Nejčtenější články

Novinky emailem

Partneři

Královédvorsko
Ubytování, restaurace, turistika ve Dvoře Králové n. L. a okolí.

www.Cottage.cz
Portál o turistice a ubytování v NP České Švýcarsko.

Naše ikona:

ČR

Afrika

Amerika

Asie

Austrálie a Oceánie

Evropa

Stř. východ

KALiMERA > Asie > Laos

Ekoturismus v Laosu

Lenka Sobotová / 14.05.2008

Laos, jediný vnitrozemský stát jihovýchodní Asie, je pokládán za nejméně rozvinutou zemi regionu. Přes 70 % země tvoří horstva a náhorní plošiny. Rozvoj ekoturistiky tu zažívá v posledních letech obrovský boom. Tento trend je podporovaný i vládou, která se snaží zachovat ubývající pralesy. Ekoturistické projekty spojující turistiku s ochranou životního prostředí představují lákadlo pro množství baťůžkářů a nezávislých cestovatelů.

Laos tradiční

Přibližně polovinu země, souběžně s řekou Mekong, která je přirozenou hranicí mezi Laosem a Thajskem, tvoří pohoří Annám. Všechna větší města leží na toku řeky Mekong. Nejedná se však o velká průmyslová centra. Kromě hlavního města Vientaine, které je pokládané za největší vesnici na světě, jsou to většinou bývalá koloniální městečka. Přijedete-li do Savannakhetu nebo Champasaku na jihu země, máte pocit, že čas se zastavil. Převážně zemědělský ráz země a způsob života horských kmenů, které si ve většině případů stále zachovávají tradiční životní styl, vytváří z Laosu klidné až ospalé místo. Ale i sem proniká všudypřítomný pokrok a vlivy moderní společnosti.

Laos pokroku

Příkladem je bývalé centrum francouzské koloniální správy Luang Prabang na severu, kam přijíždí nejvíce turistů. Město nabízí krásné chrámové komplexy zapsané v UNESCO a mnoho outdoorových aktivit v okolních horách. Prakticky všichni turisté, kteří chtějí objevit celý poloostrov Západní Indie za čtyři týdny, se v Laosu zastaví právě zde. V Luang Prabangu, na rozdíl od ostatních oblastí včetně hlavního města, seženete všechno, co si přejete z Laosu odvést. Na druhou stranu Luang Prabang pomalu ztrácí kouzlo Laosu - zapomenuté země v horách. V centru města potkáte více turistů než místních obyvatel, a to i mimo hlavní sezónu. Můžete si zde také vybrat z množství francouzských restaurací a dalších kontinentálních kuchyní, což jinde v Laosu není běžné. Luang Prabang se třpytí pozlátkem turistického ruchu.

Trasy treků často vedou bambusovými lesy, které zde vyrostly po vymícení původního pralesa

Okolní trasy patří v Laosu k nejpopulárnějším, přesto v porovnání s odlehlejšími lokalitami na severu nebo východě země, nenabízejí nic zvláštního. V okolí se nenachází přírodní rezervace, většina tras vede bambusovými háji nebo jiným porostem, který zde vyrostl po vymícení původního pralesa. Pojedete-li do Laosu na déle, Luang Prabang na své cestě nesmíte vynechat, ale více času si schovejte na severní nebo východní provincie se zachovalejšími monzunovými deštnými lesy.

„Made in Lao PDR“

Navzdory turistickému ruchu v okolí Luang Prabangu si Laos zachoval i místa málo dotčená modernizací a prudkým ekonomickým rozvojem, na rozdíl od sousedních států, Vietnamu, Číny nebo Thajska. Avšak v mnohém na svou pozici „otloukánka“ regionu doplatil a doplácí. Ekonomické zájmy mocnějších sousedů jsou patrné především na severu u hranic s Čínou a v jižním cípu mezi Thajskem a Vietnamem. Pro představu – mnoho kávových a čajových plantáží na jihu v oblasti Bolaven Plateau vlastní vietnamské firmy, většina kaučukových plantáží na severu je čínská. Čilý obchodní ruch s Thajskem prozrazují všudypřítomné předměty s nálepkou „made in Thailand“. Přitom samotný Laos má co nabídnout, jeho monzunové deštné pralesy jsou pokládány za jedny z nejzachovalejších tropických ekosystému v jihovýchodní Asii. Velkým lákadlem pro turisty, kterých stále přibývá, jsou nejen buddhistické památky, ale především přírodní krásy.

