního patra, najdete tam příjemnou ubytovnu za 30 Y. Další možností je například levný hotýlek Guangzhou youth hostel na ostrově Shamian. D: do Kantonu se dostanete autobusem z Hong-Kongu a Macau, vlakem z Hong-Kongu a Pekingu nebo lodí po Perlové řece z Hong-Kongu či z města Wuzhou v provincii Guangxi.

  Chaozhou (Čchao-čou) - nádherné jezerní město v provincii Guangdong na břehu řeky Han je obklopeno horami s čajovými plantážemi. V kdysi významném obchodním centru stojí za návštěvu jezero s několika ostrůvky, chrám Kaiyuan z období dynastie Tang (bohužel dost poničený za kulturní revoluce) a pagoda Phoenix z 16. století. Čeští cestovatelé také vzpomínají na nádhernou atmosféru malých čajoven, kterými je Chaozhou proslulé.

  Quilin (Guilin, Kuej-lin) - městečko v provincii Guangxi v kýčovitě pohádkově zvlněné krajině homolovitých pahorků, vápencových skal, krasových jeskyní a jezer, známé z obrazů klasických čínských malířů. Bizarní okolí u řeky Li láká k relaxaci a trekům (možných tras je celá řada), Guilin je ale bohužel už dost turistický. Zážitkem je prý výlet lodí přes idylické rybářské vesničky, kterou se dá po řece Li dojet až do sto kilometrů vzdáleného Jangšua (viz níže). B: spát můžete třeba v hotelu South steam (v překladu snad Jižní pára?!), kde stojí postel v třílůžkovém pokoji jen asi 25 Y. D: protože je Guilin jednou z největších atrakcí jižní Číny, snadno se sem dostanete vlakem i autobusem z kteréhokoliv většího města v okolí (Wuzhou, Kanton, Nanning, Kunming...). Přímé železniční spojení má Guilin třeba i s Pekingem či Šanghají.

  Yangshuo (Jangšuo) - jiné odpočinkové místo u řeky Li nedaleko Guilinu se bohužel už také stalo turistickým ghettem - najdete tu levné hotýlky (i za 5 Y), obchody se suvenýry a restaurace s kosmopolitním jídlem, pro nařvané západní turisty už se zde prý pořádá i pravý tyrolácký beerfest. Do Jangšua se ale jezdí především za kouzelnou krajinou v jeho okolí a pokud sem na vypůjčeném kole vypadnete z města, nebudete litovat. Daleko od hlučícího davu objevíte romantickou venkovskou Čínu, v malých vesničkách se konají každý druhý den barevné trhy. Další variantou je zaplatit si z Jangšua celodenní výlet po řece Li k homolovitým horám. Nekupujte ho ale u cestovek, zajděte prostě do přístavu a usmlouvejte cenu s rybáři. Pokud budete mít štěstí, můžete u řeky pozorovat lovící kormorány (čínští rybáři některé z nich k lovu i cvičí). D: autobusem z Guilinu se sem dostanete za dvě hodiny, přímý bus jezdí do Jangšua i z Wuzhou.

  Longsheng (Lung-šeng) - hlavní zajímavostí městečka národnostní menšiny Yao v provincii Guangxi nedaleko Guilinu jsou 800 m vysoké horské rýžové terasy, známé pod jménem Dračí páteř.

  Kaili (Kchaj-li) - město v provincii Guizhou severozápadně od Guilinu je východiskem k trekům za horskými kmeny Miaů a Dongů, obývajícími masovým turismem dosud nedotčenou oblast Miao Ling. Jde o jeden z nejkrásnějších koutů jižní Číny s typickými terasovitými rýžovými políčky a pohádkovými vesničkami.

  Xishuangbanna (Sišuangpanna) - tropická oblast nejjižnější Číny u hranic s Barmou a Laosem, zvaná též "čínské Thajsko", je obydlena národnostní menšinou Dai, vyznávající buddhismus a etnicky příbuznou Thajcům. Ve větších vesnicích Sišuanbany (Menghai, Simao, Jinghong, Mengla) zde sice potkáte čínské turisty, okolní džunglí porostlé hory jsou ale zcela opuštěné. Nabízejí spoustu příležitostí k trekům do zapadlých daiských vesniček, nejlépe s najmutým lokálním průvodcem. D: autobusem z Kunmingu.

