WAT - What A Trouble?

Work and Travel - vypracuj se k cestování
V roce 2001 byl jediným americkým partnerem programu WAT tzv. Council Exchanges, jehož zástupci, tedy mladé brigádnice snad z celého světa, věděli o programu WAT snad ještě míň než my. V přízemí koleje Columbia University v NY měli informační místo, kde mi nedokázali poradit, co mám udělat se špatně vytištěným datem platnosti mého pracovního povolení na jednom z barevných formulářů. Prý se s tím nedá nic dělat. Naštěstí jsem potkala kamarádku, která měla stejný problém, ale někdo jí poradil, že stačí zajít přes ulici (!) do druhé budovy Council Exchanges, nahlásit to a za dva dny si vyzvednout formulář opravený. No, být v USA měsíc na vlastní náklady bez možnosti pracovat kvůli nezodpovědnosti jedné husy v informacích, to by vytočilo každého.

Další velkou výhradu mám k autobusovým jízdenkám, které Council Exchanges nabízel. Některé byly o dost dražší, než kdyby si je člověk koupil přímo u Greyhoundu. Stejně tak radili lidem, ať jedou na Kennedyho letiště taxíkem za cca 13 USD. Nevšimla jsme si, že by se někdo zmínil, že na letiště se dá také dostat metrem za 1,50 USD.

Dnes je již doba, kdy si musíte sehnat, tedy aspoň formálně, svého amerického zaměstnavatele již v Čechách. Škoda. Osobní kontakt s potencionálním zaměstnavatelem je o něčem jiném, než když mu kdosi odkudsi z východní Evropy pošle v zimě email, že by chtěl v létě práci. Na netu nabízené práce také nebývají nijak zvlášť dobře placené - 5,50 až 7,50 USD. Přímo na místě zaměstnavatelé nabízeli 9 - 10 USD (práce v restauraci jako hosteska), já jsem našla i za 11 USD, kde jsem také zůstala.

Jednodušší, než si najít práci, je rozhodně hledání bytu. Určitě se dají sehnat i levné věci, ale to chce čas a ten mít nebudete. My jsme popadli v NY první inzertní noviny a začali obvolávat inzerenty. Pár čtvrťáků to stálo, spousta místností a bytů byla už zadána a majitel, aby ho neotravovali další zájemci, vyvěsí telefon, to v lepším případě, a v horším se ze záznamníku dozvíte, že máte smůlu. A čtvrťák je pryč.

Při shánění bytu velice oceníte telefonní karty s hlasovou schránkou. V našem domě v Bronxu, se čtyřmi místnostmi obydlenými asi třiceti černochy, nebyl žádný telefon. Těžko se hledá práce nebo byt, když vám nemají kam zavolat, že vás berou. Výhodou práce ve městě je mimojiné přístup na internet zdarma. V městské knihovně se stačí zapsat na čekací listinu na určitý čas a pak můžete zkusit, kolik během určené půl hodinky nadatlujete emailů…

Pokud jedete mimo Evropu poprvé, bude celý program pro vás obrovská zkušenost. Pokud se chcete nejdříve trochu otrkat, zvolte si program, ve kterém si sice moc zelených papírků nevyděláte, ale máte vše zařízené.

Práce v kempu
Zvolíte-li cestu nejjednodušší a budete sloužit 9 týdnů v kempu, připravte se sice na pobyt ve svobodné zemi, ale zároveň ve vězení. Náš kemp se nalézal uprostřed pennsylvánských lesů, nejbližší město bylo vzdáleno 35 km. Auto vám v kempu nikdo nepůjčí, je pojištěno jen na určité osoby. Slovo volný ve spojení se dnem či hodinou se tak stane terčem mnoha vtipů a narážek.

Pomocná síla v kuchyni, prádelně nebo při uklízení si vydělá více peněz než counselor, a ještě má flexibilnější pracovní dobu. Jako counselor budete s dětmi 24 hodin denně, jedinou půl hodinu volna odpoledne strávíte buď v horké antistresové sprše nebo čekáním na telefon. V jinou dobu, než během hodin svého volna, totiž nemůžete ani volat, ale ani být voláni. Čtyři telefonní budky na 120 counselorů bylo trochu málo, ale třeba budete mít větší štěstí na telekomunikační vybavení kempu.
V kempu také zapomeňte, dámy, na dvoudílné plavky, pánové, vy si pořiďte plavky a la kraťasy, tzv. trunks. Porušíte-li jakkoliv nařízení kempu, hrozí vám okamžité vyloučení (do 2 hodin) a vy poletíte domů na vlastní náklady. Nikdo se s vámi nebude srdceryvně loučit ani při vašem oficiálně určeném odjezdu. Poslední den našeho pobytu v kempu jsme balili zavazadla "svým" dětem, pro které si přijeli rodiče odpoledne, a sami jsme museli opustit tábor do 20 hod téhož dne, s tím, že odvoz do 5 km vzdáleného a přitom nejbližšího místa zastávky Greyhoundu jsme si u vedení tábora doslova vyškemrali. Byli jsme totiž téměř jediní, kteří neměli kreditní kartu na to, aby si na své cestování po národním parcích USA vypůjčili auto. A v kempu vydělané peníze vám na půjčení auta rozhodně nestačí.

Na přísloví "co mě nezabije, to mě posílí" si v kempu vzpomenete dost často, snad právě proto to za tu zkušenost stojí.