Vyhledej
Rady na cesty
> cesty s dětmi
> doprava
> nebezpečí
> nedej se
> praktické
> ubytování
Vybavení
> jak vybrat
> literatura
> materiály
> novinky
> testovna
Turistika
> cyklo
> expedice
> hory
> lyže a sněžnice
Práce v zahraničí
> zkušenosti
On-line cesty
> seriály
> blogy
> humor
Nejčtenější články
Novinky emailem
Partneři

Portál o inline bruslení nejen na Ladronce

přehledný seznam kempů

Spolujízda.eu - server pro spolujízdu

Diashow ze Severní Ameriky

Královédvorsko
 Ubytování, restaurace, turistika ve Dvoře Králové n. L. a okolí.

www.Cottage.cz
Portál o turistice a ubytování v NP České Švýcarsko.


Vybavení do přírody




Naše ikona:

Průvodce světem vybavení a cestování

.

ČRAfrikaAmerikaAsieAustrálie a OceánieEvropaStř. východ
KALiMERA > Turistika > hory

Zimní klettersteigy v rakouských Totes Gebirge

Bernard Heinitz / 18.03.2010
Když jsem přemýšlel, kam by se dalo na podzim vyrazit na výpravu, napadlo mě vydat se do Rakouska na klettersteigy, či po italsku ferraty – jištěné horské cesty. Lákalo mě rakouské podzimní počasí (ze kterého se nakonec vyklubalo počasí zimní a mrazivé), a tak jsem napsal několika svým známým a nakonec jsme se v partě pěti lidí vypravili v říjnu 2009 na ferraty v Totes Gebirge, neboli v „Mrtvých horách“.
 

Bivak na zakázaném místě


Cesta Praha-Hinterstoder (600 m n. m.) byla vskutku rychlá a bez velkých komplikací. Jediné, čeho jsme se báli, nebo spíše čemu jsme se divili, bylo počasí. Už v Praze byl sníh. A v Rakousku už byly závěje. Na parkoviště jsme přijeli již po setmění, rychle do sebe hodili něco k snědku, převlékli se a hurá do hor. Nasadili jsme čelovky, bohužel se nám ale nepodařilo za 3 hod. a 45 min, jak udával ukazatel, vylézt k chatě Prielschutzhaus (1420 m n. m.). Utábořili jsme se proto v půli cesty. Zalehli jsme způsobem celta–pončo–karimatka a spacák (ozkoušeli jsme techniku spaní v mokrých botách a doufali, že se do rána usuší – tato technika se nám opravdu osvědčila). Noc byla super. Koukali jsme na otevřené nebe, bylo jasno a krásně jsme si pochrupovali. Co se nám ale ráno nestalo - Rakušané mají zákaz bivaku na vyhrazených místech a my zrovna spali tam, kde se nemá. Ráno, když jsme se vyklubávali ze spacáku, se k nám řítil člověk s teleskopickými holemi. Nakonec ale jen rychlým tempem proběhl kolem nás a bafl na nás něco jako „hallo“.

Potřebné vybavení


První věcí a nutností na takovouto výpravu je ferratový set, který zapůjčíte za dobré peníze ve vybraných outdoorových obchodech. Naprostou nezbytností je dále helma - chrání vaši hlavu před kamením padajícím ze skal. My jsme sice nic takového nezažili, ale když na vás spadne například rampouch, tak vás taková helma zachrání. Určitě neberte cyklistické helmy, je to jen zátěž. Cyklistická helma má navíc průduchy, kterými může proniknout špička rampouchu nebo drobné kamení. Nutností je dále sedák, bez něj do hor vůbec nechoďte. Pokud se na ferraty vydáte na podzim nebo v zimě, vezměte si s sebou určitě sněžnice, hole a mačky. Ty jsme postrádali. Cepín zapotřebí není. Lano jsme také nepotřebovali, ale neuškodí si malý kus vzít. A určitě nezapomeňte na karabinu. My jsme měli tři a používali je na fotoaparát a láhev. Další důležitou věcí jsou rukavice. Celý den jste na ferratách a jestli jste někdo někdy celý den odhazoval sníh na zahradě a neměl rukavice, tak víte, o čem mluvím.  Co se týče batohu, doporučuji objem 40 – 45 l. Já jsem si vzal 38 l a měl jsem velké problémy tam vše potřebné nasoukat.

