Čína - doprava

MÍSTNÍ DOPRAVA JAK DO/Z ČÍNY

MÍSTNÍ DOPRAVA
   Pokud máte dost peněz a málo času, lze k dopravě po Číně použít letadel vnitrostátní letecké společnosti CAAC, jejíž jedinou nevýhodou je to, že zde cizinci za letenky automaticky platí trojnásobek. Ceny jsou oproti druhé vlakové třídě s lehátkem zhruba troj- až čtyřnásobné. Pokud máte čas, vyplatí se na dlouhé vzdálenosti vždy porovnat ceny letadla a autobusu, protože rozdíl někdy nebývá příliš velký.

  Na delší vzdálenosti je mnohem lépe než autobus použitelný vlak, který je bezpečnější, pohodlnější a rychlejší. Pro západního cestovatele je v Číně železnice jednoznačně nejlepším způsobem dopravy (jediným drobným zádrhelem bývá fakt, že jsou zde z jakéhosi nevysvětlitelného důvodu často uzamčeny záchody).

  Ačkoli jsou jízdní řády v čínštině, na mnoha velkých nádraží bývají pokladny pro cizince, kde většinou někdo mluví aspoň trochu anglicky. Některá nádraží už dokonce mají moderní počítačový rezervační systém. Ve větších stanicích bývá více čekáren, často každá zvlášť pro konkrétní spoj. Příjezdy vlaků na velká nádraží doprovázejí zmatky a často do poslední chvíle nikdo neví, na kterou kolej vlak přijede. Na některých nádražích se dokonce setkáte s osobními prohlídkami a rentgenováním zavazadel jako na letištích (pozor, mohou vám přitom zabavit "nebezpečné" lahve s palivem pro váš vařič či plynové bombičky). I nástup do vlaku připomíná letiště: na nástupiště jsou všichni cestující vypuštěni z čekárny najednou, přičemž procházejí kontrolou jízdenek. U každých dveří vlaku je vítá stevard s vyšívanou šerpou. Ve vlaku už pak průvodčí většinou nechodí.

  Podle rychlosti lze vlaky rozdělit na několik typů od dálkových expresů až po příměstské couráky. Čím vyšší je číslo vlaku, vyznačené na jízdence i v jízdním řádu, tím je vlak pomalejší a levnější. Nejnižší čísla tedy mají mezinárodní rychlíky a vnitrostátní expresy. Vlakové třídy jsou v Číně čtyři: sedadla bez rezervace (hard seat, druhá třída), sedadla s rezervací (soft seat), lehátka po třech nad sebou v průchozím vagónu (hard sleeper) a čtyři lůžka v uzavřeném kupé (soft sleeper, první třída). Druhá sedadlová třída bez rezervace bývá často beznadějně plná a o místa v ní se okamžitě po příjezdu vlaku do stanice strhne rvačka. Na delší vzdálenosti a přes noc je nejúnosnější jezdit lehátkem (hard sleeper, tj. celkem pohodlná polstrovaná pryčna), které je jen o málo dražší než sedadlo s rezervací, zhruba dvakrát dražší, než sedadlo bez rezervace a naopak cca dvakrát levnější, než lůžko. Jestliže v průběhu delší jízdy zjistíte, že je pro vás sedadlo nepohodlné, lze si jej u průvodčího doplatit na lehátko (je-li ovšem samozřejmě něco volného).

  Pro ilustraci - jízda z Pekingu do Urumčí v západní Číně trvá pětasedmdesát hodin, lehátkem stojí 600 Y, lůžkem 1050 Y. Jízdenky na některé žádanější tratě (např. z Pekingu do Šanghaje) jsou někdy dražší, než na méně frekventované delší tratě. V okolí velkých měst také často jezdí drahé moderní klimatizované vagóny.