Co je ekoturismus?

V současné době je tento nový druh turistiky stále více moderní. Cestovatel může nejen objevovat krásy přírody a tradičního života místních obyvatel, ale zároveň je veden k odpovědnému chování, ochraně životního prostředí a snaze minimalizovat nepříznivé dopady svého pobytu v přírodě. Projekty přináší také ekonomické výhody místním obyvatelům a podporují spravedlivé pracovní podmínky těchto lidí. Ekoturismus je citlivý k místnímu kulturnímu a přírodnímu dědictví a uchovává vzájemný respekt mezi turistou a hostitelem. Tím vším pomáhá udržovat jedinečnost oblastí pro další generace.

Jak je tomu ve skutečnosti

To ovšem neznamená, že každý ekoturistický projekt skutečně principy ekoturismu naplňuje. Mělo by platit, že průvodce ekoturistického treku by měl být z řad místní komunity nebo etnické menšiny. Část vašich peněz za několikadenní trek by měla získat komunita, jejíž členové vám na trase připraví oběd nebo vás ubytují ve své vesnici v tzv. „homestay“. V některých případech jde část peněz i na údržbu národního parku čí rezervace.
Výběr komunit zapojených do ekoturistických projektů není jednoduchý, zpravidla musí všichni členové dané komunity souhlasit se zřízením „homestay“ nebo s tím, že jejich vesnicí povede trasa treku. To se neděje vždy. Další úskalí představuje spravedlivé rozdělení peněz v rámci komunity. Největším problémem ekoturistických treků je, zda se peníze ke komunitě opravdu dostanou. Některé laoské společnosti pod nálepkou ekoturismu provozují klasický komerční turismus a peníze plynnou do kapsy jen jim.

Nebezpečí laoských hor

V Laosu neexistují turistické mapy ani značky. Pohyb v laoských horách je bez průvodce zbytečně riskantní, ne-li nemožný. Během války v sousedním Vietnamu, byl totiž Laos bojištěm tzv. „tajné války“, o jejíž existenci neměla většina světa ani tušení. V Laosu byl v té době shozen největší počet bomb ve válečné historii USA. Následky nejsou dosud odstraněny a některé horské oblasti jsou stále rizikové z hlediska nevybuchlých min. Turista by měl dbát zvýšené opatrnosti zekména při pohybu v pralese, do některých v minulosti nejvíce postižených lokalit na východě země je nutné získat povolení ke vsupu.
Mimo to používali Američané během konfliktu k boji toxické herbicidy a jiné bojové látky, které měly katastrofální dopad na tropické ekosystémy i na místní obyvatele.

Není průvodce jako průvodce

Na východě a severovýchodě země při hranicích s Vietnamem v provinciích Hua Phan, Xieng Khuang, Sekong a Attapeu je nutné pohybovat se pouze s průvodcem, protože hrozba exploze nevybuchlé munice a min (UXO) je zde opravdu vysoká. Všichni poskytovatelé ekotreků místní průvodce zajišťují. Ale jejich schopnosti vyprávět v angličtině či francouzštině o pralesním ekosystému nebo způsobu života místních kmenů se značně liší. Nemluvě o znalostech první pomoci. Vždy neplatí, že čím vyšší cena, tím kvalitnější trek a průvodce.

