Velmi drahé památky na Srí Lance

Země nabízí všechna potěšení spojená s mořem a plážemi, chození po kopcích mezi čajovými plantážemi i výlety do nefalšované džungle a konečně i několik rozlehlých ruin historických měst a množství pagod, gomp, stup a jiných buddhistických i tamilských  svatostánků.
Tamější Ministerstvo pro kulturu, při pohledu na natěšené tváře dovolenkářů, jejich zakulacené postavy a vždy plné peněženky, dospělo k rozhodnutí, že nějaký ten dolar navíc nemůže trápit Evropana, který si zaplatil letenku na Srí Lanku a zpět. Zavedlo tedy na každou ze tří největších srílanských památek patnáctidolarové vstupné. To bylo před několika lety.
Tehdy bylo možné zakoupit i „hromadnou“ vstupenku na všechny tři památky za 37,50 dolarů a vstup na několik menších památek byl bonus. V prosinci 2004 jsme se u pokladny v Sigirii, právě jedné ze tří největších srílanských památek, dozvěděli, že vstupné do areálu místo 15 stojí 21 USD, stejně jako do vykopávek měst Polonaruwa i Anuradhapura. Hromadné vstupné vychází na 41 USD. „Člověče, za to my spíme dva týdny po hotelech!“ rozčílili jsme se. „My nic, to UNESCO,“ odpověděl bez zájmu pokladník. „Aha. Máme ISIC karty s logem UNESCO, takže dostaneme poloviční slevu,“ ulevilo se nám. Jenže sleva se nekonala.
Většině turistů vstupné zřejmě nepřijde vysoké ve srovnání s účty za hotel nebo v baru na pláži. Je ale třeba posoudit, co se za tu přemrštěnou cenu nabízí ve srovnání s podobnými památkami v Asii. Indický Taj Mahal stojí necelých 15 USD a je to skvělá podívaná. Za 20 USD se můžete celý den toulat a na každém kroku obdivovat kambodžský Angkor Vat. Na pouhých 10 USD přijde třídenní vstup do barmského Baganu, kouzelného komplexu stup. A co je ve srílanské Sigirii? Kromě toho, že tam věčně prší, se můžete procházet rozmoklými rozlehlými zahradami zarostlými travou a stromy. Zahlédnete do skály vytesané schody ozdobené kamennými lvími tlapami, na plochém vrcholu skály se nachází pár nádržek a základy domů, které tam kdysi stávaly. Skutečným skvostem v Sigirii jsou fresky, jediné historické světské malby na ostrově. Koupili jsme si jejich fotografii-pohled za 2 Kč a 21 USD ušetřili na jiné skvosty. 
O něco lepší je to v historickém městě Anuradhapuře. Na zapůjčeném kole se dá celým  areálem projíždět mezi základy paláců, kamennými sloupy a obřími polokulovitými stupami po vlastní ose. Když máte mapu a necháte si od majitele guesthousu vysvětlit, kudy jet a kudy ne, zjistíte na vlastní oči a zdarma, že toho jedinečného tu zase tolik k vidění není. Údajně vás tu mohou „načerno“ provézt i řidiči rikš za nižší cenu, než byste zaplatili za vstupenku. Stejně tak to funguje i v ruinách starého města Polonaruwa. Tady můžete v rozlehlém areálu vidět všechny památky za zhruba poloviční cenu (dle smlouvacích dovedností) a ještě se všude nechat dovézt. Není to právě čestné, ale raději přilepším svými penězi chudému rikšákovi než abych přispívala do bezedných kapes už tak přebujelé byrokracii. Výše vstupného byla v Polonaruwě pochopitelná jen u nejkrásnější sochy ležícího Buddhy na Srí Lance. Přesto by byly slevy pro studenty na místě i v tomto případě. Jinak zde nebylo k vidění více než ve všech ostatních areálech včetně Anuradhapury.
Vstupné do jeskynního kláštera v Badulle, stejně jako do mnoha dalších v zemi, je dva až pět dolarů. Mniši většinou nejsou ochotní o ceně diskutovat. Slevy nevedou. Nevadí. Buddhovy sochy i jeho zobrazení na stěnách i skálách jsou téměř všude stejné. Možná přesto uslyšíte o něčem, co vás zajímá. Třeba o vyobrazených výjevech z „buddhistického pekla“ na zdi kláštera.