Nejčtenější články

Novinky emailem

Partneři

Královédvorsko
Ubytování, restaurace, turistika ve Dvoře Králové n. L. a okolí.

www.Cottage.cz
Portál o turistice a ubytování v NP České Švýcarsko.

Naše ikona:

ČR

Afrika

Amerika

Asie

Austrálie a Oceánie

Evropa

Stř. východ

KALiMERA > Asie > Afghánistán

Trek po afghánském Malém Pamíru

Marian Koreček / 11.02.2009

Přes svoji zajímavou historii, starobylé monumenty i neobyčejně divokou a rozmanitou přírodu nepatří Afghánistán už několik desetiletí mezi oblíbené turistické destinace. Není se čemu divit. Zprávy z této země jsou zřídka optimistické a bez dodržování přísných bezpečnostních pravidel není tato země bezpečná. Severovýchodní cíp země Wachan je sice klidnou oblastí, které se válka téměř vyhnula, ale cesta tam vyžaduje průjezd oblastmi, které jsou značně nestabilní.

Zapomenutá obchodní stezka

Wachan nebo také Wachanský koridor je úzký pás země, který ještě ve dvacátém století od sebe odděloval ruské a britské impérium (Bucharský emirát a Britskou Indii). Tento mírový pruh země na mapě vyčnívá z Afghánistánu dodnes. Přes obtížný terén a vysoké hory tudy kdysi vedla významná obchodní cesta, po které proudilo rozličné zboží naložené na stovky karavan. Dnes jde o jedno z nejodlehlejších míst světa, kam se nikdo bez znalosti aktuální situace v oblasti nedostane. Vzhledem ke krátké sezóně a rozvodněným řekám jsou tamější cesty sjízdné jen pár měsíců v roce, a ani tehdy se na ně nedá spolehnout, neboť časté sesuvy půdy mohou oblast i na několik dní či týdnů odříznout. V současnosti se jedná o vybudování hlavní silnice, která by právě v této oblasti měla propojit Afghánistán se sousední Čínou. Možná to tedy nepotrvá dlouho a obchod se sem, byť ve změněné podobě, zato v mnohem větším objemu, vrátí.

Pohostinní pastevci

V Sharhad-e Broghilu, nejzazším místě, kam se dá v létě dojet autem, najímáme dva oslíky i s oslařem Musou. Je to místní člověk, který zná zdejší cesty. Na osly nakládáme většinu našeho vybavení a zásoby na cestu a vyrážíme na desetidenní trek po Malém Pamíru. Rádi bychom došli až k jezeru Chaqmatin, za kterým je již Čína. Trek vede přes několik sedel, z nichž nejvyšší Uveenesar má bezmála 5000 m n.m. Občas míjíme obrovské balvany pomalované prastarými petroglyfy většinou s náměty zvířat. Mezi kresbami se však najde i propracované zobrazení jezdce na koni s napřaženým kopím. Když procházíme pastevecké vesnice, místní pohostinní lidé nám pokaždé nabídnou čaj s jačím mlékem, chleba a občas i jogurt a smetanu. Některé pastevecké vesnice v nížinách jsou v tuto dobou prázdné. Pastevci se sem se svými rodinami vrátí až v zimě, kdy budou pastviny výš v horách pod sněhem.

Vykutálený oslař

Až k sedlu Aqbelis obývají rozlehlá údolí lidé Wachi. Ženy zde stále chodí ve zdobených krojích, na kterých převládá červená barva. Za sedlem se dostáváme na území obývané etnickými Kyrgyzy. V první osadě z plstěných jurt se nám kyrgyzský stařík snaží vnutit další osly, které si od něj máme pronajmout, když budeme procházet kyrgyzské území. Nechat vydělat i místní lidi nám připadá spravedlivé, a tak na cestu přibíráme ještě jednoho oslíka. Jednání o ceně komplikuje to, že se do něj míchá dost neseriózně vypadající pocestný obchodník, který je právě v osadě, aby tu s místními pastevci vyměnil podřadné zboží za jejich ovce. Náš oslař Musa sice na oko protestuje, že se bude muset starat o cizího osla, a sám z toho nebude nic mít. Jen se však od osady vzdálíme tak, že zmizí z dohledu, na drobného oslíka naskočí a dál se veze.

