Ztracená země Laos

V zemi, kterou ještě před pár lety svírala komunistická diktatura, se uchovaly tradice, které byly v sousedním Thajsku už dávno zničeny hospodářským rozvojem. Na trhu v severolaoském městečku Muang Sing dosud potkáte příslušníky horských kmenů Akha, Mien a Hmong v barevných krojích. To, co se v mnoha jiných asijských zemích proměnilo v divadlo pro turisty, zůstává v Laosu součástí každodenního života. Něco se ale přece jen začíná měnit: domorodci si dnes mohou na trhu koupit poslední výkřiky západní technologie.

Trh v Muang Singu byl v minulosti jedním z největších asijských překladišť opia, jehož užívání se dnes laoská vláda snaží vymýtit. Vydáváme se do odlehlé vesničky kmene Akha, kde rodiny kuřáků opia žijí. Kouření opia bývalo laoskou kulturou tradičně vyhrazeno starým mužům, takže kmenovou společnost nijak neohrožovalo. Dnes ale bohužel s drogou začínají i mladí. V okolí Muang Singu se ročně vyrobí asi pět tun opia, na němž jsou tu závislé tisíce domorodců.

Zatímco muži kmene Ahka se oddávají barevným snům, ženám nezbývá, než za ně převzít starost o chod domácnosti. Ozdoby na jejich čelenkách symbolizují bohatství rodiny a ženy je proto nikdy nesundavají. Kultura Akhů je po otevření hranic Laosu cizincům ohrožena křesťanskými misionáři, kteří se snaží domorodce přemluvit, aby se vzdali víry v pralesní duchy a začali se "slušně" oblékat.

Návštěvník Laosu se musí vypořádat s tím, že v zemi dosud chybí jakákoli turistická infrastruktura. Pralesní silničky bez asfaltu jsou v době letního monzunu často přerušeny závaly. V "dálnice" se pak proměňují laoské řeky. Ze severního Laosu po nich máme namířeno do starého královského města Luang Prabang. Během čekání na další loď se domorodci skočí občerstvit. Roli našeho hamburgeru či párku v rohlíku plní v Laosu různé druhy hmyzu. Kukly pralesních sršňů či smažení brouci jsou tu považováni za velkou lahůdku.

Královské město Luang Prabang je pokladnicí laoské buddhistické architektury. V několika desítkách klášterů tu žijí tisíce mnichů. Laoského buddhismu se naštěstí příliš nedotkly ani temné roky komunistické diktatury - byl totiž považován za nedotknutelnou součást národní kultury. Nejkrásnější památkou Luang Prabangu je chrámový komplex Sieng Thong z 16. století, který stojí přímo na břehu řeky Mekong. Kromě efektní kombinace černé a zlaté barvy použili stavitelé při jeho výzdobě i nikde jinde nevídaných barevných zrcadel.

Průčelí nedalekého chrámu Mai je celé pokryto ryzím zlatem. Plastiky ukazují život Laosanů před stovkami let a znázorňují výjevy z eposu Rámajána. V kapli na nádvoří chrámu Sieng Thong odpočívá zlatý pohřební vůz laoských králů. Poslední člen královské dynastie byl komunisty sesazen v 70. letech. Běžný návštěvník Laosu se ale místo zlatých vozů musí spokojit jen s nákladními auty, poskakujícími po prašných silnicích. Laoští mníšci se neučí jen zpívat posvátné texty, ale i číst a psát. Pobyt v klášteře jim tak nahrazuje školní docházku. Okolní vesnice zásobují mnichy jídlem a všemi potřebami. Kláštery naopak chrání vesničany před zlými silami a starají o to, aby nepropadli buddhistickému peklu. Tradice se v Laosu uchovaly jen díky dlouhé izolaci země od okolního světa.

I do tohoto skanzenu buddhistické kultury už ale dnes pomalu pronikají západní vlivy. Nejoblíbenější zábavou mníšků se v posledních letech stal poslech rozhlasových hitů...