Autostopem po Evropě

Nejprve se ale pojďme podívat na některá pravidla a rady, které by se mohly na dlouhém stopu hodit Základní pravidla stopu už jsou zveřejněna ve starším článku na TREKNETU (viz "související článek" v pravém  boxu tohoto článku). 

Nejdůležitější ze všeho je psychika, ať už stopujete v jakékoli zemi. Ta je klíčem ke všemu. Dřív než vyrazíte na stop, musíte být psychicky připraveni na všechno (na špatné počasí, na to, že vám nikdo nezastaví, že ne všichni lidé jsou slušní …). Člověk by řekl, co je na stopu tak únavného? Párkrát mávnout rukou a pak si vozit zadek pěkně v autíčku a ještě se kochat pocitem právě ušetřených peněz za autobus. Ale zkuste si to. Stop je prostě jenom pro pohodáře.

Není vůbec bezpodmínečně nutné, abyste mluvili stejnou řečí jako řidič, který vám zastaví (divili byste se, co všechno se pomocí rukou, nohou a primitivních zvuků dá říct), ale rozhodně to neuškodí. Spíše naopak, můžete se dozvědět spoustu užitečných informací o místech, kam právě jedete, o místních zvyklostech, a když jste řidiči sympatičtí a vidí ochotu komunikovat, tak vás zaveze i jinam, než měl původně namířeno, nebo aspoň pozve na kafe. Počítejte s tím, že ve vyspělých velkých zemích (Francie, Velká Británie, Španělsko, Německo) jinak než svou řečí ani nemluví. Někdy ani ne proto, že by jiný jazyk neuměli, ale jsou příliš hrdí na svou řeč. I když všude existují výjimky. Nejlépe jsou na tom severské země a země Beneluxu.

Jak stopovat na dálnici?
Stopovat přímo na dálnici se moc nevyplatí, nehledě na to, že je to stejně všude zakázané. Je to celkem nebezpečné, auta jezdí velkou rychlostí a taková uvolněná poklice při 100kilometrové rychlosti dokáže taky své. Policie vás nenechá moc dlouho se poflakovat na dálnici a v tom lepším případě vás jenom odveze na nejbližší odpočívadlo. V tom horším k tomu ještě přidá pokutu, která může být dost mastná.

Lepší je stopovat na odpočívadlech či u benzínových pump. Ti otrlejší můžou obcházet auta a kamiony a ptát se řidičů přímo. Některé státy, jako Francie a Portugalsko, poskytují možnost stopovat na „payagech“[pejážech], což jsou brány, kde se vybírá za poplatek za průjezd dálnicí.

Ještě je tu jedna možnost, a to stopovat při vjezdu na dálnici, ale není to nic moc. Pokud víte, že řidič z dálnice odbočuje, tak se raději nechte vysadit na nějakém tom odpočívadle ještě na dálnici.

Jak se dostat z velkých měst?
Stopem rozhodně těžko. Nejlépe bude, když pojedete autobusem do nějakého menšího města ve směru jízdy a zkusíte to odtud. Můžete se sice pokusit vyjet na okraj města pomocí městské dopravy, ale v některých městech to stejně nebude nic platné. 

Pohostinnost lidí se podstatně dost liší v jednotlivých zemích a takovým nepsaným pravidlem je, že se neodmítá. Je to jedna z mála možností, jak se dozvědět něco o životním stylu té které země. Spousta řidičů vám ukáže místa, na která jsou ve svém kraji hrdí a o kterých se v žádném průvodci nedočtete. Pozvou vás k sobě domů apod. Počítejte ale, že se vaše stopování pěkně prodlouží a pokud spěcháte, tak vás to bude spíš otravovat. Setkáte se s ní spíše při stopování na vedlejších silnicích. Proslulé svou pohostinností je Portugalsko, Irsko, Velká Británie, Island …

Když už znáte tyhle základy, tak konečně můžeme přejít k tomu podstatnému, totiž jaké je stopování v různých evropských zemích. Chtěl bych jenom upozornit, že půjde o hodně všeobecné shrnutí, takže ne aby si na mě někdo večer počkal kvůli tomu, že jsem mu slíbil, jak nádherně se stopuje v Portugalsku a on tam na odpočívadle vystál důlek.

Severské země (FINSKO, NORSKO, ŠVÉDSKO A ISLAND) - Tyto země jsou specifické svou zeměpisnou polohou, ze které plynou špatné klimatické podmínky pro stopování. Prostě v nich je na stop po většinu roku dost zima. To ale neznamená, že se v zimě nedá stopovat, jenom je to dost těžké. Ani infrastruktura není nejlepší a čím víc na sever, tím je to horší (větší zima, menší osídlení, méně silnic a menší počet aut na nich). Přestože podmínky mají tyto země velice podobné, stop v nich se liší.

