Vyhledej
Rady na cesty
> cesty s dětmi
> doprava
> nebezpečí
> nedej se
> praktické
> ubytování
Vybavení
> jak vybrat
> literatura
> materiály
> novinky
> testovna
Turistika
> cyklo
> expedice
> hory
> lyže a sněžnice
Práce v zahraničí
> zkušenosti
On-line cesty
> seriály
> blogy
> humor
Nejčtenější články
Novinky emailem
Partneři

Portál o inline bruslení nejen na Ladronce

přehledný seznam kempů

Spolujízda.eu - server pro spolujízdu

Diashow ze Severní Ameriky

Královédvorsko
 Ubytování, restaurace, turistika ve Dvoře Králové n. L. a okolí.

www.Cottage.cz
Portál o turistice a ubytování v NP České Švýcarsko.


Vybavení do přírody




Naše ikona:

Průvodce světem vybavení a cestování

.

ČRAfrikaAmerikaAsieAustrálie a OceánieEvropaStř. východ
KALiMERA > Evropa > Turecko

Domluva v turecké nemocnici

Vít Baisa / 1.03.2009
V roce 2007 jsme se vydali ve velké partě do Turecka. Po prohlídce Istanbulu a nezdařeném pokusu o zlezení sopky Erciyes Daği (3917 m n. m.) jsme se přesunuli do centrální části oblasti Antálie, do samého srdce Turecka. Jako výchozí bod jsme zvolili městečko Ürgüp vydlabané uprostřed vyprahlé krajiny do pískovce.
 

Při pohledu na město z vyhlídky nás zaujal kopec trčící nad městem. Když jsme k němu přišli, zjistili jsme, že je skrz naskrz prošpikován chodbičkami a že pod zemí ukrývá prastaré svatyně a Město Urgup s vyčnívající skáloutajné místnosti. Sundali jsme batohy, nasadili čelovky a pustili se do prolézání. Všudypřítomný prach nám nevadil a my se protahovali úzkými štolami, bloudili ve spletitých chodbách a byli neustále překvapováni, když jsme vylezli úplně někde jinde, než jsme čekali. Rozděleni na několik skupinek jsme si hráli na myši v ementálu.
Byl to opravdu skvělý zážitek – až do okamžiku, kdy jsme se seběhli ke kamarádovi, který si zlomil zápěstí. Llezl komínem, uklouzla mu noha, a spadl nešťastně na ruku. Zlomenina naštěstí nebyla otevřená, ihned jsme ji dali chladit pod proud studené vody z kohoutku. Docela štěstí, že tam byl – na tak vyprahlém místě. Hořečnatě jsme přemýšleli, co udělat dál. Nejdříve jsme zkusili volat 112. K našemu zhrození však slečna na druhém konci neuměla ani slovo anglicky! Museli jsme vymyslet něco jiného. Poblíž pracovali na vykopávkách dělníci, divokou gestikulací jsme jim naznačili, aby přišli. Když jsme jim neustále opakovali „ambulans“ – jediné slovíčko, které jsme pro tento případ znali – rychle pochopili a vysílačkou přivolali sanitku. Nemocnice byla hned pod kopcem, a tak jsme viděli, jak během minuty odtud vyjela sanitka a zamířila k nám. Naložila kamaráda, se kterým jel jeden z nás jako doprovod, a během pár minut se nám ztratila z dohledu.
Přesunuli jsme s batohy na náměstí a šli se poptat na kamaráda do nemocnice. Při vstupu se nám naskytl zajímavý pohled – chodba nemocnice sloužila jako jedna velká čekárna. S mírnými předsudky jsme pozorovali dění v nemocnici, ale všude bylo naprosto čisto. U okénka, které vypadalo jako příjem nebo informace, jsme se anglicky zeptali na našeho kamaráda. Zřejmě nám nerozuměli a asi jsme gestikulovali příliš opravdově, protože nás ihned zavedli do místnosti, kde seděli kolem stěn čekající pacienti a v rohu závěs odděloval lůžko od zbytku místnosti. Doktor nás pozval za závěs. Usoudili jsme, že nám chtějí ošetřovat zlomenou ruku, po chvíli se nám však podařilo situaci vysvětlit. Doktor byl tak laskavý, že telefonicky  zjistil, kde náš kamarád je – byl převezen do města Nevşehiru.
Sdělili jsme tuto novinu ostatním z naší party a odebrali jsme se do parku. Ve stínu jsme tu čekali, než se ti dva vrátí z nemocnice zpět. Dostavili se za několik hodin: kamarád dostal sádru, ve které však měl vkrajina kolem Ürgüpuyříznutý otvor na kontrolu odřeniny. Doktoři se báli infekce. I když byl pojištěný, v nemocnici po něm chtěli hotovost. Naštěstí to bylo v přepočtu něco kolem 1000 Kč. Kamarád byl odhodlaný s námi pokračovat i s rukou v sádře. Musel však další den ráno do nemocnice na kontrolu kvůli infekci. Naštěstí mezi Ürgüpem a  Nevşehirem jezdily pravidelně autobusy. Přespali jsme tedy na verandě před turistickými informacemi, kde měli o víkendu zavřeno. Velké štěstí měl mimo jiné i v tom, že doktor, ke kterému se první den dostal, uměl jako jediný v nemocnici rozumně anglicky. Ochota lidí v nemocnici (ale i jinde) a obecně všech Turků, se kterými jsme se dostali do styku, je obrovská. Ovšem znalost angličtiny je mizivá.
Museli jsme dál – pustili jsme se tedy do okolí Ürgüpu, kde na nás čekala další nádherná místa – zapomenuté domy vytesané do skály v několika patrech, malované raně křesťanské svatyně, tmavé chodby a políčka s vínem ukrytá ve spletitých skalních  roklích, ve kterých jsme se další dva dny potulovali. Po cestě na západ jsme se ještě podívali k moři v letovisku Antalya, na věčné ohně v parku Olympos, do spíše betonových než travertinových Pamukkale – řeckého města Hierapolis, do Izmiru a pak už přes Dardanely domů. Kamarád se zlomenou rukou s námi v pořádku zlezl ještě pohoří Ala Dağlar a stopoval s námi celou cestu až do Bulharska, odkud jsme jeli vlakem zpět.
Po návratu mu však na kontrole řekli, že ruka špatně srostla. Zápěstí mu museli znovu zlomit a sešroubovat. Ještě teď ji nemá úplně v pořádku a už asi nikdy mít nebude. Bere to však statečně – už teď ho lanaříme – nejlépe zase někam na východ.

 
Související články
Dobrovolní ukrajinští záchranáři za 400 dolarů
Letargie v etiopské státní nemocnici
Zrádné pohoří Parnassos
Jak přežít v ukrajinské nemocnici
 
Přečteno 1148x
 
 
 
Komentáře
 
Přidat komentář
Vypsat označené komentáře
Vypsat všechny komentáře
Zobrazit všechny chronologicky
 
Poslat odkaz
Tisk
Zpět
Inzerce | O nás | Tištěná verze
KLUB KALiMERA
jméno:
heslo:
Přidat článek
Chcete se přidat?
Střípky
Běžky pro turisty i aktivní sportovce - podle čeho vybírat a jaké si koupit?Jak připravit své nové běžkyKontakty na horskou službu
Komerční sdělení
Vybavení na běžky - lyže, boty, hole, bundy, termoprádlo
Štěrba nabízí: