Zdolání neodolatelného vrcholu Kuk

Do zatáček bez vytáček

Na kola jsme zůstali dva, Ondra a já. Naším dnešním cílem je Kuk. S nadmořskou výškou 1243 metrů nejvyšší hora hraničního horského hřebene Kolovrat, který tvoří přirozenou hranici mezi Slovinskem a Itálií. Do třetice už to musí vyjít, do třetice musíme vrcholu dosáhnout. Odolal Stol, odolal Mangrt, ale Kuk dnes pokoříme stůj co stůj.
Hned na úvod, těsně za humny „našeho“ Idrska, začíná namísto lehké ranní rozcvičky čtrnáctiprocentní stoupání v délce pěti kilometrů končící ve vesničce Livek. Italské hranice jsou od nás několik šlápnutí do pedálů blízko. Za vesnicí začíná ostřejší stoupání nanovo. Zelený vrchol Kuku je zahalen mraky jakoby se styděl.

Horník na kole

Ondrův bicykl se po předchozích výpravách tváří unaveně. Ráno mělo prázdné přední kolo, takže jsme měnili duši a teď mu do kopce neustále padá řetěz. Ondra je trpělivý a řetěz znovu a znovu nasazuje. Ruce má špinavé od šmíru. Při stoupání se mu námahou pot z čela jen řine, a tak si ho otírá. Během chvíle má šmír po celém obličeji a vypadá jako horník na konci šichty.

Vyvolené bydlení

Míjíme rezidenci Nebesa, místo dovolené pro vyvolené. Čtyři nebo pět moderních dřevěných srubů postavených na skalním ostrohu nad Tolminskou kotlinou. Kolem dokola anglický trávníček. Průčelí srubu směrem nad údolí celé prosklené, takže obyvatel srubu se může rovnou z postele kochat nádherným pohledem do údolí nebo ještě krásnějším pohledem na skalnaté hory Triglavského národního parku za ním. Kolik ubytování stojí? Maličkost, 110 euro na osobu za noc.

Na Kuk jako na Říp

Poslední kilometr stoupání vede kamenitou cestou. Cyklistika je náročný způsob dobývání vrcholů, buď se zvedá přední kolo nebo prokluzuje zadní. Kdo někdy v životě jel na kole na středočeskou horu Říp, tak ví o čem píšu. Povrch nejprudšího úseku tamního stoupání je tvořen hrubým betonovým podkladem s příčnými prolisy, aby se do kopce vůbec dalo jet. Tento úsek je dlouhý několik metrů a má sklon 28 %. Závěrečné stoupání na Kuk je stejné jako na Říp. Stejný hrubý beton s prolisy, stejný sklon 28 %, ale jeho délka na rozdíl od Řípu je dvěstěpadesát metrů. Přichází na řadu nejlehčí převod z nejlehčích a stejně člověk přemýšlí, jestli by nemohl zařadit ještě něco lehčího.

Kuk padl

Jsme na vrcholu pohoří Kolovrat. Hora Kuk s nadmořskou výškou 1243 metrů nám leží u nohou. Kolem nás se povalují cáry mlhy. Panoramatické výhledy do krajiny prakticky žádné. Zatímco v údolí pod námi svítí slunce, tady je hodně chladno. Kdyby bylo pořádně vidět, můžeme odtud šmírovat, co se děje v Itálii, ale takhle nevidíme nic. Na vrcholu Kuk je startovní rampa pro paragliding. Dále je zde umístěna pamětní deska, na které stojí psáno, že Kuk byl sídlem odbojového štábu, jehož příslušníci v roce 1945 rozprášili jeden celý německý SS batalion.
Celých 12 kilometrů na vrchol jsme se drápali hodinu a půl. Celých 12 kilometrů z vrcholu jsme prosvištěli za 20 minut. Při zdolávání poslední slovinské tisícovky jsme dnes ujeli 24 kilometrů.

Kamarádi se z raftu vrátili rovněž v pořádku, a tak trochu smutně balíme naše cyklistické stroje a dvě hodiny po poledni vyrážíme k domovu. Hranice České republiky překračujeme za soumraku. Naše rodná vlast nás vítá s otevřenou náručí. Kdesi u Vodňan platíme policistům 400 Kč pokutu za rychlou jízdu. Ve 23:00 hodin uléhám doma do peřin s hlavou plnou dojmů.
Co říci závěrem? Ve Slovinsku jsme v sedle bicyklu či vedle něj odkrojili celkem 170 horských kilometrů. Dva tisíce metrů nadmořské výšky na kole mi tentokráte přány nebyly, ale není všem dnům konec. Třeba to vyjde příště.