Lyžujeme v Africe

Brzy jsme pochopili, proč si většina turistů a skialpinistů nechává vynést batohy a lyže mulami a nosiči. Pětadvacetikilové batohy s lyžemi jsou na kamenitých cestách přeci jen těžké. Nicméně jako správní Češi jsme si vše vynesli sami. Stoupali jsme kolem luxusního Imlilského hotelu, jehož správce je údajně také Čech.

V Aroundu jsem zkoušel vyfotit ženy nesoucí od řeky vyprané prádlo, ale nepodařilo se, jak viděly, že tahám foťák otočily se zády. Vida, opět rozdíl oproti městu, tam si lidé, které chci vyfotit většinou řeknou o peníze.
Na břehu řeky jsme potkali stařečka v zeleném hábitu s kapucí, který si s námi chtěl povídat. Vytáhl z brašny, kterou měl přes rameno zmuchlané pracovní povolení a kartu CAF (Club Alpin Francais – Francouzský alpský spolek něco jako je v Rakousku Alpenverein). Ukázalo se, že jde o starého správce chaty Neltner na kterou míříme. Nyní je správcem jeho syn. Rozloučili jsme se a vydali dále do údolí, které se stáčelo k jihovýchodu. Zastavili jsme na napití a řeč se točila okolo mého věčného zapomínání, především foťáku. Když jsem po deseti minutách chůze zjistil, že jsem na té zastávce nechal foťák, divil se už jen málokdo. (Naštěstí tam foťák ještě byl). Cestou jsme potkali průvodce s mulami naloženými lyžemi a batohy a od sluníčka spálené Francouze. Řekli nám, že nahoře je dobrý sníh a hlavně spousta sluníčka.
Chamharouch je pro muslimy posvátné místo, protože se tam nalézá hrobka místního světce, jehož památku chodí uctívat poutníci. Z dálky vypadá jako veliká hrouda sněhu, ale ve skutečnosti jde jen o nabílený balvan. Pro poutníky tu vznikly komůrky na přespání a jednu z nich jsme využili jako noclehárnu.
Druhý den jsme vystoupali asi do 2800 metrů, kde již bylo možné nasadit lyže. Tím se dost odlehčily batohy a hned se šlo veseleji. Za půl hodiny jsme došli až k chatě. Na terase před chatou se na sluníčku vyhřívali berbeři - nosiči zavazadel, kuchaři a také správce chaty. Měli jsme místo rezervováno dopředu, takže nám jen ukázal, které z postelí jsou naše.
Do večera ještě zbývalo dost času a tak jsme se dohodli, že ještě zkusíme dojít na sedlo. Vyrazili jsme asi ve tři, což není v této oblasti příliš vhodný čas. Všimli jsme si, jak ze severního údolí pod námi začíná stoupat mlha. Čím blíže jsme byli sedlu, tím více se k nám blížila. Ale sníh byl dobrý, usedlý, lavinové nebezpečí nebylo velké a tak jsme došli až na sedlo. Odtud byl pěkný výhled na jih, kdyby nebylo moře mraků pod námi, byli bychom viděli až do pouště. Náhle začal foukat studený vítr a přivál i onu mlhu. Při sundávání pásů mi začaly mrznout prsty, jen tak tak jsem stihl vytáhnout teplé rukavice a vložit do nich znecitlivělé ruce. Omrzlinám jsem se naštěstí vyhnul, ale udělal jsem hloupost, že jsem si rukavice na sejmutí pásů sundával, vždyť to jde i s nimi!
Sjezd k chatě nebyl naštěstí náročný, i když svah pod sedlem jistě 30 stupňů měl. Bylo však třeba vyhnout se žlíbku, který se o kus níž uzavíral do soutěsky, jenž nebylo lehké opustit a která by nás dovedla až pod  chatu. Naštěstí jsem měl sebou oranžové sjezdové brýle, tak jsem jel první a snažil se najít správnou cestu. Když jsme dorazili k chatě byli jsme celí mokří od kapiček mlhy a tak jsme věci rozvěsili poblíž krbu, ve společné místnosti. Uvařili jsme a brzy zalezli do spacáků.
Ráno nás o půl šesté nás probudili němci, kteří s námi byli v noclehárně. Vzhledem k tomu, že jsme měli naplánovanou jen kratší túru na Akioud n'Bou Imrhaz (4030 m.n.m.) nemuseli bychom vstávat tak brzo, ale to patří k „radostem“ nocleháren na horách.

Chata Toubkal (Neltner):
Doporučuje se rezervace na adrese: activ@cafmaroc.co.ma. Cena ubytování v sezóně je 80DH (pro členy CAF, Alpenvereinu) – 130DH (nečlenové), k tomu je nutno připočíst 5DH za dřevo a eventuelně jídlo, nebo plyn. Je možno objednat jídla (25DH snídaně, 50DH večeře).