Z Jeruzaléma do oázy Ein Gedi

Abychom si výšlap užili, obešli jsme horu mohutným hlubokým kaňonem Nachal Arugot (hebrejsky). Vše hrálo v barvách vycházejícího slunce. Než jsme dorazili k vrcholu, museli jsme jít asi 2 hodiny Negevskou pouští. Už od rána bylo pořádné vedro, dostatečné zásoby vody jsou tedy nezbytné. Z úpatí hory byl nádherný pohled na Mrtvé moře a oázu plnou datlových palem a jiné zeleně.

Koupačka v Mrtvém moři

Přímo v Ein Gedi anebo v jižnější části Mrtvého moře v En Bokek se lze v Mrtvém moři koupat. Je tam vybudován komplex hotelů a u pláží jsou sprchy. Mrtvé moře obsahuje přes 30 % solí a minerálů, takže když si do něj hupsnete, tak se vůbec nepotopíte. Jen si tak ležíte a necháte se nadnášet. Pozor ale na sebemenší oděrky. To jsem vyzkoušel doslova na vlastní kůži. Pár dní před koupáním v Mrtvém moři jsme se strejdou navštívili Izraelci vyhledávanou přírodní atrakci – jeskyně v pahorkatině pod horami cestou do Beit Guvrin, ne ale ledajaké. Vše tehdy vytvořili lidé. Několik metrů pod zemí se jen plazíte, nahoru, dolů, v určitých místech najednou stojíte v místnosti několik metrů pod zemí a pak se zase jen plazíte. Už u vchodu jsou ale jeskyně dosti úzké, takže tělnatější jedinci nemají šanci. V jeskyních je ale i několik chodeb a můžete se snadno ztratit. Bez baterky se neobejdete, naráz může být i strmý sešup a pak….Prostě plazivky. Je dobré jít s někým, kdo toto místo zná. Právě z těchto jeskyní jsem měl trochu odřené lokty, které jsem dost silně v Mrtvém moři cítil.  Pozor na oči a ústa, koncentrace soli je opravdu veliká.

U Mrtvého moře se nachází ve skalách pevnost Masada. Byly zde vybudovány obrovské nádrže na vodu, do kterých byla přiváděna dešťová voda důmyslným systémem, lázně, sklady potravin, synagoga a mnoho dalších budov. Zde se v prvním století našeho letopočtu skupina Židů-Zeolitů postavila na odpor proti 15000 Římanům a statečně jim odolávala dlouhou dobu. Římany nakonec napadlo  vybudovat obrovskou rampu, po které se dostali do pevnosti, ale tu našli prázdnou. Než aby Židé padli do římského zajetí, skoro všichni z těchto 967 mužů, žen a dětí raději spáchali hromadnou sebevraždu.  Přežily prý jen dvě ženy a pět dětí. Na Masadě je sice vedro, ale minimální vlhkost, takže vysoké teploty se snášejí dost dobře. Pěšky nás nechtěli nahoru pustit – prý kvůli bezpečnosti, aby se v tom horku při strmém stoupání  něco nestalo. Teplota přesahovala 40 °C. Lanovka nahoru včetně vstupenky stojí 45 NIS, jinak je lístek za 23 NIS. Dolů jsme už ale šli po Hadí stezce, takový zážitek jsme si přece nemohli nechat ujít.