Bezpečnost v Asii - pověry a realita

   Nenechte se vystrašit četbou dobrodružných knih: piráti a lidojedi už vymřeli a historky o Evropanech, obětovaných kruté indické bohyni Kálí, patří nanejvýš do filmů s Indiana Jonesem.

    V Rusku nevraží mafie cizince na potkání, v Pákistánu neunášejí muslimové české blondýnky do orientálních harémů. S tygry, nosorožci, krokodýly a další krvelačnou zvěří se už dnes setkáte jen v rezervacích. Většina domorodců je nesmírně přátelská a na naše poměry velice poctivá. "Ignorujte historky o banditech, krvelačných feudálech, přepadeních atd.," radí na internetové stránce o nejnebezpečnějších zemích světa americký válečný zpravodaj Robert Pelton. "Všechny tyto historky jsou sice pravdivé, ale všechny se kupodivu vždycky přihodily někomu jinému, než tomu, kdo vám je vypráví."

   S čistým svědomím můžeme říct, že za našich dosavadních sedmi dlouhých asijských výprav se nikdy nikomu nestalo nic závažnějšího, než odcizení nedbale hlídaných dokladů a šeků. Tyto nepříjemnosti lze většinou vyřešit během několika dnů. Pod dojmem popisu asijských nebezpečenství, které se na těchto webových stránkách také vyskytují, proto nepropadejte paranoidním představám o nebezpečném "divokém" Východě. Jsou zde zmíněny jen a právě z toho důvodu, že se na cestě se všemi z těchto nástrah opravdu setkáte (staré podkrkonošské přísloví ostatně říká, že "Kdo se bojí, sere v síni.").
 
     Ve většině zemí se můžete bez obav odvážit i do chudinských slumů.