Rady na cesty |
> cesty s dětmi > doprava > nebezpečí > nedej se > praktické > ubytování |
Vybavení |
> jak vybrat > literatura > materiály > novinky > testovna |
Turistika |
> cyklo > expedice > hory > lyže a sněžnice |
Práce v zahraničí |
> zkušenosti |
On-line cesty |
> seriály > blogy > humor |
Nejčtenější články |
Novinky emailem |
Partneři |
Královédvorsko www.Cottage.cz
|
ČR | Afrika | Amerika | Asie | Austrálie a Oceánie | Evropa | Stř. východ |
Milan Silný / 28.12.2006 | ||||||
Dnes bychom mohli vyrazit do sedla pod Mangrtom, kvůli tomu jsme sem přijeli. „Ne, to si necháme jako bonbónek na zejtra, dneska vyjedeme na Stol, to je mnohem náročnější,“ dostává nápad Koprda. Včera při lehké cyklistické projížďce kolem řeky jsme si vrcholu Stolu ho všimli. Stol leží v nadmořské výšce 1673 metrů a je nejvyšším bodem přes kilometr vysokého prudkého travnatého svahu Iokarje, který z dálky vypadá jako hedvábný. I z daleka je ovšem vidět v zeleném hedvábí jizvu, která se po svahu klikatí cik – cak jako lékařský zápis ze spirometru. Ta jizva je naše cesta k vrcholu. | ||||||
Na vrchol přes motorkářeZ Idrska, které leží v nadmořské výšce kolem 200 metrů, vyrážíme lehce po desáté hodině. Během následujících šestnácti kilometrů zahřívací jízdy jsme po silnici vystoupali do 500 metrů a za vesničkou Sedlo odbočujeme na cestu k vrcholu. Věžní hodiny odbíjejí pravé poledne. Asfalt skončil. Kamenitá cesta se na úvod celkem prudce zvedá, kamínky od kol odstřelují do metrové výšky, slunce svítí, nebe bez mráčku a nás čeká převýšení 1100 metrů. Práce na silniciV polovině stoupání nastala malá zrada. Buldozer upravující cestu. Až k němu byla cesta sjízdná celkem dobře. To, co nastalo za ním, nás dost šokovalo. Nic podobného a nic horšího jsem v mém dosavadním cyklistickém životě nejel. Stíny stromů jsou dávno hluboko pod námi v údolí, slunce svítí a cesta je samý velký kámen mezi ještě většími kameny. Pot se řine do čela. Nohy šlapou na nejlehčí převod. Nezbývá nám nic jiného než se pevně držet řidítek a nechat kolu volnost, protože sebou po kamenech hází jako nervózní srnka při epileptickém záchvatu. Kdo zastaví, má problém se opětovně rozjet. Kamínky od kol už neodstřelují, jsou tak velké, že se sotva převalí. Voda v cyklistických lahvích ubývá stejně rychle jako naše síly. Dřina, dřina a dřina. Začínám mlít z posledního, a tak občas pod záminkou fotografování zastavuji. Nad námi i v údolí pod námi poletují „padáčkáři.“ Stol je totiž díky termice jako stvořený pro paragliding. Crazy roadTěsně pod hřebenem je v nadmořské výšce 1405 metrů rozcestí Maly Vrh. Cedule na něm neúprosně ukazuje vzhůru směr Stol po malé pěšince vyšlapané v trávě. Shodou okolností odtud právě přijíždějí dva cyklisté, kroutí hlavami a dokola opakují „crazy road.“ Chvíli váháme a pak vyrážíme vzhůru, po té vynaložené dřině přeci nezůstaneme v polovině cesty. Nedaleký obzor je ukončen šedivými zasněženými štíty Triglavského horského masivu. Za předchozí fyzické strádání jsou nám odměnou nádherné výhledy do okolní hornaté krajiny. Lejnový úsek směrem dolůO cestě dolů rozhoduje Koprda. „Nejsme ňáký tramvajáci, abysme jezdili stejnou trasu sem a tam.“ Dolů holt pojedeme jinudy. „To je bajking co?“ rozplývá se Koprda nad cestou dolů, která zpočátku mírně klesá po hřebeni a za každou zatáčkou se nám otevírají nové a ještě lepší výhledy do krajiny než byly ty předchozí. Ale jak se říká, nic netrvá věčně. Cesta končí u jakési drátěné branky, za ní následuje asi osmimetrový úsek, jehož povrch je tvořen pouze a výhradně lejny všeho druhu. Díky teplu vytvořily jakousi měkkou smradlavou souvislou vrstvu. Pneumatiky se boří až po ráfek. Obrovské hejno mušek se rozlétlo do všech stran. Spadnout teď z kola by pro nešťastníka znamenalo potupně smrdět po zbytek dne a možná i zítra. Fuj, zvedá se mi žaludek při té představě. Dáváme pozor a nepadá nikdo z nás. DownhillPo překonání „hovningového“ úseku nabírá cestička strmější spád. Zaschlá lejna odletující od plášťů nás ještě chvíli cvrnkají do zad a obličeje. A pak to přišlo. Kolmá kamenitá pěšinka prudce klesá dolů. Místy se stává nesjízdnou. Přesto to zpočátku zkoušíme. V některých úsecích vedeme kolo dolů pěšky, brzdíme brzdami i patami, nohy i kolo podkluzují po kamenech. Těšili jsme se jak si sjezd dolů vychutnáme a teď tohle. „Bajker holt těžkej život má,“ nenechá se z míry vyvést Koprda. Je to trochu trápení, s cyklistikou to nemá mnoho společného, ale všechno jednou končí. Potlučení dojíždíme do kempu s příznačným názvem Lazar. Leží nedaleko Kobaridu na břehu tyrkysové řeky Soča a pivo stojí dvě euro. „Mám další plán,“ straší nás Koprda. „Dáme pivo, kapučíno a štrůdl.“ Bilancujeme. Při takřka downhillovém sjezdu došlo na několik pádů přes řidítka. Došlo na odřeniny a krev. Došlo na ohnutou přehazovačku a dokonce i na rozbitou helmu. „To k bajkingu patří tohleto,“ uzavírá debatu spokojeně Koprda. | ||||||
| ||||||
Přečteno 1014x | ||||||
Komentáře |
Přidat komentář Vypsat označené komentáře Vypsat všechny komentáře Zobrazit všechny chronologicky |
Poslat odkaz Tisk Zpět |
| ||
Střípky |
Běžky pro turisty i aktivní sportovce - podle čeho vybírat a jaké si koupit?Jak připravit své nové běžkyKontakty na horskou službu |
Komerční sdělení |
Vybavení na běžky - lyže, boty, hole, bundy, termoprádlo |
Štěrba nabízí: |