Stopaři říkají, že ve Finsku a Norsku je stop na nic. Zastavují většinou jen lidi, kteří mají sami zkušenosti se stopováním, a těch není zas tak moc.

Naproti tomu ve Švédsku je to prý mnohem lepší, protože Švédové jsou mnohem více solidárnější.
Na Islandu se stopuje velice dobře a navíc jsou Islanďané velice pohostinní. Nevýhodou stopování po Islandu je to, že je stopař odkázán prakticky jen na hlavní okružní silnici a pár významnějších vedlejších cest. Jinam se nedostane, protože tam skoro nic nejezdí. Pokud se chcete podívat více do vnitrozemí, tak si raději pronajměte auto.

FRANCIE - Někteří říkají, že nad Francii není. Francouzi jsou velice ochotní, a když se pokusíte s nimi francouzsky prohodit nějaké to slovíčko, tak jste jejich a dovezou vás kamkoliv. Jen si dejte pozor na francouzskou policii, která je celkem nekompromisní.

HOLANDSKO – Stopování je zde poměrně snadné. Holanďané jsou na to dost zvyklí a policie je vůči stopařům benevolentní. Navíc se zde v pohodě domluvíte některým ze světových jazyků.

CHORVATSKO – Lidi jsou družní a umí i anglicky a stopaře taky berou, takže vcelku pohodička.

ITÁLIE - V Itálii je obtížné dostat se na dálnice, protože bývají oplocené. Ale když už se člověk dostane na parkoviště, tak se stopovat dá, ale stejně to není žádný med. Lepší je to proto na vedlejších silnicích. Navíc na jihu to prý není úplně bezpečné.

IRSKO – Projíždět Irsko stopem není žádný problém. Lidi jsou tak moc pohostinní, že než celé Irsko projedete, tak to dá časově zabrat. Obvyklejší jsou kratší stopy.

NĚMECKO - Na dálničních odpočívadlech a nájezdech na dálnici se stopuje velmi dobře. Obvyklé jsou dlouhé stopy, takže Německem můžete projet za jediný den. Horší je to s vedlejšími silnicemi. Na nich je to lehčí v bývalé NDR. A taky bacha, protože policajti jsou nekompromisní.

PORTUGALSKO – Stopování v něm je super. Hodně tomu pomáhá i infrastruktura Portugalska, která je tvořena několika hlavními silnicemi, kolem kterých jsou rozmístěna všechna důležitá města. Lidé jsou velice ochotní, často vás pozvou aspoň na kafe. Jediné, co by se dalo Portugalcům vytknout, je jejich nebezpečná jízda. Mají nejvíce nehod a úmrtí na silnicích z celé EU.

RAKOUSKO - V Rakousku je situace velmi podobná jako v Německu, snad jen s tím rozdílem, že na vedlejších silnicích se stopuje o něco lépe a policie to tak moc nežere.

RUMUNSKO – V Rumunsku má stop mnohem výsadnější postavení oproti ostatním zemím. Povýšili ho na formu běžného dopravního prostředku (kvůli své hospodářské situaci). Zastaví vám tedy skoro všechno, od oslíka s fůrou sena až po BMW, buďme ale upřímní, že první varianta je mnohem pravděpodobnější. Za stop se obvykle platí a nečekejte, až vás o to poprosí.

SLOVINSKO – Jeden ze stopařských rájů, kde berou stopaře i s velkými bágly. Navíc jsou Slovinci pohostinní a velice hrdí na svou zem. Na jihovýchodě se domluvíte jenom slovinsky nebo italsky, nahoře u Rakouska i německy či anglicky.

ŠPANĚLSKO – Je to noční můra všech stopařů. Situace se zde rapidně zhoršila v posledních 6 letech, kvůli kriminalitě stopařů. Na jihu je to ještě navíc nebezpečné. Sámi s kamarádem jsme byli považováni za prostituty a jeden chlápek po nás chtěl v průběhu jízdy různé služby. Naštěstí jsem v tomhle směru zůstal panic (ale dalo to práci).

TURECKO – Další stopařský ráj. Pokud čekáte více než 30 minut, tak jste opravdu smolaři. Někdy se za něj platí, ale jen výjimečně. Při stopování se naplno projeví turecká vstřícnost a pohostinnost. Je jenom škoda, že skoro žádný řidič neumí jiný jazyk než turečtinu.

VELKÁ BRITÁNIE – Jedna výhoda je nepopiratelná, všude se domluvíte anglicky. Ale i bez téhle výhody je stopování úplně v pohodě. Lidi jsou ochotní a na vedlejších silnicích je to ještě lepší.

Pokud máte stopařské zkušenosti z jiných evropských zemí, nebo připomínky k těm, které jsem popsal, tak neváhejte a napište. Já se určitě neurazím, ale naopak budu rád, když se něco nového dovím a všem nám to pomůže při dalších cestách.