Lihový vařič vyrobený z plechovky

Co vznikne?

Začnu od konce, od hotového vařiče. Nejvíc asi prozradí fotografie (napravo). Funguje na principu spalování lihových par, které vznikají v dvojitém plášti vařiče a unikají tryskami po obvodu, to znamená stejně jako běžně používané lihové vařiče (např. Trangia, Tatonka, starý český Horal). Váží ale pouhých dvacet gramů, tak lehký vařič nikde nekoupíte. Nulová cena (v případě, že plechovky někde najdete a obejdete se bez lepidla) také potěší. Zejména pokud chcete lihový vařič jen nezávazně vyzkoušet... To mi připomělo jednu z mála nevýhod této konstrukce: Když na vařič omylem šlápnete, vznikne velice skladná placka, na které si už neuvaříte.
Další nevýhodou, ve srovnání s většinou podobných průmyslově vyráběných vařičů, je absence těsnícího víčka, které umožňuje skladovat trochu paliva přímo ve vařiči. Vzhledem k tomu, že jde o dávku tak na jedno vaření, je většinou stejně nutné nosit líh zvlášť v lahvi. Obecně je výhodou lihu oproti benzínu možnost jeho přepravy v plastových nádobách.
Užitečné může být i to, že vařič lze vyrobit s minimem nástrojů přímo na cestách. Nebude sice nejspíš vypadat tak hezky, fungovat ale bude. Zkusil jsem to a potřeboval jsem pouze ostrý nůž a zavírací špendlík, věci, bez kterých pravý dobrodruh nevychází z bytu.

Jak to funguje?

Od lihového vařiče nelze čekat zázraky, výhřevnost lihu je relativně malá a výkon vařiče také. V naprostém bezvětří s ním lze uvařit litr vody za 8 minut, což není zas tak špatné. Spotřeba lihu je přibližně 30 g. Pro praktické použití je ale víc než vhodné používat nějaké závětří (viz níže). Na sněhu se pravděpodobně ani nerozhoří tak, aby se na něm dalo vařit.
Na krátké letní akce ho ale stále používám, a není to proto, že bych jiný vařič neměl. Je lehký, palivo je levné a mohu si ho s sebou vzít jen tolik, kolik budu potřebovat.

Jak na to?

Ke zhotovení je potřeba následující materiál: Dvě stejné plechovky od pití, 0,33l (hliníkové, je na nich značka recyklace s písmeny Al), proužek bavlněné látky (typ prostěradlo) a epoxidové lepidlo (není zcela nutné, ale nelze používat jiná lepidla, která nevydrží dost vysoké teploty).
Z nářadí se hodí ostrý nůž, nůžky, kleště a hřebíček nebo napínáček o průměru do 1 mm. Velice také pomůže dřevěný špalík, na který můžeme při práci plechovku nasadit.

Chci si vyrobit ještě něco!

Aby se na vařiči dalo vařit, je třeba umístit nádobu několik centimetrů nad vařič. V nouzi poslouží tři kameny, je ale lepší nosit s sebou nějaký stojánek. Možností je spousta, inspiraci můžete najít v článku o lihovém vařiči Tatonky (v souvisejících článcích) nebo na internetu (viz odkazy pod článkem).
Uhašení hořícího vařiče nemusí být vždy jednoduché. Můžeme ho nechat dohořet (nejlépe vědět, kolik paliva použít, aby zhasnul právě, když je uvařeno) nebo na něj přiklopit hrnek a nechat oheň udusit. Elegantním řešením je víčko (viz foto) ze dna další plechovky, opatřené ouškem z drátu. Perfektně pasuje na vršek vařiče a spolehlivě jej uhasí.
I při stavbě závětří, které vaření výrazně urychluje, můžeme improvizovat. Pro častější použití však není od věci vyrobit si závětří jen pro tento účel. Sám používám pruh silné hliníkové fólie (vhodná je tloušťka 0,3-0,5 mm), který do kruhu spojím kancelářskými sponkami (foto u perexu).

