Rady na cesty |
> cesty s dětmi > doprava > nebezpečí > nedej se > praktické > ubytování |
Vybavení |
> jak vybrat > literatura > materiály > novinky > testovna |
Turistika |
> cyklo > expedice > hory > lyže a sněžnice |
Práce v zahraničí |
> zkušenosti |
On-line cesty |
> seriály > blogy > humor |
Nejčtenější články |
Novinky emailem |
Partneři |
Královédvorsko www.Cottage.cz
|
ČR | Afrika | Amerika | Asie | Austrálie a Oceánie | Evropa | Stř. východ |
Michal Čáp / 14.11.2009 |
Je poslední březnový den. Vyrážíme na první dálkovou etapu. Cíl by měl být v oáze Ein Gedi u Mrtvého moře. Musíme se vykličkovat z Jeruzaléma, projet smíšená izraelsko-palestinská území a vrátit se zpět pod plně izraelskou správu. Předpokládanou výjezdovou trasu z Jeruzaléma jsem po informaci od izraelské policie změnil. Původní směr přes Olivovou horu a dál na hlavní silnici č.1 končí hradbou bezpečnostního plotu, který rozhodně nejde přelézt. |
První dálková etapaVyjíždíme po vydatné snídani směr Hebrejská univerzita. Napojujeme se na hlavní výpadovku ve směru na Jericho a k Jordánské hranici, tedy přímo na východ. Prvních pár kilometrů žádný med. Je to normální dálnice, nicméně řidiči jsou ohleduplní. Větší problém je bordel na krajnici. Dráty, střepy z lahví, hřebíky… Už jsem viděl ty defekty co deset kilometrů. U Libora by to byl průšvih, protože bychom museli zrušit „vybastlené“ uchycení přehezky. Nakonec jsem píchnul za celou cestu jenom já a to paradoxně v panenské přírodě na dně kráteru Mechteš Ramon. Krátce po výjezdu z Jeruzaléma teče u silnice potok! Zvláštní obrázek. Pouštní krajina s potokem. To ještě ale netušíme, co jsou potoky v poušti. Potkáváme první beduínský tábor. Žádné stany z velbloudí kůže a konvička s kávou nad ohništěm z velbloudího trusu. Jen baráky z plechů, kozy a ovce mezi otřískanými pickupy, toulaví psi a lidi, kteří jsou možná šťastní, ale na první pohled vypadají velmi uboze. Nejnižší místo na zeměkouliZačíná typická izraelská silnice, která nás bude provázet až do konce. Za krajniční čárou je další „odstavný“ pruh, takže je cesta vlastně dvouproudá, resp. čtyřproudá. Do odstavného pruhu se klidně vleze tank. Další Izraelská zvláštnost. Myslím, že ten pruh je tam právě z vojensko-strategických důvodů - pro ten tank. Ať je to jak chce, pro cykloturistiku je to ideální. Přichází obligátní místo pro turistické foto. Dvacátý třetí kilometr za Svatým městem – Sea Level, hladina moře. Malé parkoviště, obelisk s vyznačenou mořskou hladinou, tedy nula metrů nad mořem. Na plácku postává beduín s obvyklým unuděným a přežvykujícím velbloudem, který dělá za bakšiš křoví pro foto. Dále už jen klesáme až na nejnižší místo na Zeměkouli, na úroveň - 417 metrů. Za zatáčkou poprvé vidíme v dálce hladinu Mrtvého moře. Zastavujeme na kafe u benzínky. Kolem podél silnice se prodávají různé „vkusné“ suvenýry. Skoro jako vietnamská tržnice v Dubí. Ale obrněný a prachem pokrytý Hummer izraelské pohraniční patroly s kulometem na střeše nám připomíná, že nejsme u Teplic, ale na dohled od řeky Jordán. Projíždíme prvním izraelským check pointem se zátarasy a pásy na propichování pneumatik. Náš neobvyklý cestovní prostředek, česká vlajka na helmě a český pas nám bez problémů zajišťují průjezd dál. „Možná po vás budou střílet!