Nejčtenější články

Novinky emailem

Partneři

Královédvorsko
Ubytování, restaurace, turistika ve Dvoře Králové n. L. a okolí.

www.Cottage.cz
Portál o turistice a ubytování v NP České Švýcarsko.

Naše ikona:

ČR

Afrika

Amerika

Asie

Austrálie a Oceánie

Evropa

Stř. východ

KALiMERA > Asie > Afghánistán

Piknik po Afghánsku

Ondřej Adamovský / 18.03.2005

Je pátek, v muslimském světě volný den. Tádžik jménem Hošim nás bere na jednu z nejoblíbenějších místních zábav - piknik se svými přáteli a příbuznými. Kufr auta máme plný jídla, čaje a nádobí. Pod sedačkou řidiče leží kalašnikov. To prý aby se nebál, když jede domů po setmění.

Hošim je Afghánec, kterého jsme potkali v autobusu z Mashadu, posledního většího města Íránu, do afghánského Heratu. Nabídl nám roli průvodce, řidiče a překladatele v jedné osobě. V Heratu, kde se narodil, žije přes 40 let. Řadili jsme Hošima mezi dříve narozené, ale věk lze u zdejších lidí jen ztěží odhadnout. Většinou vypadají starší než skutečně jsou.
Herat je dvousettisícové město poblíž hranic s Iránem na západě Afghánistánu. Během více než dvaceti let válek, které skončily teprve před třemi lety, měl Herat štěstí a není zničený tolik jako jiná města. Na větších křižovatkách dokonce řídí dopravu fungující semafory a místy je zavedena elektřina. Asfaltová silnice vedoucí z Heratu končí po pár set metrech. I tak je to přepych, který si mohou dovolit jen větší města.

Vjíždíme z asfaltky na prašnou, špatně udržovanou cestu plnou výmolů a děr od raketových střel. Hošim barvitě vypráví o minulých režimech, a cesta obtížným terénem tak ubíhá rychleji. Naším dorozumívacím jazykem je ruština, kterou jako obchodník s látkami používá při cestách do sousedního Turkmenistánu.

Po několika kilometrech se dostáváme do bezejmenné vesnice, jichž jsou po Afghánistánu stovky. Naše auto se snadno ztrácí ve spletité změti cest a cestiček, které se ani nedají nazývat silnicemi. Zavřené brány a vysoké zdi nám nedovolují nahlédnout do života místních obyvatel. Přijíždíme k jedné z hliněných zdí na okraji vesnice, za kterou se dá jen tušit Hošimova rozlehlá zahrada plná jabloní, morušovníků a řádek s vinnou révou. Hluboké brázdy u každého stromu napovídají, že se musí pečlivě zavlažovat. Zdejší teploty dosahují až 50 ^oC a voda se nosí ze vzdálené říčky poblíž vesnice.

Zanedlouho přijíždějí další Hošimovi hosté - jeho přátelé, sousedé a obchodníci ze stejné ulice, kde prodává své látky zakoupené především v Iránu a Číně. I tak uzavřená společnost, jako jsou tito pozvaní lidé, nechává své manželky a dcery doma. Dokonce ani neprozrazují jejich jména a ony se nikdy nesetkají. Jediné dvě přítomné ženy patří do naší výpravy.
Hošim je zkušený hostitel a vybírá místo ve stínu jednoho z velkých stromů. Rozkládáme těžké perské koberce a pomáháme vynášet věci z auta. Mimo dosah slunce se kupí jídlo - afghánský chléb nán, maso a zelenina, melouny a hroznové víno, limonády, termosky se zeleným a černým čajem. Místo cukřenky pokládáme na koberec bonbóny, přes které se neslazený čaj pije. Afghánská pop hudba, která je velmi populární a je slyšet téměř všude, nám vyhrává z kazety v přehrávači napojeném na autobaterii. Muži připravují v přenosných papiňácích maso s cibulí, krájí zeleninu na salát a vše pak prostírají přímo na koberec, kde všichni sedíme v kruhu. Zahradní piknik může začít.

Jíme rukama, maso i omáčku nabíráme kousky chlebových placek. Atmosféra ve společnosti je už od začátku velmi uvolněná a přátelská. Po zbytek dne hrajeme karty, procházíme se zahradou a povídáme si s těmi, se kterými se domluvíme anglicky nebo rusky. Všechny zajímá, jaké je to u nás, vyptávají se na naše zvyky, náboženství, rodiny. Na oplátku vyzvídáme i my. Neopomeneme se zeptat na postavení ženy a její roli ve společnosti. Překvapuje nás, jak muži na naše otázky ochotně a bez rozpaků odpovídají. Dokonce kruh tancujících a tleskajících mužů se osměluje vyzvat k tanci i ženy-cizinky.

V zahradě zůstáváme až do večera. Nikdo z nás do této chvíle nevěřil, že v zemi, která má na západě tak špatnou pověst, zažijeme něco podobného. Byl to jeden z prvních silných zážitků na naší cestě Afghánistánem, kde sice na turisty připravení nejsou, ale o skvělé průvodce zde nouze není.

Trek po afghánském Malém Pamíru
Jak se nosí burka

Přečteno 1506x