Výrobu vařiče by mělo jít stihnout za necelou hodinu. Následující návod je také možné stáhnout ve formátu PDF a vytisknout.

Návod:

1 Chceme-li mít vařič hezký, to znamená bez nápisů z plechovek, je třeba obrousit potisk na částech plechovky, které použijeme, jemným smirkovým papírem. To je nejlepší udělat ještě na plné plechovce, prázdná se snadno promáčkne. Potom plechovku otevřeme a vypijeme.
2  Z obou plechovek potřebujeme dolní konce se dnem vysoké tři centimetry. Odříznout se dají dvěma způsoby. První, náročnější ale přesnější, spočívá v položení čepele ostrého řezáku na 3 cm vysokou podložku a řezání otáčením plechovky. Po několika otáčkách se nařízne a pak se dá snadno oddělit. Druhý způsob spočívá v nakreslení čáry na plechovku a stříhání nůžkami. Je nutné začít stříhat kousek výše a pak se přiblížit k čáře, aby byl okraj čistý. Pozor, z jedné plechovky musí zbýt materiál na pásek (viz bod 6).
3  Jeden z těchto dílů bude dnem (spodním dílem) vařiče, na které se nasune vršek. Musíme tedy obvod této části zmenšit, a to nařasením kleštěmi. Pozor, tenký plech může při ostrém ohybu snadno prasknout.
4  Ve vrchní části je třeba vyřezat díru - odstranit vpouklou část dna (viz obrázek). Je to sice nejsilnější část plechovky, ale dá se to udělat i ostrým nožem, pomoci si můžeme vyvrtáním děr po obvodu, pak stačí prořezat zbytky mezi dírami a začistit pilníkem.
5  Po obvodu vrchní části vyvrtáme nebo prorazíme pomocí hřebíku a kladívka trysky hořáku. Mělo by jich být okolo dvaceti, pravidelně rozmístěné po obvodu. Průměr dírek je nejlépe 0,8 - 1 mm, může však být i o něco větší. 
6  Dále je třeba vytvořit vnitřní přepážku vařiče. Ze zbytku plechovky si vyřízneme nebo vystříhneme pásek 39 x 160 mm. Po jeho jedné straně vystříhneme tři zářezy 7 mm vysoké a 4 mm široké, od sebe vzdálené 48 mm. Konce pásku, které se budou ohýbat, je třeba vypálit, aby plech změknul a nelámal se. Stačí chvíli rovnoměrčně zahřívat nad svíčkou nebo zahřát nad plynovým vařičem. Na každém konci zahneme kousek dlouhý 5 mm, na každé straně na opačnou stranu. Z pásku vytvoříme kroužek, který do sebe zaklesneme zahnutými konci a spoj rozmáčkneme kleštěmi.
7  Vzniklou trubku (přepážku) zvenku polepíme proužkem látky, který by měl být na každé straně o několik milimetrů menší. Lepidla dáváme co nejméně, aby látka dobře nasákala lihem. Alternativou bez lepení by bylo sešít látku nití - bavlněnou, aby se netavila. Ještě jednodušší je látku nepoužít vůbec, vařič bude fungovat i tak, jen bude mít o něco pomalejší start. 
8  Slepíme vše dohromady. Trochu lepidla naneseme po obvodu horního konce přepážky (zevnitř) a přepážku zasuneme do horního dílu vařiče. Do horní části lehce nasuneme část spodní, po obvodu namažeme lepidlem a silou zasuneme nadoraz. Zbytek lepidla před zatrvrdnutím otřeme hadříkem. Alternativou bez lepení je nic nelepit a jen to složit dohromady. Při přesné práci by mělo vše dostatečně těsnit, spoj spodního a horního dílu lze případně zvenku olepit lepící páskou. Normální se seškvaří, existuje ale hliníková lepící páska, která vydrží vyšší teplotu.
9   Počkáme, až lepidlo zatvrdne.
10  Nalijeme líh (asi do poloviny výšky vařiče, ne více), zapálíme, vaříme.

Tento příspěvek je zařazen do 4. kola soutěže TESTOVNY o ceny firmy ACRON.