   Kromě toho, že se na menších nádražích většinou s nikým nedomluvíte, se při nákupu jízdenek objevuje několik dalších problémů. Jízdenky na delší vzdálenosti lze v Pekingu teoreticky koupit tři dny předem, ve většině čínských měst jeden den předem. Často ale bývají vyprodány, nebo se na ně stojí obrovské fronty (v tom případě lze sice využít služeb profesionálních frontových bojovníků, ale vzácně přitom riskujete podvod s falešnou jízdenkou). Někde vám lístky bez problémů prodají za lokální čínské ceny, jinde vám ale v pokladně naznačí, že cizincům lístky neprodávají vůbec. Pak máte dvě možnosti: buď se snažit najít Číňana, který vám za bakšiš lístek koupí, nebo si jej opatřit s přirážkou přes hotelovou recepci či pobočku turistické kanceláře. Koupě lístku přes cestovku vám může ušetřit spoustu času a starostí, ale výši přirážky nelze předem odhadnout. Může to být 10 - 20 %, ale i třikrát víc, než je cena lístku (standardní výše přirážky bývá 50 Y). Třetí možností je pokusit si opatřit falešnou čínskou studentskou průkazku, která vás oficiálně opravňuje k nákupu jízdenek za lokální ceny (ISIC je ale v Číně bohužel k ničemu).

   Při nákupu jízdenek vám také často prodavač řekne, že žádné jízdenky nemá, i když třeba ve skutečnosti jsou. Záleží to čistě na jeho momentální náladě, stěžovat si není kde. Je třeba se obrnit trpělivostí - i sami Číňané vědí, že lístek nemusejí z jakéhosi záhadného iracionálního důvodu či rozmaru napoprvé dostat. Přiďte prostě odpoledne, nebo druhý den (ve větších městech, navštěvovaných cizinci, se to ale naštěstí příliš často nestává). Dalším zádrhelem je v některých městech mafie prodavačů a překupníků, která vlakové jízdenky vykoupí. V pokladně pak lístek nedostanete, ale vzápětí se k vám přitočí "ochotný pomocník", nabízející jízdenky za vyšší cenu. Když pak nastoupíte do "vyprodaného" vlaku, zjistíte, že je tam spousta volných míst. Ale to je prostě Čína.

   Jízdenky na delší vzdálenosti platí více dní (vždy se ale zeptejte, jak dlouho) a pokud cestujete bez rezervace, lze proto cestu i několikrát přerušit. Na jízdenkách je přehledně vytištěno číslo vlaku a vaše místo, někdy dokonce i název cílové stanice v latince. Ve vlaku zní od rána do večera z reproduktorů ryčná hudba a všichni cestující neustále kouří a plivou na zem. V každém vagónu je k dispozici kotel s horkou vodou na čaj či na zalití instantních nudlí - před odjezdem si proto nakupte zásobu sypaného čaje a speciální čutorku z průhledného plastu, v níž se čaj zalévá vodou (k dostání na nástupišti). Vagónem procházejí prodavači jídla a pití, ve vlacích na delší vzdálenosti je jídelní vůz (rozhodně jej navštivte, vždy tam mají ledové pivo!). Ceny stravy jsou v čínských vlacích na rozdíl od zlodějských jídelních vozů Českých drah velmi přijatelné. Pokud se vám nechce jíst v jídelňáku, můžete si za cca 5 Y objednat donášku balíčku rýže se zeleninou a masem až na místo. Jídlo lze také koupit od prodavačů s pojízdnými vozíčky na peróně ve všech stanicích.

   Kromě vlaků lze v Číně k cestám na kratší vzdálenosti použít autobus, jehož hlavní nevýhodou je ale řvavá hudba, menší bezpečnost a nepohodlnost. Na čínských silnicích potkáte mnoho typů autobusů od prastarých nepohodlých vraků až po nejmodernější komfortní dálkové japonské stroje, vybavené lehátky. Kromě státních autobusů se stále častěji objevují i soukromé minibusy. Nákup autobusových lístků je mnohem snadnější, než vlakových, kromě u řidiče je lze často koupit i v předprodeji a na rozdíl od vlaků se přitom až na několik turistických tras většinou nesetkáte se systémem dvojích cen pro cizince. Můžete počítat s orientační cenou 10 Y za každých sto kilometrů.