  Kunming (Kchun-ming) - hlavní město jihočínské provincie Junan má kromě proslulého zvířecího trhu pěkné staré centrum, kde jsou k vidění pagody a buddhistické chrámy. V Kunmingu žije velká muslimská menšina, takže zde najdete několik mešit. Pokud míříte k jižním sousedům Číny, navštivte v Kunmingu barmský, laoský a thajský konzulát. Kunming je důležitým východiskem k průzkumu Junanu a k cestě vlakem přes hranice do Vietnamu. D: přímé železniční spojená zahrnuje mimo jiné Peking, Guilin, Šangaj či Chengdu.

  Shilin (S-°lin) - proslulý junanský Skalní les leží zhruba sto kilometrů východně od Kunmingu. Kamenné formace bizarních tvarů, připomínající podle některých cestovatelů východočeská skalní města, můžete navštívit po zaplacení vstupného ve výši cca 40 Y. Mnoho hotelů v Kunmingu sem nabízí jednodenní výlety.

  Dali (Ta-li) - město v severtním Junanu u barmských a tibetských hranic je jedním z nejznámějších center nezávislých cestovatelů v Číně. Na březích místního velkého jezera Erhai (Er-chaj) žije národnostní menšina Pajů (Bai), "Bílých lidí", kteří dodnes oblékají barevné kroje. Na své si tu přijdou i trávoví vyhulenci - okolí Dali je proslulé svou kvalitní marihuanou, která se pěstuje a kouří všude (pozor, v Číně je to samozřejmě ilegální, takže riskujete průšvih!). V Dali samotném stojí za vidění snad jen Chrám tří pagod a muzeum, v okolních horách se ale dá podniknout spousta treků a výletů k několika dalším chrámům. B: jedním z nejlevnějších hotelů v Dali je MCA, kde seženete postel za 10 Y a můžete poslat e-mail z místní internetové kavárny. D: nočním autobusem z Kunmingu.

  Shaping (Šapching) - městečko zhruba hodinu cesty od Dali směrem na Lijiang je proslulé svými barevnými pondělními trhy, kam přicházejí krojovaní domorodci z okolních hor.

  Lijiang (Li-ťiang) - horské městečko na sever od jezera Dali je obydleno zajímavou národnostní menšinou Naxi (Na-si, tj. Naši, což zní docela česky, ne?), žijící v matriarchátu. Kromě nové čínské čtvrti tu najdete především starou čtvrť Našiů, kde se často konají koncerty jejich tradiční hudby. Kolem Lijiangu se rozkládají pětitisícové Jadeitové (či Sněžné, podle třetího názvu i Dračí) hory, kde je několik tibetských klášterů (Yufeng, Puji, Wenbi). V místní vesnici Baisha (Paj-ša) můžete navštívit světoznámého taoistického bylinkáře doktora Ho, který zde provozuje herbální kliniku a údajně dokáže bylinkami vyléčit i rakovinu. V okolí Lijiangu se dají podnikat nádherné treky a projížďky na horských kolech (půjčovna je Lijiangu v nové čínské čtvrti v bunkru pod sochou Maa). Lijiang je také východiskem k treku do Rokle skákajícího tygra.

  Tiger leaping gorge (Rokle skákajícího tygra) - jeden z nejhezčích treků v Číně vede nejhlubší říční roklí světa, kterou najdete nedaleko Lijiangu na řece Yangzi ("Dlouhá řeka", která se v těchto místech nazývá Jinsha). Zatímco turisté se vyfotí na začátku rokle a vrátí se ke svým autobusům, vy se vydejte podél čtyřapůlkilometrových svislých stěn na dvoudenní pěší tůru do vesnice Daju (cestou se dá přespat ve vesničce Walnut Grove, kde je několik hotýlků). D: východiskem k treku je vesnice Qiaotou (Čchiao-tchou), kam se dostanete za cca 10 Y autobusem z Lijangu.

