Smlouvání na suvenýry

Při uzavírání obchodu mezi kupujícím a prodávajícím se na většině mimoevropských a některých evropských trzích určuje cena každého jednotlivého předmětu jako kompromis postavený na ochotě prodávajícího jej za danou cenu prodat a ochotě kupujícího za něj danou cenu zaplatit. A je jen na nás, abychom si uvědomili, že v tu chvíli nejsme na Žižkově v samoobsluze a pasivně nepřijímáme cenu jogurtu stanovenou "neviditelnou rukou trhu", šklebící se na nás ze štítku na polici chladícího boxu, ale jsme součástí procesu jejího utváření.

Jak na vychytralé obchodníky?
Dříve, než začnete smlouvat, je třeba si ujasnit, na kolik si vyřezávané sošky nebo ručně tkaného koberečku ceníte. Většina komerčních prodavačů ve stáncích před turistickými památkami vám bude tvrdit, jak jsou jejich dřevořezby staré a že kamenné sošky našli na nějakém archeologickém nalezišti, tudíž jde o naprosté unikáty a není divu, že nejsou z nejlevnějších. Nevěřte jim a řekněte jim to. Budou se hádat, ale je to pro ně signál, že jste jim svoje peníze nepřišli darovat jen tak. Jestli na to máte čas, podívejte se dobře po okolí, jestli se daná věc nedá sehnat jinde levněji, a pak začněte smlouvat.

Aby celá hra na smlouvání mohla fungovat, je třeba být dobrým hercem. Chvilku si budete něco prohlížet a prodavač vám to začne předvádět a nabízet. Musíte mu ukázat, že danou (vnucovanou) věc nebo službu nepotřebujete, ani trochu se vám nelíbí a hlavně jí vlastně ani nechcete. Jen jste ji tak jakoby náhodou vzali do ruky. Jestli vám jí tak moc touží prodat, musí udělat nějakou zajímavou cenovou nabídku, abyste byli vůbec ochotni se s ním na toto téma bavit.

Když kupujete oblečení nebo jiné věci dlouhodobé spotřeby, buďte rozmazlení, vymýšlejte si, co vám na zboží vadí, co tam chybí či co se vám na něm nelíbí. Potom nechte prodavače jako prvního nadhodit cenu. Sami s tím nezačínejte, pokud si nejste stoprocentně jisti, že víte, kolik taková věc stojí.

Jakmile prodavač uvidí, že na tom můžete oči nechat, nebo zjistí že tu věc nutně potřebujete, je konec se smlouváním z jeho strany. Nasadí vysokou cenu, nechá vás chvíli podusit, s kamennou tváří si vyslechne, jak je to drahé, a s potěšením sleduje, jak taháte peněženku z kapsy, vzdycháte a platíte desetinásobně víc než "smlouvací profesionál".

Tak kolik?!
Když prodavač řekne 100 a vy jste ochotni dát 50, tak se zděsíte, že to si nemůžete dovolit, a budete se mít k odchodu. Prodavač se zeptá, kolik tedy dáte. Nabídnete 20, víc ne. Pak on bude v ideálním případě cenu snižovat a vy opatrně s těžkým srdcem zvyšovat. Až už nebude prodavač ochoten jít níž. Pak je na vás, rozhodnout se, jestli si věc za 55 nebo 60 přeci jen koupíte nebo to zkusíte jinde. Ještě se může třeba stát, že při placení "zjistíte", že máte jen 50 a necháte na prodavači, ať se rozhodne. Někdy také pomáhá, obzvláště v Číně, když začnete líčit, že jste studenti a moc nevyděláváte, že kdybyste měli hodně peněz, tak byste jim rádi dali požadovanou cenu, ale takhle …

Jak se zbavit dotěrných prodavačů?
Běží přes celé náměstí za vámi a neustále vám strká jakési pohlednice před obličej. Chce za ně jen deset rupií. Je to otravné. Už dokonce slevil z dvaceti na polovic. Některé neodbytné prodavače stačí dost dlouho ignorovat, jiným můžete zkusit naprosto vážně nabídnout nějakou směšnou sumu. Někteří se urazí a odejdou. Jiní k vašemu velkému překvapení přikývnou a prodají vám danou věc za pár haléřů. Tady aspoň vidíte, jak nízká je skutečná cena a kolikanásobně jí ta, kterou prodavač zpočátku požadoval, převyšovala. Jsou ale případy, kdy dojdou argumenty i otrlému cestovateli zvyklému na ledacos. Jednoho našeho známého pronásledoval prodavač kamenných skarabeů přes celý Luxor a u východu před ním padl do písku na kolena, chytl ho za nohavici a zoufale zaúpěl: "Člověče, měj slitování, já mám čtyři tchýně a když nic neprodám, tak mi všechny hrozně vynadají."

Zakázané zboží
Pozor na věci, které se nesmí z dané země vyvážet nebo naopak dovážet do Čech. Často se nesmí vyvážet takzvané kulturní dědictví. Cokoliv si koupíte a bude to vypadat staře, ať už je to koberec nebo úlomek nějakého kamenného reliéfu, vždy si řekněte prodavači o nějaký doklad, že jste to skutečně koupili, aby vás namátková celní kontrola nepodezřívala, že jste předmět našli v nějakém památkovém areálu a místo toho, abyste ho odevzdali do místního muzea, jste ho přibalili do kufru jako dárek pro své drahé.

Stejně tak existuje i v Čechách seznam věcí, které nesmí běžný turista bez zvláštního povolení dovážet. Zákaz se týká zbraní, biologického materiálu, ale třeba i ovoce, a spousty jiných věcí. Podrobný výčet toho, co se nesmí do a z různých zemí dovážet a vyvážet, najdete na internetových stránkách ministerstva zahraničních věcí www.mzv.cz pod odkazy na jednotlivé české zastupitelské úřady v zahraničí.