Nejčtenější články

Novinky emailem

Partneři

Královédvorsko
Ubytování, restaurace, turistika ve Dvoře Králové n. L. a okolí.

www.Cottage.cz
Portál o turistice a ubytování v NP České Švýcarsko.

Naše ikona:

ČR

Afrika

Amerika

Asie

Austrálie a Oceánie

Evropa

Stř. východ

KALiMERA > Turistika > hory

Bivak na Králickém Sněžníku

Redakce, Ondřej Michník / 23.01.2002

Letošní krásná a krutá zima přála našemu dávnému plánu uskutečnit silvestrovský bivak na Králickém Sněžníku. Přístupnost vrcholu byla obtížná už jen kvůli obrovskému množství sněhu, na který jsme se tolik celá ta léta těšili. Jak se tedy dostat nahoru?

    Díky stále rostoucí popularitě sněžnic jsme si "už" o vánocích vzpomněli, že by se právě na nich dal absolvovat výstup nejsnadněji. Na jejich výrobu bylo i přes spoustu zaručených výrobních postupů pozdě a na nové sněžnice nebyly peníze. V zápalu přemýšlení jsme nezapomněli ani na ty nejjednodušší, i když poněkud zvláštní způsoby dopravy materiálu na vrchol. Rozhodli jsme se jet na běžkách a batohy táhnout na bobech upnutých za sedací úvazky.

   S vírou v úspěch celé akce a po uklidnění některých "příslušnic" našich rodin vyrážíme. Po ujetí asi 200 m měníme způsob přepravy batožin. Fotky polárníků táhnoucích saně pustinou vypadají sice krásně, ale běžecké stopy si jednoduše s našim nákladem nerozuměly. Batohy stěhujeme na záda, která ponesou i neposedné boby. Utěšujeme se tím, že boby použijeme aspoň při budování záhrabu při "kempování" na vrcholu. Mezitím při každém sebemenším sjezdu s radostí zjišťujeme, že sněžnice by stejně nebyly tím nejlepším řešením. S narůstající výškou houstne mlha a sílí vítr i sněžení. Většina běžkařů to otáčí pěkný kus pod vrcholem. My překonáváme nejobtížnějších posledních 500 m po téměř holém svahu. Pociťujeme na vlastní kůži kruté povětrnostní podmínky, o kterých na této hoře kolují zvěsti. Asi o půl čtvrté odpoledne jsme v cíli a přijímáme přání hodně úspěchů od několika odvážlivců, kteří na vrchol také dorazili, ale s velkou rychlostí (a vidinou teplé postele) zmizeli v mlze.

    Na vrcholu se přezouváme do teplejších a pohodlnějších bot. S pomocí lyží a hůlek kotvíme stan v dost silném větru. Mokré běžkařské boty jsme dali dovnitř stanu, aby ve větším teple lépe schly. Bohužel až ráno mě napadlo, že venku na mrazivějším, ale mnohem sušším vzduchu, by vyschly mnohem lépe než v zadýchaném stanu. Asi nejlepším řešením by bylo dát si boty do spacáku.Venku je -13°C a stále hustě sněží. Na vybudování záhrabu nezbývá čas, a tak zasouváme překvapivě snadno batohy do předsíně stanu na bobech a vaříme si večeři. Plynový vařič funguje bez problémů, ale při každém odkrytí ešusu se stan i při otevřeném vchodu plní párou hustou tak, že by se dala krájet. Zmrzlé klobásy měknou velmi pomalu i ve vařící se polívce. Po večeři, o půl osmé, tvrdě usínáme.   Je Silvestr.

   Ráno nás probouzí padající námraza ze stropu stanu. Zřejmě šlo o krájenou páru ze včerejšího vaření, která při deseti stupních pod nulou nestačila projít ani první vrstvou stanu. Teplota však už neklesla, starosti nyní dělal vítr. Kromě toho, že nám nedopřál delšího spánku, nedovolil nám se pořádně rozdýchat. Snažíme se dostat co nejrychleji dolů. Nevaříme ani čaj. Do obalu na stan se vešly jen pruty, kolíky a namrzlé tropiko. Protože mé už tak těsné boty na běžky jsou zmrzlé a byl by problém je jen obout, rozhodujeme se sestoupit v pohodlných botách, kam až to půjde. Po ufoukané pláni se brodíme podél sotva viditelného tyčového značení, ale boříme se jen po kolena. Vítr se uklidnil, jakmile jsme se dostali do lesa. Naopak skončil tvrdý povrch a začaly až čtyřmetrové závěje. Nezbývá nám než si nasadit běžky. Sundávám jednu vrstvu ponožek a cpu nohy do ztvrdlých ledových bot. Na běžkách svištíme dolů asi pětinásobnou rychlostí, než kdybychom se pohybovali na sněžnicích. Studené boty začínají ochlazovat špatně prokrvené prsty na mých nohou a asi po deseti minutách je přestávám cítit. Snažím se je nějak rozhýbat, ale nic nepomáhá.

    Přibližně v 11 hodin přijíždíme do údolí a vychutnáváme sluneční paprsky při pohledu na mlhou zahalený vrchol Kralického Sněžníku. Na nádraží konečně vaříme čaj a já při přezouvání zjišťuju, že na ukazováčcích mám vytržené kousky kůže. Loučím se s ostatními a přes strach z bolesti při rozmrzání prstů se domlouváme na příští akci v zasněžených hor.