Poskytovatelé ekotreků

Rozhodnete-li se objevit přírodní krásy Laosu, stojí určitě za to věnovat trochu času prozkoumání poskytovatelů ekoturistických treků. V turistických oblastech, jako je okolí města Luang Prabang, jich naleznete mnoho. V odlehlejších částech země musíte hledat usilovněji. Prakticky po celém území operuje společnost Green Discovery, jeden z nejznámějších a nejoblíbenějších provozovatelů ekoturismu v Laosu. Společnost najdete prakticky všude tam, kde je co objevovat, její nevýhodou je ale vysoká cena. Ani ta vám však nezaručí, že průvodce mluví plynně anglicky a je schopen odpovědět na zvídavé dotazy cestovatele. Přesto přidanou hodnotou Green Discovery je velká nabídka treků a jiných outdoorových aktivit v konkrétních oblastech a také ochota průvodců vyjít vašim potřebám vstříc. V neposlední řadě působí společnost profesionálně od první komunikace v kanceláři až po samotné zajištění treku a ubytování. Další relativně kvalitní společností je Tiger Trail.
Kromě ostatních menších regionálních společností nabízí ekoturistické treky i vládní agentura National Tourism Authority Lao podporovaná organizací UNESCO. Její aktivity najdete většinou pod hlavičkou regionálních turistických kanceláří, přesto není vždy jednoduché její projekty vypátrat. Jsou totiž organizovány jen v blízkosti některých chráněných území. Průvodci vládních ekoturistických projektů prošli několikaměsíčními školeními UNESCO. Předností agentury zůstává cena, která je mnohdy až poloviční ve srovnání s podobným trekem nabízeným u jiných agentur. Navíc si můžete být jisti, že účastí na tomto projektu podpoříte místní komunitu a že průvodci jsou opravdu příslušníky etnických menšin.

Somphone připravuje „nádoby“ z listu pro tradiční laoskou stravu – rýži

Jeden příklad za všechny

Jedna z nejkrásnějších a zároveň největších oblastí deštných pralesů je národní přírodní rezervace Nam Ha v provincii Luang Nam Tha. V případě hledání ekoturistického treku se vyplatí zajít do místní turistické kanceláře, která nabízí treky podporované vládní agenturou. Můžete si vybrat treky různé délky, od jednodenních po týdenní. Obecně platí, že čím více lidí s vámi na trasu vyráží, tím se cena na osobu snižuje.
Naše skupina nakonec čítala osm lidí, což se bohužel odrazilo v zážitku z treku. Průvodci nás doprovázeli dva, jeden mluvící anglicky, druhý francouzsky. Schopnosti, ochota a znalosti bývalého učitele francouzštiny jménem Somphone suplovaly i služby jeho kolegy, který si na nás občas vzpomněl, a párkrát za den se zeptal: „Are you ok?“. Somphone v době naší cesty průvodcoval rok, angličtinu se učil sám zvídavým vyptávání turistů během treku. Jako příslušník kmene s thajskými kořeny, vykonával práci průvodce jen dvakrát týdně, v době konání tohoto treku. Po zbytek času se živil pěstováním rýže, tradiční laoské plodiny.

Ekojídelníček

V ceně většiny treků je strava, pitná voda a ubytování v místních komunitách. V průměru tři litry na den si nesete sami, proto je dobré počítat s tím při balení batohu na trek. Jídlo nesou průvodci a jeho pestrost se odvíjí od lokality a vybraného treku. V jídelníčku nechybí samozřejmě tzv. „sticky rise“. Tahle rýže se dostatečně lepí, takže tradiční způsob její konzumace je jíst rukama malé slepené kuličky s různými přílohami nebo samotné. Po dlouhodobé rýžové dietě vás ale už nejspíš přejde chuť. Pitnou vodu na další den získávají průvodci každé ráno převařením, což může způsobit výraznou kouřovou příchuť veškeré vaší vody.

Jedinečná laoská příroda

Během několikadenního treku jsme z části obešli rezervaci Nam Ha, která je turistům prakticky nepřístupná. Mnohokrát se nám otevřely nádherné pohledy na opravdu nedotčené pralesy a trasa částečně vedla skrz samotný monzunový deštný les. Prošli jsme zcela jinou přírodou než v horách v okolí Luang Prabangu.
Pobyt v laoských horách patří k nezapomenutelným zážitků. Vnímavý cestovatel se však neubrání otázce, zda svou cestou příliš nenarušuje klidný tradiční život obyvatel. Ekoturismus přináší vítané alternativy rozvoje chudým komunitám, na druhou stranu otvírá a usnadňuje cestu západnímu pokroku, včetně jeho negativních vlivů na původní obyvatele.