Reykjavík na vlastní kůži

V této vile si v roce 1986 podali ruce americký prezident Ronald Reagan s prezidentem Sovětského Svazu Michailem Gorbačovem, čímž zahájili ukončení Studené války. Vilka je obyčejná, šedivá a nevýrazná, stojí trošku osamoceně na prostranství mezi moderními novostavbami. Kdopak asi přišel s tím nápadem, aby se Ti dva sešli právě zde?

Na mapě jsme našli vyznačený kemp, logicky míříme tím směrem. Je to snad poprvé v životě kdy mám na zádech těžký, plně naložený batoh a přesto se vůbec nepotím, ba naopak je mi chladno. Kemp leží v reykjavícké čtvrti Laugardalur, kde leží i islandský národní fotbalový stadion, termální otevřené koupaliště, botanická a zoologická zahrada. Jelikož na Islandu už turistická sezóna skončila je kemp uzavřený, nikoliv uzamčený. Hned je nám jasno, kde budeme spát a zadarmo. Abychom oddálili naše „uhnízdění,“ jdeme se ještě podívat ke hřišti. Na to, že se jedná o největší islandský stadion, je opravdu skromný.

Při procházce botanickou zahradou pod širým nebem, která je tvořena především spoustou mechů a lišejníků se Spído nečekaně přiznává, že má dneska, zrovna dneska, narozeniny a na důkaz toho vytahuje z kapsy placatici slivovice. Nelením a dávám mu nejlepší dárek, jaký mám po ruce. Dostává tu méně rozmačkanou bagetu se salámem, kterou mám v batohu ještě z domova. Tuhle pohodově sváteční chvilku si vychutnáváme na lavičce v botanickém parku. Kromě nás je zde spousta večerních sportuchtivých běžců a vypasených nebojácných kachen. Taky nesmím zapomenout na husy, ale nejsou to obyčejné husy, bez přehánění jsou to husy o velikosti prasete. No, možná trošku přeháním, ale fakt jenom trošku.

Začíná se stmívat. Je 18:45 hodin, teploměr ukazuje mínus 1 stupeň a my se lezeme do stanu a do spacáku zahřát. Stan jsme postavili prochladlýma, klepoucíma se rukama mezi dvě zabedněné chatky, takže s námi snad v noci neuletí, když by přišel nějaký pořádný vítr. Na Islandu musí být člověk připraven na všechno.