Cvičná ferrata


Sbalili jsme si své věci a hurá nahoru k chatě Prielschutzhaus (1420 m n. m.). Cesta byla vyšlápnutá od ranního turisty, takže s chůzí jsme neměli žádné problémy. Jediní živáčci, které jsme potkali, byli kamzíci. Dorazili jsme k chatě, kde sníh už dosahoval výšky půl metru. Chtěli jsme si zde dát občerstvení, ale když nám místní Rakušan řekl, že jsme „tipical czech“ a jdeme na smrt, tak jsme se obrátili a vyrazili rovnou ke cvičné ferratě. Sněhu přibývalo a my jsme se více a více brodili. U ferraty jsme nasadili potřebné vybavení, batohy jsme odložili. I přesto, že cvičná ferrata byla opravdu malinká, svoje touhy jsme naplnili. Bohužel sníh nám zkomplikoval cestu a nemohli jsme tak dorazit až k hoře Spitzmauer (2446 m n. m.) a ani k hoře Grosser Priel (2515 m n. m.). Příště to chce sehnat sněžnice, nebo chytit podzimní počasí. V létě by se dala tato ferrata pokořit během deseti minut, nám to v zimním počasí trvalo půl hodiny.

Nocleh v rourách


Noc se blížila, a protože jsme nechtěli spát v autě, přemýšleli jsme, kde jinde by se dalo přenocovat. Na parkovišti jsme zahlédli několik odpadních rour připravených k zasazení do země. Rozhodli jsme se, že to bude náš nový domov, a začali si v jedné z nich, která měla průměr cca dva metry, dělat pohodlí. V jedné rouře jsme spali po třech a zbytek se uvelebil v autě. Takto jsme strávili dvě noci.

Cesta na Kleiner Priel bez značení


Další den jsme plánovali něco bez ferrat, a tak jsme šli zdolat horu Kleiner Priel (2200 m n. m.). V Hinterstoderu nám pršelo, ale výše už sněžilo. Opět jsme podcenili výbavu - měli jsme si vzít sněžnice a možná i kompas. Cesta byla sice značená, ukazatel ukazoval necelé 4 hod. cesty, ale komplikace nastaly kvůli množství sněhu - dosahoval tak vysoko, že jsme neviděli značky a volili tedy cestu přímo nahoru po lavinovém svahu. Cesta byla velice zajímavá, převážně ji razil náš mapař, který měl ke všemu na sobě jediný batoh celé skupiny. Když vidíte dvacetiletého mapaře, který má na sobě batoh a razí dvoumetrový sníh před sebou, řeknete si: „To máme s sebou Tenzinga Norgaye.“ Všude kolem nás byla mlha, teplota se pohybovala kolem minus 10 oC a značky cest nikde. Žádná únava a beznaděj nás ale nechytala a ani sníh po hlavu nás nevyvedl z míry.

Cíl minut


Dostali jsme se na vrchol něčeho neurčitého a v dáli najednou vidíme Kleiner Priel. Cíl jsme minuli. Měli jsme se držet více nalevo. Bylo už 17 hod a nám bylo jasné, že za půl hodiny se bude stmívat. Bohužel jsme s sebou neměli žádnou výbavu na spaní, vše jsme nechali na parkovišti v autě. Nezbývalo než se otočit a jít dolů. Ještě před tím jsme ale nakonec vyšli na nejvyšší vrchol této neznámé hory. Poté bylo potřeba cestu dolů urychlit -  posadili jsme se do lavinového svahu a hurá dolů. Věděli jsme, že nehrozí žádné lavinové nebezpečí, a tak nám nic nebránilo v tom povozit se v malé lavině. Sjeli jsme dobrých 200 m a lavina sjela o dalších 500 m níže. Bobování nám zkomplikoval převis, a tak jsme z laviny museli vyplavat. Cesta dolů už tak zábavná nebyla. Chytla nás únava. Snažili jsme co nejrychleji seběhnout dolu a dát si polévku z ešusu. Dole nás čekalo překvapení - jelikož byl říjen, na stromech byla studená sladká jablka. Natrhali jsme si do zásob a hurá domů do roury. Kleiner Priel jsme tedy nezdolali, ale za to jsme seděli v lavině a jedli lahodná jablka. Navíc není všem dnům konec a my se sem určitě zase brzy vrátíme.

Užitečné rady na závěr


Na konec přináším několik tvrzení, nad kterými je vhodné se před každou cestou zamyslet, abyste později nelitovali své případné lehkovážnosti.

Na ferratě:

1) K čemu horolezecký úvazek, smyčky a karabiny, ocelového lana se budu přidržovat a vyšplhám, kam budu chtít. (To je pěkná pitomost! Stačí chvilková nepozornost, padající kámen nebo nešťastné uklouznutí a zřítíte se bez pomoci do hlubiny.)
2) Helmu si s sebou neberu, jenom překáží a je pod ní horko. (Malý kamínek letící z dostatečné výšky prorazí i nejtvrdší lebku. Udeřit se čelem o skálu před vámi nebo narazit na převis nad sebou také není nic příjemného.)

Na túře:

3) Nejlepší boty jsou prošlápnuté tenisky. (Nejsou! Jestli si neobujete pevné pohorky, vyvrknete si nohu na suti, uklouznete na skále, promočíte se v mokré trávě a zmrznete na sněhu.)
4) Není potřeba se moc oblékat, když je hezky. (Do batohu vždy patří teplé a nepromokavé oblečení. Čepice, fleecová bunda a nepromokavá bunda jsou základem, který by měl být v batohu na každou túru. Počasí se na horách mění z hodiny na hodinu a někdy dokonce z minuty na minutu.)
5) Na co nosit baterku, bivakovací pytel a lékárničku, když plánuji krátkou túru. (Nikdy nevíte, jak výlet skončí a není nic příjemného trávit noc bez alespoň částečné ochrany.)
6) Velký batoh se stanem, spacákem a jídlem na týden je znakem opravdového turisty. (V opuštěných oblastech je to nezbytné, ale v Alpách a Tatrách se spí na chatách. S lehkým batohem zvládnete delší túry s menší únavou.)

Náš výlet hodnotím za velice úspěšný a zábavný, i když jsme nezdolali vše, co jsme chtěli a nebyli dostatečně vybaveni. Nyní již víme, jak na to a doufám, že z mého článku se také třeba poučíte a budete vědět, co si vzít s sebou.


 
Související články
Totes Gebirge (Mrtvé hory)
Výstup na Grossglockner
 
Přečteno 11798x
 
 
 
Komentáře
GreatSonny, Reagovat
sssjack, Reagovat
 
Přidat komentář
Vypsat označené komentáře
Vypsat všechny komentáře
Zobrazit všechny chronologicky
 
Poslat odkaz
Tisk
Zpět
Inzerce | O nás | Tištěná verze
KLUB KALiMERA
jméno:
heslo:
Přidat článek
Chcete se přidat?
Střípky
Běžky pro turisty i aktivní sportovce - podle čeho vybírat a jaké si koupit?Jak připravit své nové běžkyKontakty na horskou službu
Komerční sdělení
Vybavení na běžky - lyže, boty, hole, bundy, termoprádlo
Štěrba nabízí: