Zkušenosti s vařením na propan-butanu

Coleman Outlander

Před čtyřmi lety jsem si po vzoru kamarádů pořídil první plynový vařič. Trochu vaklavý VAR2, tehdy drtivě nejrozšířenější model v naší sociální vrtsvě, mi ale přišel trochu málo nóbl, a tak jsem za asi 800 Kč zakoupil Outlander od Colemana. Měl poměrně robustní kovové tělo s plastovým spodkem a regulací - jejich materiál sice vypadal, že se při prvním vaření rozteče, ale to mě tehdy nenapadlo a ukázalo se, že tomu tak není. Po mnoho let mi spolehlivě sloužil a měl za sebou snad stovky použití - když tu náhle jsem ho jednou v zapadlých tureckých kopcích odmontoval z bomby a ona začala ucházet. Co se dalo dělat, ani největší snaha těsnost neobnovila a logické řešení - nechat vařič na bombě - selhalo, neboť v této konfiguraci plyn prozměnu nevycházel vůbec. A tak jsme nechali bombu za stanem vyšumět a prozkoumali vařič. Jeho tryska byla ucpána těsněním z bomby! Po několikahodinovém usíli a zlomení dvou jehel, se podařilo nečistoty odstranit, bombu jsme zahodili a zbytek cesty vařič fungoval na bombě další.

Primus

Zdálo by se, že příběh má šťastný konec, na další bombu se špatným těsněním přece nemůžeme hnedtak narazit, ale byl to jenom začátek. Stejný problém se totiž objevil o několik měsíců později při cestě za polární kruh - naštěstí ještě v norském Lillehammeru. Tentokráte se ale proces opakoval se všemi našimi bombami, což ukazovalo, že je buď systémová chyba v bombách, nebo ve vařiči. Po celodenním shánění jsme tak koupili masivní (spíše kuchyňsky vypadající) vařič Primus a bomby stejné značky, s nimiž jsme cestu úspěšně dokončili. Jelikož inkrimiované bomby byly české značky VAR, obrátil jsem se na výrobce, aby se k věci vyjádřil. Ten sice odmítl zodpovědnost za selhání bomb, ale s překvapivou ochotou se ujal zkoumání problémového vařiče (prázdné bomby samozřejmě zůstaly v Lillehammeru). Ukázalo se, že chyba byla patrně v konstrukci vařiče. Jak můj tehdy nový Primus, tak jejich vařiče VAR, jsou konstruovány tak, že po našroubování na bombu její těsnění stlačí k tomu určený výstupek, který ale není dutý - místo toho plyn uniká z bomby do dutiny mezi vařičem a jejím závitem, odkud je dále odváděn výše položeným otvorem. Outlander na místo toho má zmiňovaný spodní výstupek dutý a plyn je odváděn přímo jím. Toto zařízení má tak velmi tenké stěny (aby se vešly do těsnícího systému bomby a přitom ještě středem odcházel plyn), jejichž okraje se časem ještě zostřily - vařič tak nejspíš prostě rozřezával těsnění bomby. To bylo pak tlakem plynu logicky vytlačeno dovnitř do trysky, a tu ucpalo. Alespoň tak znělo vyjádření pána z VARu, které mi po prozkoumání příslušných zařízení přišlo dosti věrné.

Zdálo se tedy, že výměnou Colemana za Primus jsou oba problémy odstraněny. Tyčinka otevírající bombu je u Primuse tupá a nevypadá, že by se chtěla obrušovat. Otvor pro plyn je bezpečně daleko od bomby, takže ani ucpání těsněním nehrozí. Přesto se o půl roku později, shodou okolností opět v Turecku (kde není náhradní bomby prakticky možné sehnat) ozval po sejmutí vařiče syčivý zvuk a naše jediná bomba byla v tahu. Zbytek naštěstí krátké cesty jsme tedy strávili o chlebu a rajčatech, ale tentokráte jsme si bombu (shodou okolností zde již propírané značky Coleman, tato skutečnost však dále není významná) nechali a po návratu zanesli do HUDYsportu, kde jsme ji koupili. Bomba vypadala poměrně zvláštně - zatímco její tělo nebylo nijak poškozeno, těsnění bylo ze závitu zcela vyhřezlé a tvořilo růžový lem okolo otvoru. Prodavač byl tímto zjevem zřejmě natolik šokován, že mi prázdnou bombu vyměnil za plnou.

VAR

V tu chvíli už mi ale pomalu začínalo být jasné, že moje reklamace nebyla příliš oprávněná - chtěl bych se tedy tímto prodavači, a hlavně zmíněné firmě omluvit, že jsem z nich vytáhnul dvě stovky. Problém byl totiž pravděpodobně v tom, že (v příkrém rozporu s instrukcemi k vařiči!) jsme používali jako závětří kus alobalu okolo bomby a vařiče. U relativně kultivovaného Outlanderu (ani u VARu mého kamaráda, který tuto techniku léta úspěšně používá a od nějž jsem to odkoukal) to nikdy nevadilo, ale Primusí vařič má asi dvojnásobný výkon - díky čemuž v takovéto nechlazené konfiguraci dokázal těsnění pod sebou snadno roztavit. Jelikož ale ochrana plamene před větrem je u plynového vařiče zásadní otázkou, nezbylo nám, než se poohlédnout po jiném vařičí, který by toto umožňoval. Povzbuzeni předchozí dobrou komunikací s firmou VAR, koupili jsme jejich VAR 2 na nějž lze připevnit originální závětří, které naopak oheň od bomby odděluje. Zatím se zdá, že tento na první pohled trochu spartánský systém je to nejfunkčnější, co nás v tomto oboru potkalo.

Chybami se člověk učí a tak dnes již víme, že při správném zacházení může být plynový vařič dobrým pomocníkem na dlouhých cestách holou krajinou (není-li třeba rozpouštět sníh, vydrží nám malá bomba pro dva lidi až 11 dní), i v zasněžených horách - především se zimní "propanovější" směsí pracuje dobře i dvacet stupňů pod nulou. Je však třeba dávat pozor na vše, co by mohlo poškodit těsnění bomby (což znamená asi především nevolit vařiče s tryskou uprostřed) a především pak na její zahřívání - pro většinu účelů postačí pořádně si přečíst návod! Tyto požadavky by mohl splňovat český VAR 2 se závětřím - po zkušenostech s úspěšnou likvidací různých druhů kvalitního outdoorového vybavení si dovolím předpokládat, že má-li tento systém nějakou slabinu, já ji najdu. Pakliže se tak stane, budu čtenáře Kalimery neprodleně informovat.

Tento příspěvek byl zahrnut do dalšího. kola soutěže TESTOVNY  o ceny firmy ACRON