Džajsalmér - zlaté město velbloudů

Z dálky připomíná Džajsalmér fatu morgánu, které vévodí pevnost ze žlutého pískovce. Slunce, odrážející se na jejích zdech, dalo Džajsalméru přezdívku Zlaté město. "Pevnost byla postavena ve 12. století maharádžou Džajsalem, který byl historicky prvním vládcem Džajsalméru," vypráví nám patnáctiletý Sandžaj, který se k nám přidal v úzkých uličkách. Obvod hradeb je pět kilometrů a je na nich celkem 99 obranných věží.
Sandžaj tvrdí, že se chce jen procvičit v angličtině, pak si ale řekne o pár rupií. S pomocí tohoto celkem nevinného triku si v Indii přivydělává spousta dětí i dospělých. Provází nás branou pevnosti. Za ní začíná svět, ve kterém se toho dosud mnoho nezměnilo. Labyrint kamenných uliček je tak úzký, že prý tu stěží projdou dva velbloudi vedle sebe. V pevnosti bydlí asi čtyři tisíce lidí, pocházejících hlavně z kasty bráhmanů a vojáků. Žijí tu už celé dlouhé generace, v dávných dobách bojovali po boku maharádži. Obě kasty bydlí ve vlastních domech v oddělených čtvrtích.
Až do rozdělení britské koloniální Indie ležel Džajsalmér na důležité karavanní stezce, která mu přinášela velké bohatství. Zdejší obchodníci ho dávali na odiv stavbou městských paláců zvaných havelí. Počátkem 18. století vypukl jakýsi závod. Šlo v něm o to, čí havelí bude nejokázalejší. Stejně jako městské hradby jsou i havelí postavena ze žlutého pískovce. Kamenická práce je tak jemná, že zdálky působí dojmem dřevořezby. Každé havelí zdobí bohatě vypracované balkónky džaroky, okna jsou chráněna filigránsky hustou kamennou mříží džálí. Ženy obchodníků skrz ni kdysi mohly pozorovat pouliční ruch, aniž by je spatřilo cizí oko.
Do téměř 800 let starého chrámu Lakšmí Mata se chodí každý dne ráno modlit většina hinduistů. Ještě než začnou pracovat, pokloní se bohyni, aby se jim dařilo. Prostranství mezi chrámy a paláci poté zaplňují všudypřítomní prodavači typických rádžastánských koberců s všitými zrcátky. Dalším lokálním artiklem jsou dřevěné loutky. I když je už dnes Džajsalmér důležitým cílem cestovních kanceláří, davy bělochů tu nepotkáte. Převažují indičtí turisté.

Velbloudí safari

Oblíbeným podvečerním cílem západních i domácích výletníků jsou písečné duny u vesnice Sam asi třicet kilometrů od Džajsalméru. Můžete si tu pronajmout velblouda a z jeho hřbetu pozorovat západ slunce nad pouští. Je to kýč, nebo romantika? Rozhodnutí je jen na vás. Rádžastánským hudebníkům a tanečnicím ale turisty obležené písečné duny nabízejí možnost výdělku.
Využíváme nabídky jednoho z místních majitelů velbloudů a vyrazit na pár dnů na pouštní safari. Odjezdu předchází složité balení. Jídlo a vodu na celou cestu si totiž poneseme sebou. Vlastně neponeseme - ponesou je za nás přece velbloudi. Pro našeho velbloudáře je starost o dva cizince vítaným přilepšením. Po rozdělení britské Indie v roce 1947 byl totiž Džajsalmér pákistánskou hranicí odstřižen od obchodních tras. Nebýt turistů, skončilo by město jako zapomenutá díra.
Nejnebezpečnější fází velbloudího safari je okamžik, kdy se zvíře zvedá. Pokud se totiž nestihnete včas prudce zaklonit, abyste udrželi rovnováhu, potupně skončíte v písku pouště. Jakmile už velbloud stojí, máte vyhráno. Ovládat ho můžete jednoduše s pomocí dřevěného kolíku, provlečeného nozdrami.
Indická poušť Thár je ve skutečnosti spíš polopouští. Většinu jejího povrchu tvoří vyprahlé skalnaté pláně, porostlé suchou vegetací. Zazelená se jen na krátkou dobu v období monzunových dešťů. Uprostřed pustiny jsou tu a tam roztroušené vesničky domorodých kmenů. Hliněné domky s doškovou střechou i v poledním horku udržují příjemný chládek. Limitujícím faktorem je tu samozřejmě voda, pro kterou vesničané musejí chodit i několik kilometrů daleko. Ženy rádžastánských pouštních kmenů jsou v Indii proslulé svými stříbrnými šperky, muži zase mohutnými barevnými turbany.
Navečer dorážíme na místo, kde budeme nocovat. Ačkoliv jsme se vezli, máme toho pro dnešek dost - rádžastánská sedla bez třmenů totiž daly zabrat našim stehnům a hýždím. Naštěstí na nás čeká silný indický čaj s mlékem a skromná večeře. Noc pod širákem byla na poušti překvapivě studená. Budilo nás jen frkání a ržání pasoucích se velbloudů.
Velbloud prý vydrží bez vody až dva týdny. Na safari rychle zjistíte, že netrénovaný cizinec vydrží v jeho sedle nejdéle dva dny. Nakonec budete rádi, když v poušti potkáte rádžastánského hudebníka. Jeho flétna se stane záminkou, abyste aspoň na chvíli slezli a ulevili namoženým svalům.