Auto Tím nejpohodlnějším a nejdražším dopravním prostředkem je půjčené auto. Vybrat si jej můžete v několika autorizovaných autopůjčovnách, např. Transtur, Cubacar. Na internetu lákají cenami již od 35-45 USD za den, ale to zapomněli na pojištění, možnost dalšího řidiče a nelimitované kilometry. Dohromady počítejte s minimálně 80 USD za den i s benzinem. Ten správný benzín (Speciál), který stojí 1 USD za litr, můžete tankovat jen v čerpacích stanicích Servi Cupet a Oro Negro. U benzínek pro místní sice ušetříte, ale v autopůjčovně snadno zjistí, že si pokutu ve výši 50 USD za lití nesprávné šťávy zasloužíte. S vypůjčeným autem si hrajete na boháče, a za to se platí. Ceny pro vás budou o 15% vyšší, než když přijedete unavení, mokří a špinaví na korbě náklaďáku. Nezbývá než smlouvat.
Kvalita silnic na Kubě je uspokojivá, osvětlení ostatních účastníků provozu nedostatečné. Dálnice (autopista nacional) zde mají 3 pruhy, nejrychlejší (levý) je zároveň pruhem odbočovacím. Jistě se tak ušetřila spousta peněz za nájezdy a podjezdy. Kromě toho vám neustále do silnice vbíhají prodejci čehokoliv. Vaší záchranou je slabý provoz, který na silnicích vzhledem k vysokým cenám i ojetých automobilů naštěstí převažuje.
Hromadná dálková doprava Turistům slouží na cesty ostrovem svobody klimatizované neoplány s nápisem Víazul nebo Astro. Ohodnotili jsme je jako nudné, člověk tam akorát nastydne. Snažili jsme se využít služeb "normálních" autobusů, ale zjistit jejich jízdní řád se nám časem začalo jevit jako naprosto nemožné. Velice levně a dobrodružně se lze dopravovat mezi městy v autobusech vyrobených z náklaďáků tzv. kamionetech. Sedí se na pryčnách a drkotavá jízda má jedinou vadu – řidiči cizince v některých provinciích nenaloží. Ale najdou se i takoví hrdinové, kteří vás vezmou.
Železniční doprava má standardní jihoamerický scénář. Koleje jsou po celé Kubě, ale vlaky mají až 9hodinové zpoždění, nebo je spoj na poslední chvíli zrušen úplně.
Stop s průvodčím Stop funguje dvěma způsoby: klasickým evropským (stojíte u silnice a máváte, nejlépe bankovkou), nebo vám dopravu na speciálních místech na okraji měst zastavují průvodčí. Projíždějící státní auta mají povinnost brát na těchto stanovištích zvaných Punto de Control čekající jedince. Stát tak ušetří vzácné pohonné hmoty, na které se vztahuje americké embargo. Průvodčímu se sdělí cíl cesty a čeká se. Někdy chce za službu zaplatit (většinou 2 kubánská peseta - 2 Kč), nebo se dohodnete přímo s řidičem, za kolik vás kam odveze. Nakonec zaplatíte maximálně 1/3 ceny autobusové jízdenky, ale většinou od vás nic chtít nebudou. Je velmi málo turistů, kteří využívají tento druh dopravy, takže jste pro ně spíše atrakcí. Možná vám tento způsob dopravy připadá ideální, ale do zastavených aut nastupují jako první domorodci. Buď máte ostré lokty, nebo přijede velký náklaďák, do kterého se vejdou všichni čekající včetně vás. Jinak vám nezbude než poodejít z dohledu města a zkusit štěstí na vlastní triko. Pokud se na vás usměje štěstí, svezete se v autě turistickém, které Kubáncům většinou nestaví. Nám nejčastěji zastavovali řidiči náklaďáků, na jejichž korbách jsme překonávali nejdelší vzdálenosti. Potkali jsme tak ty nejryzejší Kubánce, nezkažené sílou amerického dolaru, a popovídání s nimi nám odhalilo trochu jiné krásy Kuby.
Na stopu se vám bude hodit znalost státních poznávacích značek (SPZ). Napočítali jsme celkem 5 druhů SPZ: modrá = státní/služební automobil, žlutá = soukromý, červená = turistický, zelená = vojenský automobil, oranžová a hnědá = ty jsme bohužel nebyli schopni rozluštit. Stopování na Kubě je bezpečné, pro většinu ostrovanů je to jediný způsob, jak se někam dostat.
Doprava po městě Kromě chůze se nabízí i jiný nemotorizovaný způsob dopravy – tzv. bicytaxi, bicykl s nástavbou na dvě sedačky. Cena za jízdu nepřesáhne 5 kubánských peset. Podobné je coco/cubanito taxi, kde kola neroztáčejí nohy, ale motor. Oba tyto dopravní prostředky mi přišly velmi nestabilní a v zatáčkách jsem se skutečně pevně držela, ale motorizovaná tříkolka cocotaxi nás stála více - od 1 do 3 dolarů.
Ve městech se stále využívají také koně, které za sebou tahají klasickou bryčku z 19. století nebo povoz se zastřešenou lavicí. Povozy stojí běžně 2 kubánská peseta a odvezou vás kamkoliv, stejně jako klasický, čtyřkolý motorizovaný taxík, ať už oficiální nebo náhodný. Bryčky jsou dražší a jezdí především v turistických oblastech. V Havaně je doprava obohacená o „metrobusy“, které sami Kubánci přezdívají camelbus. Základem je kamionový tahač, na kterém jsou zavěšené dva spojené autobusy. Při troše fantazie tak vznikne dlouhý dvouhrbý velbloud. Za 20 kubánských centů vás proveze celou Havanou, jen si musíte dát pozor a nastoupit do toho správného. |