Totes Gebirge (Mrtvé hory)

Stopem do Totes Gebirge
V pondělí v 8 ráno stojíme "za čárou" na Dolním Dvořišti a začínáme stopovat. Do půl hodiny se všichni vezeme po silnici na Freistadt. Asi 2 hodiny stojíme na dálničním nájezdu v centru Linze, a nikdo nás nebere. Jasně, taky bych na magistrále v Praze na Pankráci stopaře asi nevzal… Jedeme tedy za 1,5 Euro tramvají na okraj města. (Pozor! Automat nevrací a českého nápisu upozorňujícího na tuto skutečnost jsme si všimli až po vhození 2 Euro). S trochou štěstí se z okraje města dostáváme na dva stopy bez čekání až k horskému středisku Hinterstoder, kde máme sraz s ostatními. Nudnou čtyřkilometrovou cestu po silnici do Hinterstoderu si zpříjemňujeme po turistické stezce na dně údolí řeky Steyr s pěkným vodopádem.

Výstup na Priel
Asi v 18 h jsme všichni na místě a vydáváme se po trase č. 201 směrem na Priel-Schutzhaus. Noc trávíme na úpatí hory v budově dolní stanice nákladní lanovky vedoucí na chatu pod Prielem. Dá se tam pohodlně přespat tak ve 3 lidech. Lanovka má samoobslužný provoz a za 4 Euro je možné si nechat vyvézt batoh na chatu. Jedni Češi nám říkali, že jim batoh vyvezli jen za Euro. Ušetřených 120 Kč a batohy na zádech nám ráno zpříjemňují výstup zhruba 800 výškových metrů na chatu. Tam není problém nechat si věci i když nejste ubytováni. Bereme tedy s sebou jen to nejnutnější a opět stoupáme.


K začátku Klettersteigu na Gr. Priel je to od chaty asi 500 m stoupání relativně schůdným terénem. Pod stěnou se s přilbami a sedáky cvakáme na fixní ocelové lano. Klettersteig má udávanou obtížnost C-D (F je nejobtížnější). Převislé žebříky i traverzy, které se lezou jen „na tření“, mohou být pro osoby trpící závratěmi nebo bez předchozích zkušeností s ferratami značně problematické. Asi v půlce cesty začíná pršet a skála, lano i kramle jsou nepříjemně kluzké. Naštěstí je to jen déšť, fixní ocelové lano by v případě bouřky sloužilo jako hromosvod. V prudkém větru a dešti si užíváme 2 minuty na vrcholu a po turistické cestě rychle opouštíme nehostinný hřeben. Na sestupu míjíme pár desítek metrů od cesty stádo asi dvaceti téměř ochočených kamzíků. Na chatě zjišťujeme možnosti ubytování. Nocleh na pokoji je za 11 Euro (členové Alpenvereinu polovina) nebo ve Winterraumu za 8 Euro. Po domluvě s majitelem chaty si stavíme stany na malém plácku asi 15 minut nad chatou.


Ráno sušíme na slunci mokré vybavení a pokračujeme po cestě č. 201 směrem na Puuhringerhuutte. Asi po hodině jsme pod špičatým vrcholem Spitzmaueru, na který vede opět zajištěná cesta obtížnosti A-B. Necháváme batohy na rozcestí a jen nalehko s vodou a sušenkami si vychutnáváme při výstupu úžasné scenérie. Ferrata končí v rozlehlém travnatém sedle odkud je odbočka na vrchol ještě asi 30 min převážně po suti. Po návratu do sedla sestupujeme ke svým batohům po turistické cestě. Ještě před měsícem tu prý hodně sněžilo a chladné léto sněhu přeje, takže přecházíme spoustu sněhových polí a rozlehlých vápencových plošin narušených ostrými trhlinami. Nebýt sněhu, tak je krajina zcela vyprahlá. I my nabíráme vodu z tajícího sněhového pole.
K chatě Puuhringerhuutte již večer nestíháme dojít. Vychutnáváme si večeři vařenou ze sněhu a vrchol Rotgschirr tyčící se nad námi. Za celý den jsme potkali jen asi 3 další skupinky lidí. Překlad názvu pohoří - Mrtvé hory - je opravdu příznačný.

Ráno je nám dobrou rozcvičkou přechod rozlehlého sněhového pole. Pomalu opouštíme vyšší část pohoří a sestupujeme o několik set metrů níže do zeleně. Čas od času z nějaké skály vyvěrá pramen. Na Puuhringerhuutte, ležící u kýčovitého jezírka Elmsee, nabíráme síly na cestu vedoucí velice zvláštní krajinou slepých údolí a zvrásněných rozpraskaných vápencových ploten až k Albert – Appel – Haus. Od chataře zjišťujeme předpověď, která není příliš slibná. Prošli jsme již, co jsme chtěli, a sestupujeme tedy raději do údolí směrem na Altausseer See. K ránu se snese na náš palouček u salaší slušný liják, ale naštěstí s plánovaným budíčkem ustává. Pohodlný sestup malebným údolíčkem je ukončen prudkým výstupem - došli jsme na konec dalšího slepého údolí a přelézáme jeho „čelo“. Po upravené promenádní stezce vedoucí okolo Altausseer See přicházíme až do vesničky Altaussee. Příliš rychlý přechod z ticha hor do shonu mezi penziony a restauracemi nás decimuje natolik, že utrácíme 1,70 EUR a 4 km k hlavní silnici do Bad Aussee jedeme autobusem. Ve 12 hodin se stavíme na stop a do večera jsme všichni doma.

Shrnutí akce
Z narychlo plánované akce se stal plnohodnotný přechod hor, který s klidem můžu doporučit ostatním. Celkem jsme na cestě byli i se stopem 5 dní a trávit v Totes Gebirge více dní asi nemá příliš smysl. Hory lze přejít i po normálních turistických cestách, bez vynechání Klettersteige. Autem je možné dojet do Hinterstoderu a vylézt na Gr. Priel a Spitzmauer. Návrat k autu však téměř znemožňuje možnost přechodu hor, protože dostat se z Bad Aussee zpět do Hinterstoderu by mohlo trvat i den. Další, ale finančně náročnou možností, je dojet vlakem do stanice Bhf. Hinterstoder a autobusem vyjet asi 10 km do střediska Hinterstoder. Zpět je možné se vlakem vrátit z Bad Aussee.