Stopem za polární kruh

Bezpečnost

Hlavním výhodou je jistě bezpečnost. Zatímco jih poloostrova je v tomto ohledu asi na stejné úrovni jako běžná západní Evropa (tzn. obvykle se obezřetnému stopaři nic nestane, ale riziko, že narazíte na někoho, kdo vás bude chtít okrást či jinak zneužít tady je), na severu je kriminalita mizivá. Extrémem v tomto ohledu je asi Island. Sice se tam nedá stopem dojet, ale stopování může být dobrou volbou po pohyb po více než 1000 km dlouhé okružní silnici kolem ostrova.

Úskalí stopování na severu

Na odlehlejších místech severu je problémem malý provoz na silnicích, ale zase zastaví skoro každý řidič. Naopak na rušném jihu jsou lidé výrazně uspěchanější a neradi staví. Dohromady tyto faktory mohou vyústit v poměrně dlouhá čekání. Cestující dvojice asi brzy zjistí jeden z nejnepříjemnějších rysů skandinávských zemí - patrně vzhledem k velmi přísným postihům zde řidiči velmi úzkostlivě dodržují předpisy, takže se najde jen velmi málo kamionů, jejichž šoféři by se odvážili vzít si do kabiny více než jednoho povoleného spolucestujícího. I obecně se dá řicí, že se zde o dost snadněji stopuje jednotlivcům.

Ubytování stopaře

Příjemné je, že v Norsku i Švédsku je povoleno tábořit prakticky kdekoliv, kde to nenarušuje přírodu a soukromý majetek. Švédové mají dokonce zákon nepsaný, ale hrdě dodržovaný, o svobodném přístupu k přírodě, který povoluje se na jednu noc usadit se stanem i na soukromém pozemku, pokud tím nebrání užívání jeho majetku. Stopař, který se zrovna nedostal k vytouženému cíli, se tak většinou nemusí bát o to, kde stráví noc. Samozřejmě je krajně neslušné této výsady zneužívat a vždy by mělo být naší dobrou zásadou najít si skryté místo, kde nikomu nevadíme. V případě krajní nutnosti ale většinou není problém přespat i v parku uprostřed města.

Pohostinnost

Nezanedbatelnou výhodou pro individuálního cestovatele je všeobecně rozšířená znalost angličtiny a vysoká úroveň veškerých služeb, včetně funkčního systému turistických informací, kde vám často pomohou i s netradičním problémem. A koneckonců i místní lidé jsou, ač to na první pohled nemusí být zřejmé, často velmi ochotní a pohostinní.

Nepřející počasí

Praktickým problémem se často ukazuje počasí. Ačkoliv až na extrémní oblasti kolem atlantického pobřeží není Norsko (natož Švédsko) o tolik deštivější než Čechy, je třeba se připravit na dlouhá období vytrvalého jemného deště, nebo naopak krátké prudké bouřky. Narozdíl od běžného stopování po dálnicích v západní Evropě, kde většina této aktivity probíhá stejně po dálničních benzínkách, kde je střecha, ve Skandinávii má (kromě jižního pobřeží) slovo "highway" trochu odlišné pojetí a slavná E6 se severně od Trondheimu často mění v lesní silničku, chvílemi bez středové čáry! A tak ani vhodná odpočívadla nejsou příliš častá (a navíc na nich není nejrušněji) - před přejezdem Salftjelletu (tam, kde E6 překračuje polární kruh) stojí nádherná značka varující, že příští čerpací stanice je 90 km daleko! Nechcete-li tedy skončit promočení na kost uprostřed pustiny, vybavte se nepromokavým oblečením či alespoň dobrou pláštěnkou. Slabší povahy (jako já) také mohou mít v některých oblastech především Švédska, ale prý i Norského Finnmarku problémy s útoky mračen krvežíznivých komárů, proti nimž pomáhá jen dlouhé oblečení a případně speciální síťka na hlavu. Kdo nikdy nebyl za 60. rovnoběžkou, může toto varování podceňovat, ti ostatní již ale dobře vědí, že se to nevyplácí!