Jak se v Austrálii shání práce

Pravidlo první

Chcete-li získat vysoce dobře placené místo, a to ihned po příletu, naučte se řemeslo. Tedy jste-li obkladač, tesař, omítač, kadeřnice, pokladač koberců, kuchař nebo zdravotní sestra a chystáte se do Austrálie, máte před sebou miliónovou budoucnost! V Austrálii, a zvláště v té západní, jež se momentálně rozvíjí kosmickým tempem, je hlad po ruce k dílu, nikoli po mudrcích.

Pravidlo druhé

Austrálie je občas posedlá jakýmkoli „papírem na hlavu“ za jakoukoli dovednost. Zkrátka potřebujete si zaplatit kurz a získat certifikát. Je to bezva promyšlený obchod, který se plně respektuje. Když si drobátko zapřeháním, chcete-li pískat volejbal, musí vás odborný profesionál vyškolit, do kterého otvoru se strká píšťalka. Uklízeče musí proškolit, aby věděl, že mop se drží tím chlupatým dolů. Hrobař musí mít papír na to, že ví, že se jáma kope do země, atd. Takový odborný certifikát získáte za zhruba 100 – 500 dolarů.

Pravidlo třetí

Začněte nosit hujerovské švestičky svému šéfovi, protože dalším důležitým papírem je reference. Australané chtějí vidět jakýkoli papír od vašeho bývalého zaměstnavatele, kde jste vychválení do nebe. Další variantou je, že sami trošku popustíte uzdu fantazii a něco hezkého si napíšete. Nečestně o vaší ctnosti.

Vysoké funkce

Řemeslo + certifikát + reference + výpis z rejstříku trestů = tučný flek do 15 minut. My jsme zainvestovali pouze do třetí a čtvrté neznámé. Za 30 dolarů je výpis k dostání na každé policejní stanici. Ale jak už je českému národů blízké, správný Čech se pravidlům vzepře, dá si jednu na kuráž a všude se vetře! Role správného Čecha jsme si spravedlivě rozdělili: já zapojila bujarou fantazii na sesmolení excelentních profi životopisů a Tom je všude sebevědomě okecal. Následující 14denní „Tmou“ nakonec přineslo kýžené ovoce. Tmou = noční bojová hra pro 2 listonoše, 2 brašny papírů, 2 ztuhlé úsměvy a 2 potřesení pravačkou. Cílem hry je vyřešit šifru: „Proč nás nikde nechtějí?“ Protože jsme přijeli po australských letních prázdninách. Bary zely prázdnotou, jediné, co ožívalo, byly školičky. A tak se nám diplom z domu přece jen hodil. Dostali jsme důvěru a klíče od prostor, kam všechny rozhodně nepouští. Tedy „povýšili jsme“. Já do funkce uklízečky národního výzkumného ústavu pokusů na zvířatech a Tomovi svěřili jakousi místní akademii múzických umění.

Od mopu k bazénu

První práce, první peníze, první radost, první zmrzlina! Brigáda měla jedinou nevýhodu – pracovat bylo nutno kvůli naší škole v ranních hodinách, tedy od 5 do 9 hodin. Oplátkou za ranní „vyvorání“ z pelíšku vám může být pohled na ulici v momentě, kdy končíte šichtu v devět hodin ráno a businessmani se tlačí v dopravní zácpě na cestě za obchodním jednáním. Vaši kolegové z ranní směny zato nasedají do luxusních bouráků a mají celičký den na to, aby utráceli svoje vydělané kačky. Je libo válet se u bazénu ve své vilce? Nebo dát si partičku kriketu? Barbeque? V Austrálii máte za poloviční úvazek s mopem v ruce čas a peníze na to „žít“. Oproti Čechám zvláštní nepoměr.

Více o shánění práce i cestování nejen po Austrálii se můžete dočíst v knize „ATA MUA kolem světa za 800 dní“ ( www.atamua.cz.), ze které byl tento text.