Rady na cesty |
> cesty s dětmi > doprava > nebezpečí > nedej se > praktické > ubytování |
Vybavení |
> jak vybrat > literatura > materiály > novinky > testovna |
Turistika |
> cyklo > expedice > hory > lyže a sněžnice |
Práce v zahraničí |
> zkušenosti |
On-line cesty |
> seriály > blogy > humor |
Nejčtenější články |
Novinky emailem |
Partneři |
Královédvorsko www.Cottage.cz
|
ČR | Afrika | Amerika | Asie | Austrálie a Oceánie | Evropa | Stř. východ |
Petr Špaček / 5.02.2004 | ||
Rozhodli jsme se strávit několik dní na vrcholu Mt. Blancu s naším kamarádem, který to bral jako aklimatizační výstup na Annapurnu. Ani my jsem nenechali nic náhodě a aklimatizaovali se pro výstup na Mt. Blanc začátkem léta na Grossglockneru. | ||
První noc jsme strávili na parkovišti Kaiser Franz Josefs Hohe (2500 m.n.m) a kolem deváté ráno jsme sestoupili na ledovec Pasterzenkees. Poctivě jsme se navázali a šli jsme napříč ledovcem k nástupu tzv. normální cesty. Tady jsme se samo sebou řádně zamotali, protože nástup tvoří nepřehledné sutisko, které se asi neustále mění. Po chvilce jsme rezignovali na hledání červeného bodu jakožto jediné orientační značky a drali jsme se vzhůru hlava nehlava, dokonce i přes menší vodopád. Konečně už byla suť za námi a začal Hofmanský ledovec. Šikmým traversem jsme přes něj vystoupili až pod hřebínek Salmkamp, který ústí těsně pod chatou Erzherzog Johann (3454 m.n.m). Tady už jsme toho měli opravdu plné zuby. Bylo docela teplo (neustále kolem 10° C) a šli jsme tzv. na těžko (stany, spacáky, voda a jídlo, materiál a 50m lano), takže jsme postupovali systémem 20 kroků a pauza. Nejvíc bolelo těch posledních padesát kroků. Na chatě jsme se všichni shodli na tom, že těch 18 Euro za nocleh není zase až tak moc, a že si všichni zasloužíme postel. Navíc nevím, jestli to byl úmysl nebo náhoda, ale chatař nás dal na pokoj se samými Čechy a Slováky, takže večer byla docela i sranda. Druhý den ráno jsme již k vrcholu vycházeli jen tři - čtvrtému bylo zle, zřejmě udělala své nadmořská výška. Po noci na chatě se nám šlo výborně, brzy jsme byli pod hřebínkem Malého Glockneru. Tady jsme shodili mačky a cepíny – celý hřeben byl holý. Asi za hodinu jsme vcelku bez potíží dosáhli vrcholu Grossglockneru (3798 m.n.m). Obloha byla jak vymetená, nikde ani mráček. Zato cestou zpátky jsme si užily davy turistů s průvodci. Takže můžu jen doporučit vstát co nejdříve a vyhnout se výstupové špičce. Po návratu na chatu nás čekal už jen velice rychlý sestup na parkoviště, riziko bouřky nám přímo na chatě potvrdila obsluha. Takže zatímco nahoru jsme šli 10 hodin, dolů pouze 3 hodiny. Sutisko jsme prošli již bez bloudění, seshora je cesta naprosto zřejmá. Jako mapa nám celou dobu sloužila pohlednice s obrázkem Glockneru, na které byla vyznačená výstupová trasa. Na podrobné mapě, kterou jsme cestou koupil ve Vídni, není přímo na Glockner vyznačená ani jedna cesta. Na zdárný výstup mělo vliv počasí a vynikající podmínky. Když jsme později rozebírali výstup s našimi kamarády, kteří ho absolvovali před lety, nechtěli ani věřit, že vrchol Glockneru byl naprosto holý. Bez sněhu byly i ledovce, v takovém případě jsou trhliny zřetelně vidět a neznamenají takové nebezpečí. V našem případě se tak jednalo o výkon náročný spíše fyzicky než technicky. I když při sestupu přes Hofmanskees nám docela zatrnulo, protože díky vysoké teplotě došlo k odtávání sněhu a nám se odkryla trhlina, přes kterou jsme den před tím asi 20 m stoupali nahoru. | ||
| ||
Přečteno 11808x | ||
Komentáře |
Přidat komentář Vypsat označené komentáře Vypsat všechny komentáře Zobrazit všechny chronologicky |
Poslat odkaz Tisk Zpět |
| ||
Střípky |
Běžky pro turisty i aktivní sportovce - podle čeho vybírat a jaké si koupit?Jak připravit své nové běžkyKontakty na horskou službu |
Komerční sdělení |
Vybavení na běžky - lyže, boty, hole, bundy, termoprádlo |
Štěrba nabízí: |