  Zhongdian (Čung-tien) - chladné městečko v junanských horách u hranic Tibetu je silně ovlivněno tibetskou kulturou. Zhongdian je zajímavý i tím, že se mu masová turistika vyhýbá. V okolních horách můžete podniknout několik nádherných treků, třeba k hoře Mielixue (6740 m). D: autobusem z Lijiangu nebo z Chengdu. Zhongdian ale také leží na horské silnici do provincie Gansu, kudy lze za několik dní autobusem dojet do města Lanzhou. Kromě toho je Zhongdian jedním z východisek ilegální cesty do Lhasy (blíže viz kapitola o Tibetu). Informace o tom, zda je už dnes Zhongdian otevřeným městem, nebo sem potřebujete speciální permit, se rozcházejí.

ZÁPADNÍ ČÍNA
  Západní oblasti Číny zahrnují provincie Qinhai (Čching-chaj) a Xinjiang (Sin-ťiang či Sinťiang, čínsky "Nová území"). Sinťiang, známý také jako Ujghurská autonomní oblast a zaujímající území velké jako celá západní Evropa, je obydlen pestrou směsí nečínských muslimských národnostních menšin. Setkáte se zde s Ujghury, Tádžiky, Tatary, Kyrgyzy, Uzbeky, Kazachy, kdysi zde prosperovalo šestatřicet nezávislých královstvíček (chanátů)... Rozdílnost kultur, zvyků, způsobů života, kuchyně atd. je v této drsné pouštní oblasti fascinující, řada domorodců dosud žije kočovným způsobem života v jurtách. Ještě před pár lety neměl Sinťiang kulturně s Čínou vůbec nic společného. Protože tu ale už dnes etničtí Číňané (Chanové) tvoří asi 40 % a jejich počet se v důsledku asimilační politiky Pekingu dále zvyšuje, občas tu dochází k politickým nepokojům a oblast je pak pro cizince uzavřena. Ujghurové se v Sinťiangu jako největší šestimilionová nečínská národnostní menšina snaží vytvořit nezávislý Východní Turkestán.

  V Sinťingu leží bezodtoková Tarimská pánev, vyplněná pouští Taklamakan (v ujghuršině "Místo, odkud není návratu" či "Místo bezodkladné smrti" a podle cestovatele Svena Hedina, který zde málem zahynul, "nejstrašnější a nejnebezpečnější poušť na světě"). Kolem dokola této pouště vede silnice, jejíž jižní větev přes město Chotan byla pro cizince otevřena teprve před nedávnem. Dnes už si tedy lze udělat kruhový výlet z Urumčí přes Korlu, Aksú, Kašghar, Chotan a Ruoqiang zpět do Korly. Dalším lákadlem Ujghurska jsou pohoří Ťanšan ("Nebeské hory", ležící u kazašských hranic) a Kunlun (u pákistánsko-tádžických hranic). Protože jde ale o strategickou pohraniční oblast, jsou možnosti treků do těchto hor velmi omezeny (volně přístupné oblasti kolem čínské strany Karákóram Highway uvádíme níže). Jeden z českých cestovatelů, který se o návštěvu uzavřené části hor na vlastní pěst pokusil a byl chycen, platil pokutu ve výši 120 USD. Jako ideální způsob poznávání Ujghurska se kromě spektakulárních jízd dálkovými autobusy jeví pronájem auta, který je možný ve všech větších pouštních městech. Auto pro čtyři lidi s řidičem stojí zhruba 200 až 300 Y denně a řidič zná všechny turistické zajímavosti. Jedinou chybičkou je, že se s ním většinou nedomluvíte jinak, než čínsky.

  Při cestování Sinťiangem je třeba vědět, že místní neoficiální lokální ujghurský čas je o dvě hodiny pozadu za pekingským - vždy se proto zeptejte, podle kterého času váš autobus odjíždí.

  Yining (I-ning, známý také pod ruským názvem Guldža) - přestupní stanice na cestě mezi západní Čínou a Kazachstánem je převážně kazašským městem. Za vidění zde stojí stará ruská čtvrť, ruský hřbitov, typické ujghurské domy, mešita Qianlong z 18. století, několik bazarů a nedaleké slané vysokohorské jezero Sayram s jurtami kočovníků.

    D: kromě autobusů do Urumčí a Alma-Aty je třeba zmínit přímý autobus mezi Yiningem a Kučou přes zasněžené hřebeny Ťanšanu. Tato silnice nabízí nejprve jízdu fantastickou horskou krajinou, následně pak klesá do pouště Taklamakan.

  Urumčí (Ürümqi, Wu-lu-mu-qi, "Krásná pastvina") - nevýrazné a nepříliš hezké centrum Sinťiangu s početnou ujghurskou komunitou už bohužel pod náporem čínských přistěhovalců ztratilo svou někdejší tvář a pro většinu cestovatelů je jen krátkou přestupní stanicí k putování do Kašgharu či do sousedního Kazachstánu. Za vidění zde stojí snad jen dvě věci: ujghurská čtvrť s malebnými bazary a hospůdkami, rozkládající se kolem ulice Jiefang Nan Lu, a nedaleký velký noční trh s čínským jídlem.

    B: Nejlevnější hotel stojí cca 500 m pod nádražím přímo za kruhovým objezdem, jmenuje se Xinjiang a vypadá jako nevzhledný panelák z pražského Jižního města. Autobusové nádraží, odkud odjíždějí autubusy do Kašgharu, je po pravé straně magistrály přímo před hotelem.

    D: přímým vlakem z Pekingu sem trvá cesta zhruba osmdesát hodin, nejlevnější jízdenka stojí cca 600 Y. Urumčí je důležitou mezinárodní křižovatkou a ostatní způsoby dopravy jsou proto podrobněji popsány v kapitole Po zemi na východ.

  Tianchi (Tchien-či, "Nebeské jezero") - nádherné vysokohorské jezero v horách Bogdašanu (nejvýchodnější výběžek Ťanšanu) bylo jedním z našich nejsilnějších zážitků v západní Číně. Upozorňujeme ale, že první dojem po příjezdu k jezeru je dost depresívní - musíte zaplatit vstupné do národního parku (cca 20 Y), severní břeh Tiančí připomíná Disneyland se spoustou hotýlků, stánků se suvenýry a zástupy ječících čínských turistů s fotoaparáty. Po levém břehu jezera vede pěšina na protější břeh, kam dojdete zhruba za dvě hodiny (cestou budete míjet jurty kazašského pastevce Rašída, kde se dá přespat). Na jižním břehu jezera začíná ráj. Turisty tu skoro nepotkáte a po cestě zalesněným údolím říčky se dá zhruba za den dorazit k ledovcům a jezerům pod nejvyšší horou Bogdašanu Bogdafengem (5445 m). V ideálním terénu na dvou- až třídenní středně náročný trek oceníte stan, v horách jsou ale pastevecké jurty, kde se dá přespat a k cestě pod ledovec si lze najmout i koníky (cca 50 - 100 Y, cenu usmlouvejte). Mapku okolí Tchien-či včetně nákresu horských údolí dostanete u pokladny při vstupu do národního parku. Pozor, v horách je i v létě docela zima a v kontrastu k okolním suchých sinťiangským pláním jsme tu pěkně zmokli.

    D: ze severní strany parku Renmin v Urumčí jezdí k Tiančí každý den přímé turistické autobusy, cesta ke sto kilometrů vzdálenému jezeru trvá cca tři hodiny a stojí zhruba 20 Y. Pokud vám ten den už autobus ujede, nezůstávejte v depresívním a špinavém městě, ale najměte si k cestě k jezeru taxík (ve třech lidech jsme za něj platili 150 Y).

  Altaj - v nejsevernějším výběžku Sinťiangu leží u hranic Číny s Mongolskem a Ruskem městečko, jehož název připomíná nedaleký pohraniční horský hřeben. Vydat se odtud do nádherných zalesněných hor Altaje je ale z administrativního hlediska dost obtížné - pro Číňany je to senzitivní pohraniční oblast.

    D: autobusem z Urumčí. Podle českých cestovatelů, kteří tuto trasu projeli, jde ale o velmi vyčerpávající a dlouhou štreku.

