Zimní bivak na pólu i za chatou

Jaký byl váš nejhorší zimní bivak?
Asi když jsem v roce 1993 stál sám, v 11 hodin večer, ve výšce 6900 m.n.m na Chan Tengri v pohoří Ťan Šan. Foukal ledový vítr, teplota klesla pod -30°C a mně nezbylo, než noc nějak přečkat. Neměl jsem nic kromě oblečení na sobě, tedy bez jedné rukavice, tu jsem ztratil, a batohu s lezeckým materiálem. Počítal jsem s tím, že se do večera vrátím do tábora, za dva dny mi letěl vrtulník. Pořád jsem se cítil dobře, šel jsem, šel, a najednou byla tma. Lehl jsem si tedy do báglu, ale po půl hodině jsem vstal a celou noc poskakoval. Byl jsem zmrzlý a unavený, ale ráno jsem na vrchol dolezl a potom zpět slanil. Odnesli to palce na noze a na ruce, které omrzly.

Spaní v batohu je nouzový případ. Po letech zkušeností preferujete pro plánovaný pobyt na sněhu stan nebo záhrab?
Jednoznačně stan. Mám 2,5kilový malý stan, postavený je za 5 minut, ve vichřici ve dvou asi tak za 10 minut. Je pohodlný, můžu se v něm převléknout, posedět, odpočívat, v předsíňce vařit. Na Pamíru jsme se rozhodli, že do třetího výškového tábora kvůli úspoře váhy stan brát nebudeme. Došli jsme do sedla ve výšce 6300 m a začali stavět záhrab. Po 4 hodinách byl postavený a my naprosto vyčerpaní. Nemohli jsme se tam ani otočit, pořádně si dojít na záchod, za krk nám padal sníh, vůbec jsem se nevyspal. Ale i stan má své nevýhody. Silný vítr ho může roztrhat, přeci jen jsou to hadry a trubky, které nevydrží všechno. V tomhle je dobře postavený záhrab bezesporu lepší a v určitých případech asi i jedinou záchranou.

Jakým způsobem stany ve sněhu kotvíte?
Zaházíme sněhové límce stanu sněhem, nebo zatížíme lyžemi či saněmi. Stan tak drží a vítr ho nepodebere, neodnese, ani se nedostane mezi tropiko a vnitřní část. Pokud stan sněhové límce nemá, nahradí je postavená sněhová hradba okolo stanu nebo vykopaná jáma, do které se stan umístí a ještě obsype sněhem. Pro zpevnění konstrukce ještě přidáváme normální napínací šňůry, které kotvíme na lyže, cepíny, nebo jsme je přivazovali k saním.

Setkal jste se u stanů s nějakými vážnými závadami způsobenými extrémní zimou?
Velkou slabinou všech stanů, co jsem viděl, jsou tyče. V mrazech přestane guma v tyčce fungovat - stane se z ní obyčejný provázek, který při stavbě překáží a musí se zkrátit. Ovšem dělat to ve vichřici, když má člověk omrzlý ruce, je šílený.

Znáte nějaký trik, jak zabránit námraze uvnitř stanu?
Neznám. Uvnitř stanu by se mělo co nejmíň vařit, ale když je venku vichřice, jinak to nejde. Boj s vlhkostí je obecně hodně nepříjemný. 

Sušíte právě kvůli vlhkosti boty přes noc na mrazu, venku před stanem?
Jednou v zimě, v Roháčích, jsme si s kamarádem řekli, že necháme svoje vlhké boty venku vymrznout a ráno budou suché. Jenže my se do nich ráno nemohli dostat. Možná uschly, ale ztvrdly tak, že jsme je museli nahřívat nad vařičem, abychom vůbec mohli vyrazit dál. Do velkých hor používám v zimě plastové boty, v Grónsku se nám osvědčily speciální kožené boty se silnou filcovou vložkou, kterou v noci suším ve spacáku. Vnější botu nechám uvnitř stanu v nějakém pytli, třeba od spacáku, aby se vlhkost neodpařovala do stanu.

I normální pohorky je asi nejlepší nechat uvnitř stanu a uchránit je hlavně před promrznutím. Usušit se je uvnitř sice nejspíš nepovede, ale ráno se do nich člověk aspoň dostane. Lépe vzdorují náročným podmínkám boty naimpregnované, chráněné návleky před náporem sněhu i seshora.

Dalším tématem nejen odborných debat je výběr spacáku do zimních podmínek. Máte lepší zkušenosti s izolační náplní v podobě peří nebo syntetických vláken?
Vždycky jsem si říkal, že na zimu jedině péřový spacák, ale na vlastní kůži jsem zjistil, že to tak být nemusí. Velkou úlohu při výběru hraje předpokládaná vlhkost vzduchu. Na Špicberkách jsem měl spacák z nejlepšího peří, do –40°C, a vydržel mi v podstatě jen tři dny. Pak zvlhnul, promrzl a byl úplně k ničemu. Měli jsme tam i spacáky z dutých vláken. Ty na tom byly rozhodně lépe - udržely svůj tvar i nějakou teplotu. Ono když je venku přes den minus třicet, v noci minus čtyřicet, tak teplota ve stanu minus dvacet nepřeleze a rampouchy jsou všude.

Jiné podmínky jsou však ve vysokých horách, kde i v 6 tisících přes den svítí sluníčko, je teplo a spacák uschne. A člověk jde stejně jen tak na dva, tři dny a pak se vrátí do základního tábora. I v Grónsku bylo přes den vedro, ale na Špicberkách se opravdu nic usušit nedalo.