“Jsme kousek od Death Sea. Z Google Earth mám naměřeno, že k řece Jordán, která se zde vlévá jako jediný přítok do Mrtvého moře, je to asi tři kilometry. Vjíždíme na prašnou polňačku vinoucí se k hranici, ale zastavuje nás závora a holka se samopalem. Vedle jsou plechové baráky a nocležny pro vojáky. Na stožáru vlaje krom všudypřítomné vlajky s Davidovou hvězdou i prapor s tančíkem. Takže v těch barácích asi nebudou jen starý pneumatiky. Na mapě je značený „nefunkční“ přechod do Jordánska Abdullah Bridge. Nechci proniknout do země krále Huseina, chci jen vidět Jordán, „řeku všech nadějí“. Vysvětlujeme holčině naše přání a ona po krátké konzultaci s nadřízenou šarží zvedá závoru. „Ale možná po vás budou Jordánci střílet“, říká. „Střílet a proč proboha?, ptáme se. „Je to hraniční pásmo a nepoužívaný přechod. Můžete klidně dál, ale jen na vaše vlastní riziko“, usmívá se. Dochází nám, že to myslí vážně. Nejsme v Brdech, ale ve stále horkém pásmu, kudy prošly všechny izraelsko-arabské války posledních padesáti let. Mrtvé mořeZačíná být pěkné vedro. Je sice poslední březen, ale připomíná mi to český červenec. Jsem rád, že mám tropiko s dlouhým rukávem a ksichtík namazaný čtyřicítkovým faktorem. Fouká silný vítr, který budí zdání chladu, ale zvyšuje nebezpečí spálení. Libor má dlouhé kalhoty i triko. Já jedu v freestylových kraťasech, a přes obličej mám H.A.D. šátek. Začínám chápat, proč se lidé na poušti balí od hlavy k patě. Zašlá sláva oázy Ein GediPřijíždíme do Ein Gedi (Kozoroží Pramen), ubytováváme se v jediném tamním hostelu a vybalujeme. Na tacháči je 83 kilometrů. Slunce zapadá, ochladilo se. Jsme u Mrtvého moře a není prostě možné čekat do zítřka. Musíme TAM. Musíme si na vlastní kůži ověřit ty báchorky o tom, že se v Mrtvém moři nemusí plavat. A věřte nebo ne, nemusí. Fakt ne. Když šlapete vodu, což jde dost těžko, koukáte z vody jako špunt. Zanořit se po bradu nelze. Když se položíte, klidně si můžete číst noviny. Plavat prsa skoro nejde a kraul je úplně nemožnej. Vztlak vás láme vejpůl a navíc je voda ne slaná, ale hořká a tak hnusná, že lok je nejen nepředstavitelný, ale z hlediska iontové rovnováhy těla asi i velmi nebezpečný. Trek do Wadi ArgotDruhý den máme první plánovaný jednodenní cykloodpočinek. Vyrážíme na devítihodinový trek do Wadi Arugot a Wadi David. Kaňonem jdeme mnoho hodin proti proudu potoka vyvěrajícího z pramenů ve skále. Kolem je krásná příroda národního parku, nádherný Davidův vodopád. Otevírají se nám úchvatné pohledy na oázu a hladinu Mrtvého moře pod námi. V potoce jsem chytil sladkovodního kraba a ve skalní díře u cesty na nás cení zuby daman skalní. Potkáváme skupinku Čechů, kteří přebývají v nedalekém kempu. Kolem vody je spousta bujné vegetace, trav a stromů. Trek rozhodně stojí za to. A rozhodně na celý den. Trochu jsem podcenil „mazací“ UV ochranu, tak si balím ruce kapesníků, přes obličej mám šátek a sluneční brýle. Moje maska budí nevoli u spolutrekujících židovských turistů, kteří nás posměšně zdraví arabsky. Libor taky podcenil. Zbytek cesty mu krvácí spálené uši. |
|
Přečteno 4647x |
Komentáře |
Přidat komentář Vypsat označené komentáře Vypsat všechny komentáře Zobrazit všechny chronologicky |
Poslat odkaz Tisk Zpět |
| ||
Střípky |
Běžky pro turisty i aktivní sportovce - podle čeho vybírat a jaké si koupit?Jak připravit své nové běžkyKontakty na horskou službu |
Komerční sdělení |
Vybavení na běžky - lyže, boty, hole, bundy, termoprádlo |
Štěrba nabízí: |