  Turpan (Tulufan, Turfan) - "Perla na Hedvábné cestě" je horkou ujghurskou pouštní oázou, ležící pod úrovní mořské hladiny v tzv. Turpanské proláklině. Turpan je znám především svým velkým barevným trhem a pěstováním zeleniny a ovoce v nedalekém Hroznovém údolí. V okolí města je několik zajímavostí, které můžete navštívit pronajatým mikrobusem: mešita Emin z 18. století se zvláštním kuželovitým minaretem z nepálených cihel, rudé pískovcové Planoucí hory, "Jeskyně tisíce Buddhů" Bezeklik (skalní chrámy s buddhistickým uměním), zříceniny dávného hlavního města ujghurské říše Geochang (Kao-čchang) z 2. století př. Kr. (kdysi důležitá zastávka na Hedvábné cestě) a staré pohřebiště Astana. Za vidění stojí i složitý a údajně celkem 1600 kilometrů dlouhý systém podzemních zavlažovacích kanálů, kudy je do Turpanu přiváděna voda z tajících horských ledovců.

    D: autobusem ze stanice Daheyan (na trati Peking - Urumčí) nebo autobusem z Urumčí (cca 20 Y, pět hodin jízdy).

  Golmud (Geermu) - město, kde začíná cesta do Lhasy ze severu (blíže viz kapitola o Tibetu). V okolí Golmudu můžete podniknout kratší treky a navštívit přitom nomádské pastevce, jinak tu toho ale není mnoho k vidění. D: autobusem z Dunhuangu nebo přímým vlakem z Xiningu (cca šestnáct hodin cesty).

  Xining (Sining) - hlavní město provincie Qinghai je pro většinu cestovatelů jen přestupní stanicí při cestě do Golmudu a dál do Tibetu. Za návštěvu tu stojí Velká mešita ze 14. století a buddhistický chrám Beishan, v blízkosti města leží velký klášter tibetských buddhistů Taer (na tomto místě se údajně narodil buddhistický učitel a světec Conkapa). D: přímé vlakové spojení má Xining s Pekingem, Xianem, Lanzhou a Golmudem.

  Quinghai (Čching-chaj, Koko Nor) - velké slané mystické Západní jezero, ležící na západ od Xiningu bylo kdysi vysněným cílem západních objevitelů a cestovatelů. Dnes by se sem měli vydat především ornitologové - na místním Ptačím ostrově se dají pozorovat stovky druhů ptáků. Za návštěvu stojí Koko Nor ale i pro zajímavou a bizarní okolní krajinu či kočovnické rybáře.
  Korla - jedna z mnoha dávných zastávek Hedvábné cesty je dnes celkem nezajímavým pouštním městem na trase z Urumčí do Kašgharu.

  Kuche (Kuqa, Kchu-čcha) - další pouštní oáza na cestě z Urumčí do Kašgharu, jedno ze šestatřiceti dávných sinťiangských muslimských královstvíček. V Kuče samotné stojí za vidění sedm set let stará hrobka arabského misionáře Molena Ašidína Hodži, v okolí města lze navštívit buddhistické jeskynní chrámy Kizil a zříceniny dávného města Subaši. Dálkové autobusy většinou v Kuče stavějí na občerstvení, jinak se sem dostanete z Kašgharu i Urumčí lokálním busem.

  Kašghar (Qashiqar, Kashi) - velká oáza v nejvzdálenějším a nejopuštěnějším cípu severozápadní Číny na okraji pouště Taklamakan (1480 km západně od Urumčí!) byla kdysi jednou z nejdůležitějších zastávek Hedvábné cesty. Tady se zboží Buchary a Samarkandu překládalo z koní a oslů na velbloudy. Obchodní magistrála mezi Římskou říší a čínskou metropolí Changanem (dnešním Xianem) se pak v Kašgharu dělila na Severní větev (obcházející poušť Taklamakan přes Aksú, Korlu a Kuču do Turfanu), Jižní větev, obcházející Taklamakan přes Chotan do Dunhuangu) a Spodní větev (směřující přes Pamír k jihu do Ghandáry, Kašmíru a Dillí). V polovině 19. století byl Kašghar jako nejzápadnější výspa čínské zájmové sféry místem tzv. Velké hry, strategických zákulisních kliček britských a ruských diplomatů, soutěžících v této strategické oblasti čínské Střední Asie o politický vliv.

