Nejčtenější články

Novinky emailem

Partneři

Královédvorsko
Ubytování, restaurace, turistika ve Dvoře Králové n. L. a okolí.

www.Cottage.cz
Portál o turistice a ubytování v NP České Švýcarsko.

Naše ikona:

ČR

Afrika

Amerika

Asie

Austrálie a Oceánie

Evropa

Stř. východ

KALiMERA > On-line cesty > seriály > Průvodce zimní Itálií

Po sněhu a suti ke kráteru Etny

Honza Ebr / 9.04.2008

Vlakem jsme dojeli až do sicilského města Catania, které leží na úpatí Etny. Odsud máme naplánovaný výstup na sopku po náročném terénu. Ještě před tím si ale musíme koupit plynovou bombu. To ovšem není v Itálii jednoduchý úkol.

Plynová bomba – exotický výrobek

Problém v hledání bomby nebyl ani tak v datu 24.12., protože všichni měli otevřeno, ale vesměs nikdo (ani ve sportovních obchodech!) moc netušil, co přesně chceme. Až jsme narazili na „Annese Stefano Articoli Sportivi“ na Via Antonio Longo. Malinký obchůdek skrývá prostředí dokonale připomínající nám známé outdoorové prodejny a je takovým malinkým zázrakem, dokonce s mladými, anglicky mluvícími a aktivně cestujícími prodavači!

Spaní na úpatí vulkánu

Po hodince pobíhání po odjezdové ploše místního autobusového nádražíčka objevujeme spoj do městečka Nicolosi na jižním svahu Etny. Do Nicolosi dorážíme večer a hledáme místo na spaní, ovšem je třeba jít asi 3 km po silnici směr Etna, než končí zástavba vil s velkými zahradami.

Moře mraků a moře slunce

Ráno snadno stopujeme vzhůru - zatímco na velkých silnicích jde o ztracený podnik, tady zastaví téměř každý. U spodní stanice lanovky (v 1900 metrech) je docela dost sněhu a citelně chladněji než v údolí, zato je alespoň jasno. Toto zajímavé počasí vydrželo celé tři dny, které jsme strávili nad dva kilometry - moře mraků pod námi, modré nebe nad hlavou. Lanovka do 2500 km stojí neuvěřitelných 20 euro, ale vyšlapat po okraji nepoužívané sjezdovky není problém. U horní stanice dobíráme vodu a ocitáme se v pravém vulkanickém ráji. Okolo stojí několik kráterů, z některých se mírně kouří, v dálce za nimi pak dýmá barevný a nebezpečný jihovýchodní vrchol Etny a vedle něj se tyčí centrální kráter.

Nástrahy pod sněhem

Dokud chodíme po terénu upraveném rolbou, tváříme se jako mistři světa, po opuštění lyžařského areálu však pochopíme, co jsme si na sebe ušili. Bez sněžnic či skialpů se náš postup v hlubokém sněhu stává bolestnou a vyčerpávající zkušeností. Několikrát se musíme vrátit, obcházíme horu z různých stran a hledáme cestu dál, protože relativně čerstvá a hrubá lávová pole pod měkkým sněhem jsou jedna velká nastražená past. Můžete se zde každým krokem propadnout do dvoumetrové jámy. I orientace je obtížná, téměř každý rok se tu objevuje nový kráter a mapa, kterou máme, nedává smysl.

Výšková nemoc má skvělý lék - sestup

Teprve druhý den večer se dostáváme do míst, odkud se již vrchol zdá dosažitelný v několika hodinách. U mě se však po třiceti hodinách ve výšce okolo 2900 metrů a s nulovou aklimatizací dostavuje výšková nevolnost. Večer nejím a málem zvracím, což je v kombinaci s nočními teplotami pod -15 stupňů poměrně vysilující zážitek. Ráno se proto vydáváme raději na sestup, ale po pár stech krocích se mi dělá lépe a rozhoduji se pokusit o výstup. Ten sice podle cedulí zapíchaných místy okolo cest není legální, ale zdá se, že se zde tímto problémem nikdo nezabývá. Nahoru vede řada stop po skiaplech a sněžnicích a nikdo, s kým jsme zde mluvili, nepovažuje cestu ke kráteru za problém.

Zázračné kousky plastu

Po dalších namáhavých hodinách pomalého stoupání se dostáváme ke skutečnému výstupu na kráter - celá Etna je totiž značně plochá, jen posledních několik set výškových metrů je skutečně prudkých. S radostí opouštíme sníh a vystupujeme na holé svahy kráteru - načež rychle zase hledáme sněhové pole, protože lávová suť klouže a sype se ještě mnohem hůř než sníh. Pomalu s častými přestávkami stoupáme a potkáváme postarší Francouze na sněžnicích - zatímco nám výstup trvá již třetí den, oni vyrazili ráno s pomocí lanovky. Malé kusy plastu na nohou tady dělají zázraky.

Ďábelský kráter

Na posledních metrech mám pocit, že vypustím duši, ale konečně po zasněženém hřebínku dosahujeme okraje kráteru. Přehoupnutím se přes hranu svahu se dostanete do úplně jiného světa. Sníh je rázem pryč a před vámi je asi padesát metrů široká plošina, z niž se na mnoho místech kouří. Za ní můžete mezi oblaky mlhy občas nakouknou do neuvěřitelné hlubiny centrálního kráteru, nad nímž se tyčí všelijak barevné skály. Všude je díky geotermální aktivitě neobvyklé teplo, ale bohužel také dost sirných plynů, které ještě zhoršují mojí nevolnost, a tak si jen rychle užíváme tohoto nadpozemského místa a sestupujeme.

Dole v mracích

Díky naší perspektivě snadno nacházíme mnohem snazší cestu k horní stanici lanovky. Nejprudší část sestupu ovšem překonáváme co nejrychleji a s trochu

staženými úsměvy, neboť viditelné praskliny naznačují, že i když většina svahů Etny je na laviny příliš mírná, tento by rozhodně být nemusel. Po rychlém sestupu pod 2000 metrů se všechny moje potíže rozplynuly jako mávnutím. Popravdě neznám žádný lék, který by měl na něco takové účinky, jako sestup na výškovou nemoc. Po pár kilometrech chůze po silnici úspěšně stopujeme a znovu využíváme naše tábořiště nad Nicolosi. Po třech slunných dnech na Etně nejsme moc nadšeni, protože vytrvale prší, ale nespat na zmrzlém sněhu má taky něco do sebe.

1. Do Itálie levně a rychle
2. Z Říma pod sicilské sopky

4. Soutěska Gole Alcantara
5. Ostrov Vulcano - zážitek pro váš nos
6. Liparské ostrovy a zklamání ze Stromboli
7. Loučení s Itálií

Podpatek jménem Apúlie
Liparské ostrovy – pozemský ráj v Tyrhenském moři

Přečteno 1940x