Nejčtenější články

Novinky emailem

Partneři

Královédvorsko
Ubytování, restaurace, turistika ve Dvoře Králové n. L. a okolí.

www.Cottage.cz
Portál o turistice a ubytování v NP České Švýcarsko.

Naše ikona:

ČR

Afrika

Amerika

Asie

Austrálie a Oceánie

Evropa

Stř. východ

KALiMERA > Evropa > Ukrajina

Dobrovolní ukrajinští záchranáři za 400 dolarů

Redakce, Kamila Hnyková / 24.03.2004

Třeba jen na prodloužený víkend, na cestu jen pár kilometrů na východ od slovenských hranic, si do batohu přibalte mobilní telefon a kartu pojištěnce. Věřte mi, neprohloupíte.

Zlákala nás možnost vydat se s partou kamarádů za jarní vodou na Zakarpatskou Ukrajinu. Hlavně díky nepředvídatelným záludnostem ukrajinských řek se v autobuse plném nedočkavých vodáků a horalů sešla celá galerie telefonních přístrojů různých značek a frekvencí. My jsme nechali svůj mobil v suchu domova a radovali se z nerušené pohody v čisté přírodě bez pípání a cvakání esemesek. Smáli jsme se zoufalcům, marně lovícím u řeky Tisy rumunský signál.

Celá parta se po společném splutí 4 řek rozdělila na jednu vodáckou sekci a dvě horské. Horalové se vydali ze dvou směrů k hlavnímu ukrajinskému velikánu - Hoverle. Zatímco si vodáci užívali zaslouženého odpočinku po zdolání peřejí Bělé Tisy, jedna z pěších skupin musela nedobrovolně ukončit svoji túru již první večer. Po celodenním strmém výstupu si ve skalnatém korytu potoka Jirka nešťastně zlomil nohu. Díky tomu, že se nacházeli poměrně vysoko nad údolím, chytily jejich mobily signál a odeslaná zpráva se dostala až do vodáckého autobusu. Dokonce se jim podařilo spojit se s asistenční službou Jirkovy pojišťovny, která slíbila zaplatit i za převoz vrtulníkem.

Sehnat dopravu a lékařskou pomoc ovšem nebylo na ukrajinském venkově vůbec jednoduché, i když velká nemocnice v Rachově nebyla vzdálená ani 50 km. Vrtulník rychlého nasazení sice ukrajinská armáda vlastní, odmítla ho však poskytnout, stejně jako soukromý majitel. Horská služba se vymluvila, že by zraněného stejně v horách nenašli. Přesné souřadnice z GPS jim nic neříkaly. Nezbylo, než trpícího nešťastníka dostat na nosítkách alespoň k lesní cestě, což byl v nepřístupném terénu pro 4 kamarády nadlidský úkol. Vydali se tedy pro pomoc do nejbližší vesnice a teprve se šesti dalšími pomocníky se jim po deseti hodinách krkolomného pochodu podařilo Jirku přinést k náklaďáku, odkud po pár drsných kilometrech jízdy už putoval do sanitky. Teprve v nemocnici, 40 hodin od úrazu, se mu dostalo lékařského ošetření. Dobrovolní záchranáři si bez mrknutí oka řekli o 400 dolarů. Pro jistotu výměnou za batohy kluků, kteří si je u nich nechali „v úschovně“. Dvacet kamarádů se složilo a tučný bakšiš byl vyplacen. Po chvilce dohadování vystavil místní boss alespoň na celou částku potvrzení. Další glejd za rentgenový snímek a zbrusu novou sádru obdržel Jirka v nemocnici.

My jsme se zatím vyšplhali na Hoverlu kratší trasou, ale při sestupu jsme uvízli v kleči a na místo srazu, kde na nás měl čekat autobus, jsme dorazili se zpožděním. Organizace záchranné akce měla přednost, takže autobus odjel do 40 km vzdálené nemocnice a opozdilci zůstali bez mobilu opuštěni v malé vesničce Luhy. Záhy si nás všimli domorodci, kteří na rozdíl od neprofesionálních záchranářů zmožené turisty nakrmili domácím chlebem a špekem s vajíčky, a uložili do vlastních postelí. Za útulné ubytování by si nevzali ani hřivnu, kdybychom jim ráno pár peněz nevnutili.

Události kolem zlomeniny měly dohru ještě dlouho po návratu, kdy Jirkova noha úspěšně srůstala. Nejmenovaná pojišťovna zarputile odmítala vyplatit pojistné. Jejich chování na nás působilo dojmem, že změnila svůj názor až poté, kdy firma, u které Jirka pracuje, nepohrozila vypovězením pojistných smluv všech svých zaměstnanců, pokud se událost kladně nevyřeší. Po necelých dvou měsících se navrátila téměř celá částka „dopravného“ do rukou původních majitelů a to v jedné pražské vodácké hospůdce, kam Jirka osobně dorazil na kole.