  Dnes je Kašghar jedním z posledním míst v Sinťiangu, kde se ještě v prakticky nezměněné podobě zachovala kultura muslimských Ujghurů. Je to město s fantastickou středověkou atmosférou, na které budete dlouho vzpomínat. Najdete tu jedny z nejbarevnějších bazarů na svkětě se zbožím z celé centrální Asie, čajovny, krámky zlatníků, holičů, zubařů, čepičářů, obercářů, prodejců čaje, koření a sušeného ovoce. Ulicemi Kašgharu projíždějí desítky potahů s hýkajícími osly, na bazarech jsou k dostání třeba i kožešiny ze vzácných sněžných leopardů. Zážitkem je v Kašgharu ujghurská kuchyně - výborné skopové kebaby, chlebové placky (nán), žlutý rýžový pilaf, chlebové bulky, plněné směsí mletého skopového masa, cibule a koření, vařené ovčí hlavy či laghman (směs masa a zeleniny, vzdáleně podobná českému guláši, která se podává s nudlemi). Na břehu řeky Tuman se v Kašgharu každou neděli koná jeden z největších trhů v Asii, kam se sjíždějí desetitisíce obchodníků ze všech okolních asijských zemí. Město pak bobtná krojovanými příslušníky stovek etnických skupin, národů a nárůdků, o jejichž existenci jste neměli ani tušení. Každou neděli proto sice v Kašgharu potkáte několik desítek západních turistů, jinak je ale město pro svou nedostupnost a odlehlost masovým turistickým ruchem prakticky nedotčeno.

  Z památek nevynechte v Kašgharu velkou mešitu Idkáh z 15. století (každý večer na náměstí před ní funguje monstrózní trh s jídlem) a především prohlídku barevných a hektických bazarů v okolních uličkách, kudy se dá bloudit celé hodiny. V jižní části města stojí osmnáctimetrová betonová socha Maa (údajně druhá největší v Číně), která má zřejmě Ujghurům připomínat, že jsou cizinci ve vlastní zemi. Na vypůjčeném kole si můžete udělat výlet k nedaleké hrobce muslimského světce Abákh Khodži ze 17. století, která někomu připomíná indický Tádžmahál a jinému zase muslimské památky v Samarkandu a Esfahánu (nádhera!). Další možný cyklistický výlet nabízejí nedaleké zříceniny dávného města Hanoi z 11. století.

  B: k bydlení se dá doporučit hotel Seman na ulici Seman Lu, kde pořídíte postel v čisté noclehárně za cca 20 Y. Naproti hotelu najdete velkou kavárnu Johns° Café, kde je sice jídlo ve srovnání s kašgharskými bazary dost drahé, ale mají tu e-mail. Od majitele, Číňana jménem John Hu, získáte spoustu cenných cestovních informací. Pozor - je to prý policejní konfident, takže se před ním nevyplácí mluvit o tom, že máte z Kašgharu namířeno do Tibetu. Pokud máte na rozhazování, John Hu kromě udávání také organizuje drahé džípové výlety do okolí Kašgharu, na písečné přesypy pouště Taklamakan atd.

  D: do Kašgharu vedou dvě hlavní cesty: autobusem po silnici Karákóram Highway přes hory z Pákistánu (viz kapitola Po zemi na východ) a autobusem z Urumčí po severním okraji pouště Taklamakan (214 Y/26 USD, cizinci zde teprve odnedávna platí stejnou cenu, jako místní). Lze sem ale projet i ze západního Tibetu (viz kapitola o Tibetu) nebo po jižním okraji pouště Taklamakan z Korly přes Chotan. Z Urumčí dnes Číňani stavějí do Kašgharu železniční trať, v létě 1998 už byli u Aksú. Až se dostanou do Kašgharu, možnosti dopravy se sice pronikavě zlepší, ale město se otevře masivnímu náporu čínských přistěhovalců a jeho starobylá atmosféra bude zničena.

  Hotan (Chotan, Heitian, Chej-tchien) - kdysi proslulé centrum jižní větve Hedvábné cesty, ležící na okraji pouště Taklamakan, upadlo na dlouhá staletí v zapomnění a z administrativních důvodů se cizincům otevřelo teprve nedávno. Jde o jedno z geograficky nejodlehlejších měst na světě vůbec a pokud se sem vydáte, budete se pak moci doma v hospodě chlubit návštěvou nejméně známého koutu Číny. V okolí Chotanu lze navštívit několik rozvalin dávných měst, ztracených v poštním písku a na přelomu století vykopaných a kompletně vykradených západními archeology, ve městě samém je k vidění továrna na zpracování hedvábí a dílny na výrobu koberců. D: autobusem z Kašgharu přes Yarkhand sem trvá cesty asi čtyřiadvacet hodin. Hotan má také přímé autobusové spojení po silnici na severovýchod přes oázy Qiemo (Qarqan) a Ruoqiang (Charkhalik) s Korlou (alternativou je cesta z Dunhuangu, kudy původně Hedvábná cesta vedla), autobusy tudy prý ale nejezdí příliš pravidelně.

