České silnice ze sedla cyklisty

Užvaněné značky

Podobně jako třeba Němci či Rakušané máme užvaněné dopravní značky. Na rozsévání velkých bílých cedulí s nakreslenou značkou "Jiné nebezpečí" (vykřičník v trojúhelníku) a doplňkovým českým textem by snad měl být zbrojní pas – nebo by takové značky měl schvalovat nějaký Litevec (v Litvě mají u všeho jasné piktogramy). Během posledního týdne cesty jsem zaznamenal například tyto texty, rozšiřující oblíbený vykřičník: "Světelná signalizace", "Souvislé nerovnosti", "Výjezd ze stavby", "Výjezd z lomu“ nebo "Zvýšený pohyb chodců". Ovšem první cenu vyhrává děčínský pokus o zabití všech cizinců a proti nim právě jedoucích lidí. Vykřičník je totiž doplněn textem "Oprava mostu přes Labe, provoz v obou směrech". Nakonec je to dost těžko srozumitelné i pro Čechy, protože přes ten román "Bylo jednou jedno Labe, a přes něj vedl starý most, který už bylo potřeba opravit" se málokdo prokouše až k tomu důležitému sdělení "Když pojedete ve svém levém pruhu, tak vás čeká čelní střet".
 
Auta versus kolo

Dalším nepříjemným jevem v dopravě je nebezpečné předjíždění. Někteří automobilisté musejí mermomocí předjíždět, přestože tomu vůbec neodpovídá situace.Tak třeba kousek za Vrbnem pod Pradědem byla z důvodu práce na silnici a nesjízdnosti jednoho pruhu doprava řízena kyvadlově semaforem. Protože byl opravován i povrch sjízdného pruhu, byla rychlost omezena na 20 nebo 30 km/h. Povolenou rychlost jsem záměrně překračoval asi o 2 km/h, abych mohl s klidným svědomím najet doprostřed pruhu a zabránil tak autům v předjíždění, protože nemám rád, když mi létají do obličeje kamínky. Nicméně se ukázalo, že většině aut za mnou se vyplatilo překonat podélný hrbol, najet levými koly do uzavřeného pruhu, porušit povolenou rychlost a nahodit mě kamínky jenom proto, aby auto bylo rychlejší než kolo. A hned o kousek dál, při sjezdu do Bruntálu, jsem v rychlosti okolo 55 km/h udržoval konstantní bezpečný odstup od náklaďáku a dalších stejně rychle jedoucích aut přede mnou, přičemž jsem pro bezpečný průjezd zatáčky využíval celý pruh (jel jsem stejně rychle jako ostatní a nebylo kam předjíždět), když tu náhle se uprostřed zatáčky vedle mě objevila Felicie, využívající část pruhu, do které jsem měl rozplánovanou stopu. Pod kopcem se objevil začátek obce, kde se těch 50 km/h dalo jet a pak kruháč, takže jsem tu Felicii stejně ještě komfortně předjel.  
 
Příjemná zjištění

Před pár lety částečně sundané cedule na hranicích okresů jsou zpátky na svých místech (alespoň na mé trase). Na cyklostezkách se z nějakého mně neznámého důvodu neznačí ani hranice měst, ani hranice krajů, ani hranice států, takže člověk při jízdě po stezce vůbec netuší, kde je (to by se to volala sanitka k případné nehodě). Když je stezkou vyplivnut v nějaké obci, naprosto netuší v jaké (v r. 2004 nás takto jedna rakouská stezka z ničeho nic vyhodila v Itálii, aniž by o tom nějaká cedule informovala). Člověk nakonec ani neví, kdy musí dodržovat padesátku a kdy může jet rychleji, protože se nepozná hranice uzavřené obce :) A další dobrá zpráva je, že na venkově ještě někdy dítě pozdraví neznámého pocestného.

Nejčastější a nejnebezečnější chyby cyklistů při pohybu v silničním provozu, jakož i nejčastější a nejnebezpečnější chyby automobilistů při potkávání cyklistů jsem rozebíral mj. v "cykloporadnách" v Českém rozhlasu HK, zvukové záznamy jsou k dispozici na http://www.adamek.cz/kolo/prilba/ , resp. na http://www.adamek.cz/kolo/media/ . Osnovy pořadů jsem připravoval i s využitím zkušeností zpoza volantů dodávek, takže by snad měly být objektivní a přínosné.

Na cestě mě podpořili:
Warmpeace Choceň (aby mi v noci nebyla zima a abych jízdu v dešti přežil v pohodlí)
Campingaz CS Praha (aby na mě v noci nepršelo a abych polévku nejedl za studena)
Sportarsenal Lysá n.Labem (abych potřebné vybavení nemusel vézt po kapsách či na zádech)