Nejčtenější články

Novinky emailem

Partneři

Královédvorsko
Ubytování, restaurace, turistika ve Dvoře Králové n. L. a okolí.

www.Cottage.cz
Portál o turistice a ubytování v NP České Švýcarsko.

Naše ikona:

ČR

Afrika

Amerika

Asie

Austrálie a Oceánie

Evropa

Stř. východ

KALiMERA > Evropa > Rumunsko

Rumunský víkend v Giurgiu

Michal Vačkář / 13.07.2006

Smlouvám za cestu taxíkem přes hraniční most z Ruse do Giurgiu z 15 na 5 Euro. I tak je to dost. Ve žluté dacii se seznamuji s Alinem, místním kšeftařem. Nabízí mi, že za pár dolarů můžu dnešní noc strávit v Giurgiu u jeho tety. Že prý stanovat ve zdejším okolí není úplně bezpečné. Možná má pravdu, možná se jen snaží trochu jim přilepšit, každopádně pro mě je to možnost poznat život obyčejné rumunské rodiny. A taková nabídka se neodmítá.

Po průchodu bahnitou cestičkou mezi trouchnivějícími ploty a napůl se rozpadajícími domky mě vítá snad celý rod - asi 12 lidí. Obavy z jazykové bariéry se nenaplňují, místní omladina ovládá angličtinu. Někdo výborně, někdo hůře. Ale to nevadí, teď přijel cizinec a s ním možnost si anglicky popovídat a něco se dovědět. Zpráva o návštěvě se ihned roznesla po známých a kamarádech. Ti přicházejí a chtějí si se mnou povídat. O čemkoliv, o počasí, o mé cestě či o víře v Boha. Nestačím se divit! Veškerá moje komunikace se zbytkem rodiny však probíhá buďto přes mé anglicky mluvící vrstevníky či neverbálně. Rumunsky se neumím snad ani podívat.
Prohlídka domu netrvá dlouho. Tři vlhkem prosáklé pokoje plné ztichlých komárů, v jednom barevná televize. Ten s barevnou televizí bude na pár příštích nocí mým. Voda v domě rozvedená není, studna se nachází za domem, stejně jako záchod. Betonová deska s kulatou dírou uprostřed, z níž silně čpí čpavek, metan, a jiné plyny. Stačila by sirka…Stěny této interesantní kadibudky jsou splácány z nepálených cihel a bahna. Funkci vrátek plní kus zvlněného plechu přivázaného několika provázky. Za plotem si chrochtají dva pašíci a všude okolo se po zemi prohání kuřata, kachny, krocani a krůty, nouze však není ani o poněkud větší kalibr – v noci cestou na záchod jsem se málem přerazil o dva obrovské tury. Jenom to zabučelo! Mezi tím vším ještě skotačí dva psi neurčité rasy. Kuchyní je samostatná zděná bouda, kde se přes den ve velkých hrncích na ohni vaří.
Celý podvečer hrajeme s Ionutsem, Mihaelou, Tibem a Kristinou karty a pomáhám jim vyřešit rovnice do školy. V noci se ztichlí komáři ve vlhkém pokoji mění na komáry pištící a neskutečně otravné. Kolem hlavy uvazuji košili, abych alespoň neslyšel to jejich protivé pištění. Ráno je krutější večera. Celý člověk mě od těch potvor svědí. Ke snídani dostávám čerstvý bílý chléb s plnou miskou výborných povidel a čaj. Dopoledne trávíme čekáním na oběd. Ten však předčil mé nejbujnější fantazie. Na stůl, po kterém se ještě před pár minutami proháněla kuřata, mně a rodovému stařešinovi bábuška servíruje talíř plný slepice na paprice s bramborem a svazek čerstvé cibulky k zakusování. Chléb položila na stůl tak (ne)šikovně, že byl snad jen 2 cm od slepičince. Za neustálého nabízení přídavku tak se stařešinou spokojeně chroupáme cibulku u stolu, na němž je doslova naděláno. Po obědě mě děda vytáhl do hospody. Prý si jako chlapi musíme posedět a popovídat (!?) u piva. Přesně jak jsem očekával. Sedíme v hospodě u žluté břečky za 3 koruny, koukáme na sebe a nevíme, co říct, protože si nerozumíme ani slovo. Během chvilky mě naštěstí vysvobozuje Ionuts a pádíme hrát basket. Ve složení 10 Rumunů a jednoho Čecha dáváme koše celkem obstojně. Pak soutěžíme v síle, oblíbené činnosti mladých rumunských hochů. Shybujeme na hrazdě, přetahujeme se a cvičíme bojová umění. Poté následuje procvičování duševní. To si mě totiž berou do parády děvčata a jelikož je neděle, odcházíme do kostela. Moderně pojatá katolická session sestává z hraní ping pongu, různých slovních her (s obligátním náboženským podtextem) a zpívání. Já tedy raději moc nezpívám. To by totiž i Ježíš z toho kříže slezl a utekl. Večerní průtrží mračen spojenou s (ne)dobrovolnou koupelí v půl metru hluboké kaluži dorážíme domů úplně promočení. Celou noc opět poslouchám pištění komárů. Ráno si stařešina celkem netaktně říká o nějaké finanční přispění za pobyt, tak mu dávám 10 euro. Býval bych mu je dal sám od sebe, ale předběhl mě.
Cestou na nádraží se od Ionuta konečně dovídám, jak to vlastně mezi ním a Kristinou je. Je jeho tetou! Ionutsovi je 18, Kristině 17 let.
Opouštím tak Giurgiu s nečekaným rozuzlením příbuzenských vztahů a vzpomínkou na krásně prožitý víkend. Rumunsky se již umím podívat a nejen to. Mulcumesc Giurgiu!