| Rady na cesty |
| > cesty s dětmi > doprava > nebezpečí > nedej se > praktické > ubytování |
| Vybavení |
| > jak vybrat > literatura > materiály > novinky > testovna |
| Turistika |
| > cyklo > expedice > hory > lyže a sněžnice |
| Práce v zahraničí |
| > zkušenosti |
| On-line cesty |
| > seriály > blogy > humor |
| Nejčtenější články |
| Novinky emailem |
| Partneři |
|
Královédvorsko www.Cottage.cz
|
 | ČR | | Afrika | | Amerika | | Asie | | Austrálie a Oceánie | | Evropa | | Stř. východ | |
KALiMERA > Evropa > Rumunsko
Rumunské hranice aneb jak jsem dostal první lekci
| Redakce, Míra Chmelík / 20.05.2004 | ||
| Pokud se rozhodnete překračovat hranice z Rumunska do Bulharska, buďte připraveni, že vám to může trvat i celý den, že vás snadno okradou a pokud se za hranice vůbec dostanete, budete fyzicky a psychicky naprosto vyčerpaní. | ||
|
„Ahoj příteli, co potřebuješ ?“ pomalu se ke mě šoural a vypadal přinejmenším opile. „Jedu do Řecka, ” řekl jsem popravdě. „Jóó, tak to musíš na policii.“ Dál jsem si ho nevšímal, neví co říká. Na tabuli jsem si našel, že vlak do Bulharska odjíždí ve 3 hodiny odpoledne. Všechny kasy byly zavřené. Sednul jsem si pod slunečník vedle nádražního bufetu. Prodavačka mluvila jen rumunsky. Opět přiběhl snědý chlapík a vysvětlil jí, že mám velký hlad. Za překlad chtěl cigaretu a poradil mi, že jestli chci přes hranice, musím na policii, tedy na celnici, abych dostal razítko. Ukázal mi, kde to je a já jsem zabouchal na první dveře, za kterými 2 chlapíci v montérkách cosi razítkovali. Spustil jsem primitivní angličtinou, ale ani tak nerozuměli. Omluvil jsem se a zaklepal na druhé dveře. Uvnitř na pohovce ležel celník, pokuřoval a líně sledoval hejno much u stropu. Další dva celníci hráli begamon. Sdělil jsem, co potřebuji, a oni mě poslali do třetích dveří. Vstoupil jsem a pozdravil celníka, který hrál na počítači slavnou střílečku Doom. Nastalo chvíli ticho, než se na monitoru objevil nápis „game over“. Opět jsem vysvětlil, že potřebuji razítko, abych mohl opustit Rumunsko. „A máš lístek na vlak?“ „Nemám.“ „Kup si lístek na vlak a přijď pro razítko.“ „Pokladna je zavřená.“ „To není možné,“ vstal a šel se mnou k pokladně. Pokladna byla zavřená a uklízečka nám sdělila, že jinak tomu dnes nebude. „Počkej až přijede vlak a kup si lístek od průvodčího. Pak dostaneš razítko.“ Sednul jsem si před bufet a čekal. Přijel vlak, vystoupil průvodčí a já si řekl o lístek do Soluně. „A už máš razítko?“ „Nemám.“ „Nejdřív potřebuješ razítko, pak ti prodám lístek. Máš 50 dolarů?“ Tak jsem šel opět za celníkem a informoval ho, že si lístek koupím až ve vlaku, ať mi dá razítko. „Dobrá, a už tě zkontrolovali bulharští celníci?“ „Ne.“ „Tak tady počkej.“ Po chvíli přišel bulharský celník, přeměřil si mě očima a zeptal se, jestli nevezu drogy nebo zbraně a zda nejsem terorista. Pak přistoupil k mému batohu, potěžkal ho a řekl, že je to dobrý, že jsem odbaven. Dostal jsem do pasu vytoužené razítko a nastoupil do vlaku, kam za mnou po chvíli přistoupil průvodčí. Napsal mi lístek a já jsem mu dal 40 euro. Vedle seděli tři bulharské ženy a překvapeně na mě koukaly. „Za co jsi zaplatil tolik peněz?“ „No já jedu daleko. Ale nevím proč mi dal tento modrý lístek? Nevypadá jako mezinárodní,“ a ukázal jsem jim, co jsem dostal. Prohlédly si ho a začaly hystericky křičet a nadávat, až jsem se tomu musel smát. Ale pak mi to došlo. Koupil jsem si lístek jen do Ruse! Zaplatil jsem průvodčímu 40 euro za 10 km jízdy vlakem! Šel jsem ho hledat. Procházel jsem vlakem a v rozčílení jsem vrazil do rumunského celníka. Zastavil mě a ptal se, co se mi stalo. Vysvětlil jsem mu moji situaci a ukázal lístek. „Tak přiveď průvodčího, promluvím si s ním.“ Našel jsem ho v prvním vagónu, jak hraje karty s kolegou. Měl vyděláno. „Pojď se mnou, půjdeme za policajtem!“ říkám mu. Tvářil se překvapeně, ale šel. „Policajt je můj kamarád,“ tvrdil mi. Přišli jsme zpátky k celníkovi a začalo dohadování. Byl jsem ve velké nevýhodě, neměl jsem jediný důkaz. Spoléhal jsem na to, že mi celník uvěří. Když mi průvodčí do očí tvrdil, že jsem mu žádných 40 euro nedal, vzteknul jsem se a začal křičet, proč okrádají cizince a že klidně zavolám na ambasádu a vše si vyřídím. Bylo to naivní gesto, které kupodivu zabralo. Celník na mě štěknul, ať nekřičím. Celý spací vagón byl na nohou. Ubezpečil mě, že průvodčí mi musí v Ruse koupit lístek do Soluně, což se také nakonec stalo. Vůbec nevím kolik za něj zaplatil v Ruse, ale to už mi bylo jedno. Poděkoval jsem celníkovi a byl jsem rád, že mám celou tu nepříjemnost za sebou. Za několik týdnů jsem se vracel z Řecka stejnou cestou zpět. V Ruse nastoupili do vlaku rumunští celníci a mezi nimi byl i můj „známý“. Hned mě poznal. Přišel ke mně a podával mi ruku: „Czech people, good people!“ Byla to pro mě veliká satisfakce a taky důkaz, že i v Rumunsku se najdou dobří a špatní lidé. | ||
| ||
| Přečteno 9180x | ||
| Komentáře |
| Přidat komentář Vypsat označené komentáře Vypsat všechny komentáře Zobrazit všechny chronologicky
|
Poslat odkaz Tisk Zpět
|
| ||
| Střípky |
 Běžky pro turisty i aktivní sportovce - podle čeho vybírat a jaké si koupit? Jak připravit své nové běžky Kontakty na horskou službu |
| Komerční sdělení |
 Vybavení na běžky - lyže, boty, hole, bundy, termoprádlo |
| Štěrba nabízí: |