Do našich zimních podmínek je asi lepší volba peří. Klima je mírnější a chodit tady 3 týdny mimo dosah civilizace ani dost dobře nejde. Samozřejmě na jaro, někam k vodě, je lepší duté vlákno, kterému vlhko tolik nevadí.

O samonafukovačkách se mluví jako o nejlepší izolaci pod spacák. Platí to i při teplotách pod nulou?
Na zimu má samonafukovačka skutečně nejlepší izolační vlastnosti, ale průšvih je, že není spolehlivá. V Grónsku v roce 1996 jsem jednu samonafukovačku testoval. Vyfukovala se, vždycky jsem se probudil na ledu. Měl jsem několikrát i problém s povolením ventilu, protože zamrznul. Navíc se samonafukovačky vždycky musí trochu dofouknout pusou, a tím se do nich dostává vlhkost, která se mění v ledové krystalky. Radši s sebou beru normální tlustou pěnovou karimatku tzv. evazotku, v Grónsku jsem měl dvě.

Zkoušel jsem i zkrácenou variantu, ale přeci jen je na nohy vždycky zima nejvíc. Chlad jde v noci hlavně odspodu, proto i bunda nebo flíska zahřejí více, pokud na nich budete ležet, než když v nich budete spát.

Lidé většinou moc neřeší, co si berou do spacáku na sebe. Ale přesto, má cenu se i při –20 °C komplet převlékat do suchého oblečení?
Pro mě je spánek jedna z nejdůležitějších věcí. Abych byl schopen ujít náročnou, několikadenní trasu, musím si pořádně odpočinout. Proto se snažim dbát na to, abych měl na spání nejlepší věci. Když to jde, mám na sobě komplet suché oblečení. Na delší expedice bereme věcí víc a snažíme se je usušit během dne, v případě nouze i nad vařičem. Pouze na krátkých výpravách, kdy s sebou člověk táhne co nejméně věcí, nezbývá než sušit oblečení v noci přímo na těle.
S vrstvami na spaní to nepřeháním. Nemohl bych usnout a nemyslím si, že by to mělo velký význam. Někdo spí v termoprádle, mně je příjemnější bavlněné tričko. Ale přes den, když se zastavíš a máš na těle suché funkční tričko, je to super. Na druhou stranu mám pocit, že se ve funkčním prádle víc potím. Pot má termoregulační funkci, má mě ochlazovat, ale triko ho rychle odvádí a o to více ho pak tělo produkuje. Myslím, že tak mám i větší spotřebu vody a solí, ale nijak jsem to neměřil.

Měl jste ve vysokých horách a při nízkých teplotách problémy s plynovým vařičem?
Plynový vařič funguje bez problémů i ve vysokých horách, nikdy mi nezamrzl. Je to čistý plamen, je to okamžitě zapálený, pohoda. Jen je třeba dát si při nákupu plynových bomb pozor na různý poměr propanu a butanu. Běžně se vyrábějí bomby s náplní směsi propan/butan 20/80 nebo třeba 30/70. Na zimu je lepší náplň s co největším podílem propanu. Na akce delší než 14 dnů ale volím vařič benzínový, jinak bych si nesl jeden batoh plný jen plynových bomb.

Jakou přípravu na zimní bivakování byste doporučil lidem, které pobyt na sněhu láká?
Je dobré si všechno vybavení vyzkoušet předem, třeba jen kousek od chalupy. Postavit si stan, vlézt si do něj a snažit se usnout. Buďto se za 3 hodiny vrátíte zpátky, uděláte si čaj a můžete přemýšlet, v čem byla chyba a co zlepšit, nebo je to v pohodě a můžete příště zkusit něco náročnějšího. Je důležité umět přijmout riziko jenom do určité úrovně, umět se otočit a jít zpátky, pokusit se o to třeba někdy jindy. Je nesmysl odejít hned daleko od civilizace, zjistit, že nemůžu postavit stan a někde tam zmrznout. Zdraví a život má každý jenom jedno, člověk by měl sám chtít a těšit se na zimní bivak, ne se jen před někým předvádět.

Informace o expedici na Jižní pól, na které čeká účastníky 1400 km dlouhá trasa na lyžích v pustinách nejstudenějšího a nejsuššího kontinentu naší planety, jsou na stránkách www.arctica.cz.

Mgr. Roman Tomčík, 41 let, bývalý reprezentant v triatlonu, vystudoval FTVS – specializace na pobyt v přírodě, dnes je odborným asistentem na katedře Tělesné výchovy strojní fakulty ČVUT. Navštívil celkem třikrát Grónsko: v roce 1996 se vydal ve dvou na tamní horu Mt. Forel (3360 m.n.m), před čtyřmi roky jej přešel z východu na západ, loni zdolal ve třech nejvyšší horu Grónska Gunnbjorns Fjeld (3693 m.n.m). Na poslední jmenovaný výstup se připravoval před rokem na Špicberkách a letos na podzim plánuje expedici, jejímž cílem je dosáhnout Jižního pólu bez podpory. Kromě grónských expedic absolvoval výstupy na vrcholy Ťan Šanu (Chan Tengri), Pamíru (Pik Lenina) a v Himalájích, za sebou má i zimní výlez na Elbrus.

Foto: archiv R. Tomčíka - Grónsko