  Karákóram Highway (KKH) - čínská část romantické horské silnice, spojující přes vrcholky Karákórámu a Pamíru provincii Sinťiang s Pákistánem, začíná v Kašgharu. Po čínské straně KKH rozhodně nedoporučujeme stopovat - čínští řidiči mají naprosto nehorázné finanční požadavky a za svezení po nás chtěli mnohem víc, než bychom bývali dali za autobus. Na čínské straně KKH, která začíná v Kašgharu, směrem k pákistánské hranici mimo jiné najdete:

  Upal - vesnice, kde autobus do Pákistánu většinou staví na oběd. Jedna z posledních možností rozloučit se s ujghurskou kuchyní a kulturou.

  Ghez - divoký kaňon stejnojmenné řeky, kterým je silnice vystřílena do skal. Pravděpodobně tu budete trpět závratí, části KKH zde často přerušují závaly a rozvodněné říčky. Ve spodní části vás čeká čínský policejní checkpost. V horní části se v místech, kde se kaňon rozestupuje, otevírá po levé straně výhled na přízračné vysokohorské pláně s široce rozlitou řekou, za nimiž se tyčí písečné duny. Autobus tu projíždí kolem několika sezónních kyrgyzských vesnic s jurtami, domorodci v barevných krojích a stády jaků. Minete vojenskou základnu Bulunkul v pravém bočním údolí a za chvíli už po levé straně spatříte zasněžený vrchol Konguršanu (7719 m).

  Karakuli - fantastické vysokohorské jezero pod vrcholky sedmitisícovek Muztaghata a Konguršan zhruba šest hodin autobusem od Kašgharu, které byste neměli vynechat ani v případě, že do Pákistánu nejedete (lze si sem udělat několikadenní výlet a zase do Kašgharu vrátit). V nejnovějším vydání průvodce Lonely Planet se sice dočtete, že k návštěvě Karakuli je třeba povolení, to už ale dávno neplatí. Jezero leží hned po levé straně KKH a nemůžete jej minout. Všechny autobusy mezi Kašgharem a pákistánskou hranicí zde staví, za cestu zaplatíte cca 45 Y. U silnice na břehu jezera je malý čínský hotýlek, za bydlení zde ale chtějí neskutečných 50 Y a pekelně drahé je i jídlo. V nedalekých jurtách tádžických a kyrgyzských nomádů zaplatíte za ubytování včetně jídla jen asi 10 Y, na břehu jezera se dá také v pohodě stanovat, aniž by si vás kdokoli všímal. Karakuli pokládáme za jedno z nejkrásnějších míst v Asii vůbec. Na březích křišťálového vysokohorského jezera se pasou velbloudi a jaci, můžete tu podniknout spoustu kratších i delších treků do okolních hor, navštívit nedaleké letní tádžické vesnice... Voda v jezeře je kupodivu tak teplá, že se v ní vydržíte několik minut ráchat.

  Za Karakulem vyšplhá autobus na náhorní pláně a vnoří se do říční rokle, na jejímž konci je Taškurghan (Taxkorgan). V posledním ujghursko-tádžickém městě před pákistánskou hranicí toho kromě ruin pevnosti z 13. století není mnoho k vidění. Protože tu budete muset přespat (nejlepší hotýlek je přímo na autobusovém nádražíčku), lze Taškurghan využít k důkladnému rozloučení (nebo naopak přivítání) s Čínou a Ujghurskem - poslední/první pivo, poslední/první zelený čaj, poslední/první skopové kebábky... Ráno vás čeká důkladná celní prohlídka a několikahodinová cesta přes celkem nezajímavé vysokohorské pláně do pohraničního sedla Chundžeráb (Khunjerab, tádžicky "Řeka krve"), kde vaše čínská cesta na pákistánské hranici definitivně končí a kde KKH začíná klesat směrem k Sustu.