   Za autostop se v Číně často platí. Cenu nelze nikdy odhadnout, ale kupodivu může být i vyšší, než kdybyste použili autobus. Jiní cestovatelé ale tvrdí, že se jim autostop osvědčil v Číně skvěle a že za něj platili jen minimální sumy.

   K přesunům po městech lze kromě přecpaných veřejných autobusů (jízdenka cca 0,5 - 1 Y) použít i taxíků, motorikš nebo cyklorikš. Častým trikem řidičů všech těchto dopravních prostředků je nalákat cizince na nízkou cenu, plácnout si a po odvezení neústupně požadovat mnohem vyšší sumu, než byla domluvena. V tom případě zaplaťte jen předem dohodnutou cenu, i když se vystavujete hádce (rvačka hrozí jen zřídka). Další možností dopravy po městech je pronajmout si nebo koupit kolo. Kola se ale v Číně dost kradou a jejich použití mezi městy není oficiálně cizincům povoleno.

JAK DO/Z ČÍNY
   Po zemi - kromě cest z Nepálu (Tibetu), Kazachstánu, Kyrgyzstánu, Mongolska a Ruska, popsaných v kapitole Po zemi na východ, se lze do Číny dostat i z Vietnamu. Hraniční přechod Friedship Gate (který lze překročit autobusem i vlakem) leží mezi vietnamským Dong Dangem a městem Pingxiang v čínské provincii Guangsi. Přímé vlaky tudy spojují vietnamskou Hanoj přes čínské město Nanning s Pekingem. Z Laosu můžete do Číny projet autobusem přes hraniční přechod mezi laoským městem Muang Sing a čínským městem Mengla v provincii Yunnan

   Letecky - do Pekingu i Hongkongu vycházejí prý z Evropy nejlevněji letenky s německou Lufthansou a s finským Finairem. V lednu 1999 nabízeli vybraní pražští prodejci nejlevnější zpáteční letenky do Pekingu za tyto ceny: Nemo-Selecta 13 360 Kč (šlo o speciální nabídku společnosti SAS s návratem do čtrnácti dnů, jinak byla cena vyšší!), Atlantis Air Service 21 500 Kč, Global Express 13 630 Kč (viz výše, cena standardní letenky byla 21 430 Kč), GTS International (speciální cena pro studenty, déle otevřená letenka) 17 620 Kč. Do Hong-Kongu a zpět se v lednu 1999 dalo letět za tyto ceny: Nemo-Selecta 17 454 Kč, Atlantis Air Service 21 100 Kč, Global Express 17 800 Kč (s návratem do čtrnácti dnů), GTS International (speciální cena pro studenty, déle otevřená letenka) 18 280 Kč. Ceny letenek se ale mění v závislosti na sezóně. Zajímavou a levnou alternativou je letět do Číny s přestupem v thajském Bangkoku (Čínu tak lze spojit s návštěvou Thajska!), který je v této části světa jedním z hlavních leteckých uzlů. Pokud jedete do Číny po zemi, je nejlepší alternativou letět zpět do Evropy z Hong-Kongu, kde se dá koupit jednosměrná letenka přes Kuala Lumpur do Frankfurtu (s malajskými aeroliniemi) už zhruba za 450 USD (v pátek jsou prý ceny ještě nižší).

   Z města Kunming v jihočínské provincii Junan létají thajské aerolinie zhruba třikrát týdně do Bangkoku s mezipřistáním v severothajském městě Chiangmai. Protože tato jednosměrná letenka stojí jen asi 150 USD, lze si do jižní Číny udělat krátký výlet z Thajska s tím, že si čínské vízum opatříte až v Bangkoku. V současné době se prý uvažuje o zřízení další letecké linky mezi jihočínským městem Jinghong a thajským Chiangrai.