Ruské stopy

Scházíme níže do údolí, když nás ve ztvrdlé zemi zaujmou dvě pravidelné dlouhé rýhy. Nebýt té pravidelnosti, hádal bych, že je vytvořila tekoucí voda během jarního tání. Vysvětlení se nám naskytne samo po několika dalších hodinách cesty. Široké krásné údolí ve výšce přes 4000 metrů najednou protnou chomáče rezivějícího ostnatého drátu a my procházíme místem, kde vybudovali Rusové obrovskou vojenskou základnu. Rýhy v zemi jsou dosud nezacelené stopy od tanků. Ze základny toho kromě ostnatých drátů nezůstalo mnoho. Všude se válí hromady starých plechovek. V zemi jsou stále patrné vykopané příkopy a někdejší záhraby pro tanky. O kus dál jsou částečně zakopané rezivějící cisterny.

Oslí podraz

Během treku často brodíme ledové potoky. Vody je v nich nad kolena, na dně jsou kluzké balvany a proud je často velmi silný. U jednoho takového potoka Musovi beru osla, kterého máme od Kyrgyzů. Abych nemusel brodit, chci přejet řeku na oslovi. Podcenil jsem ovšem, že náš oslař je o hezkých pár kilo lehčí než já. Uprostřed řeky se oslíkovi podlomila kolena a beznadějně zůstává klečet ve vodě. Aby mohl vstát, musím z něj sesednout a dojít zbytek řeky v botách, které jsem si nezul. Náš oslař se mezitím na břehu může potrhat smíchy. Promáčené trekovky budu sušit celý zbytek dne.

Boháči na konci světa

Šestý den našeho treku přicházíme k jezeru Chaqmatin, ve kterém se zrcadlí okolní kopce. Jsme ve výšce okolo 4000 metrů. Břeh jezera je bažinatý, takže nápad, že bychom se tu mohli vykoupat, zavrhujeme. Nicméně chvíli tu zůstáváme a těšíme se pohledem. Na druhém konci jezera, kam nelze dohlédnout, je už Čína. Od jezera stoupáme do svahu k nedaleké jurtové osadě. V jurtě, kam jsme pozváni, sedí starší žena. Na první pohled je zřejmé, že je zde hlavou rodiny, těší se respektu a vše v osadě má pod kontrolou. Už náš příchod sledovala z dálky dalekohledem. Jako obvykle, i tady nás pohostí čajem, chlebem, jogurtem a smetanou. Podél stěn jsou v jurtě vyskládané drahé látky a truhlice s veškerým majetkem této rodiny, která rozhodně není chudá.

Jeskynní lázně

Dosáhli jsme vytyčeného cíle a vracíme se zpátky do Sharhad-e Broghilu. Ježto jsme již přivykli vysoké nadmořské výšce, zvládneme zpáteční cestu rychleji. I tak nám to ale potrvá další čtyři dny. K večeru nás Musa zavede do místa, kde ze země vyvěrají horké prameny. V malé jeskyňce je tu z kamenů vybudovaný bazének, kterým neustále protéká teplá voda. Nikdy by mě nenapadlo, že se tady budu takto komfortně koupat.

Minové nebezpečí

Na zpáteční cestě se ještě chceme stavit u hrobek Bozai Gumbaz, které jsme po cestě k jezeru minuli. Hrobky, které zde byly vystavěny z nepálených cihel někdy v devatenáctém století, jsou nedaleko bývalé ruské základny. Míjíme tak opět mohutné chomáče rezivějícího ostnatého drátu. Dostávám varování, abych nechodil tak blízko podél starého plotu. Místní se z opatrnosti a zkušenosti obávají podminování. Všudypřítomné stopy ovcí ale svědčí o tom, že toto místo by snad mělo být bezpečné.

Z práce do práce

Sharhad-e Broghil se za těch deset dnů změnil. Na okolních políčcích dozrálo obilí a místní lidé mají plné ruce práce se sklizní. Loučíme se s naším oslařem Musou a děkujeme mu za to, že nám byl dobrým průvodcem. On sám má naspěch, aby nezmeškal sklizeň na svém hospodářství. Náš trek předčil všechna očekávání. Přes vysokou nadmořskou výšku a nejisté počasí nám vyšlo vše, co jsme si naplánovali.