Poznáváme noční Reykjavík

Blížíme se k Reykjavíku nám už známou do zelena zbarvenou lávovou pustinou. Na jednom místě vedle silnice je postaveno zvláštní lešení a na něm zavěšena dvě nabouraná auta. Pod nimi se vyjímá obrovský billboard s nápisem, že při automobilových nehodách na Islandu zahynulo 17 lidí. Nápis byl v islandštině a tak nám ho Tatíkson ochotně přeložil.  Když mu Spído řekl, že u nás při nehodách zahynulo 35 lidí, tak s vážnou tváří pokýval hlavou. Když Spído dodal, že to bylo za minulý víkend, tak zalapal po dechu a neměl slov. Těch islandských 17 bylo za poslední rok. 
   
Ve 13:00 hodin nás Tatíkson vysazuje před kempem ve kterém jsme strávili naší první islandskou noc. Dnešní odpoledne je asi nejteplejší den našeho pobytu na Islandu, ale i tak je to s většími výkyvy ve stylu svítí-nesvítí, fouká-nefouká.
Procházíme si křížem krážem historickou část hlavního města v okolí přístavu. Domečky jsou dřevěné nebo pobité vlnitým plechem, téměř všechny natřené výrazně sytými barvami. Převládá červená, modrá a zelená. Pravděpodobně nejstarší dům, který jsme zaregistrovali, měl nad vchodovými dveřmi letopočet 1890.

Na útulném náměstíčku je tlupa sedmnácti motorkářů, kteří s hlasitým burácením svých strojů, zahaleni do černých kožených souprav, právě někam odjíždějí. „Jak to dělaj, aby na těch motorkách neumrzli?“ Pod záminkou zjištění nějakých informací se dobrou půlhodinku ohříváme v turistickém informačním centru a pak vyrážíme do přístavu, abychom zjistili něco ohledně lodního výletu za velrybami. Jsme úspěšní. Loď vyplouvá zítra ráno v 9:00 hodin a cena je 3500 krón na osobu. Jsme pevně rozhodnuti se výpravy za velrybami zúčastnit, protože vidět na vlastní oči velrybu se nepoštěstí člověku každý den.
Svačíme v parku u jezírka Tjörnin a sváču si zpestřujeme pohledem přes vodu, kde se slavnostně fotí islandští novomanželé. Musí být hodně otužilí, protože jen tak ve svatebních šatech jim musí být celkem frišno. Obzvláště nevěstě, má na šatech více výstřihů než látky.

Ještěže máme podrobnou mapu Reykjavíku, bez ní by to snad ani nešlo. V Reykjavíku, což v překladu do češtiny znamená „Kouřová zátoka,“ žije přibližně 150000 obyvatel a třeba jenom názvy ulic jsou pro nás nevyslovitelné jazykolamy. Namátkou uvedu třeba Sudurlandsbraut nebo Braedraborgarstígur. „Nejde to ani pořádně přečíst co?“

Řidiči po celém Islandu jsou ohromně ohleduplní. Stačí, aby se chodec jenom přiblížil k přechodu a oni už staví, aby mohl bezpečně přejít na druhou stranu. Jsme z toho trošku vykulení a tak kolikrát přecházíme i když jsme to původně neměli vůbec v úmyslu. Jednou nás řidič zahlédl pozdě a pak se omlouval, divže si hlavu neutloukl o volant.

Ceny potravin jsou ale opravdu hodně vysoko, například třetinka koly vyjde na sedmdesát korun českých a nejjednodušší nejlevnější pizza na rovnou pětistovku. V reykjavíckém parku ve křoví nedaleko jezírka si za světla nacházíme hodně neviditelné místečko pro náš stan. Z bezpečnostních důvodů počkáme až se setmí a teprve pak se ubytujeme. Ne, že by Island byl nebezpečná země, ale jeden nikdy neví.
Procházíme se kolem nočně nasvíceného Nordic centra, o kterém se jen dohadujeme k čemu asi slouží a islandské Univerzity, o které máme celkem jasno. Ve 20:00 hodin máme postaven stan a za plápolavého svitu svíčky si dopisujeme deníček. Nočně osvětlená katedrála  Hallgrímskirkja, to je ta, co jsme na ní byli hned první den, odtud vypadá jako obrovský nazdobený vánoční stromeček. Večerka je vyhlášena o hodinu později, protože ráno budeme vstávat už v 7:00 hodin, abychom stihli výlet za velrybami. Pro jistotu nařizují budíka a s pevným přesvědčením, že nás tady žádný pes nevyčmuchá a nesežere, se mi zavírají oči ke spánku. V noci prší.