Jídlo na cestách

První možností, váhově nejpřijatelnější, je vyjet bez zásob a jídlo nakupovat průběžně. Vždycky to ale nejde a nezbývá, než si jídlo táhnout z domova.
U studených jídel, tj. snídaně či oběd, je základem většinou chleba – těžký, velký, zato výživný. Při dobré péči vydrží i přes dva týdny, byť trochu ztvrdne. Ideální je uchovávat ho první týden v plátěné tašce, a vyhnout se tak plísni, která by se objevila v igelitce. Tu „nasadit“ až později, jinak se o ztvrdlý chleba láme nůž. Další variantou jsou suchary, knackebrotty či Racio chlebíčky, které ale tolik nenasytí. Pro mě představují „podložku pod námažky“ i dvacátý den cestování v pustinách, byť zaberou hodně místa. Salám je dobré koupit třeba měsíc před cestou a nechat ho v lednici vyschnout – vydrží déle a neváží tolik. Oblíbené jsou také ovesené vločky a müsli s příchutí. Pochoutkou na cestách je pro mě puding – lze ho připravit ze sušeného mléka, nebo jsou k dostání pudinky s mlékem.
Nejvíc toho lze vymyslet k večeři. Váhu se snažím snížit i množstvím benzínu, tudíž základním kritériem je kromě váhy potravin i doba jejich přípravy. Nemá smysl vyjmenovávat druhy polévek či instantních omáček na těstoviny, za zmínku stojí několik osvědčených fíglů:
Sušená zelenina nastaví polévku, dodá chuť a téměř nic neváží. Když nastrouhanou směs uvařím a pak usuším, na horách stačí jen krátce povařit. Stejně tak i houby, které lze ale někdy nasbírat rovnou během cest.
Základem našich večeří je sója s bramborovou kaší. Zatvrzelí odpůrci už se asi osypali, ale neděste se: když předtím osmahnete kousíček špeku s cibulí, přidáte česnek a koření, moc si nakonec pochutnáte. Nejlepší jsou Pekingské nudličky, které stačí povařit zhruba 5 minut. Občas uděláme obměnu, vyměníme kaši za rýži. Ta je ovšem těžší a náročnější na energii, i když už jde snadno sehnat i předvařená. Ještě lepší variantou je kuskus, který stačí několik minut nechat odstát v horké vodě.
Někdy si odpočineme u těstovin s rozličnými omáčkami, váhově asi nejmíň přijatelné; špagety ale zase lehce do batohu někam zasunu.
Sušený česnek mi přijde nevýrazný, ale doma rozdělávám česnek se solí v poměru zhruba 1:5. Vydrží tak i dva roky, výrazně se sníží objem a ušetří „práce v terénu“, jen najít vhodnou nádobku – už nám taky vytekl do spacáku. Opravdu není o co stát.
Objem i váhu sladičům sníží cukerín – ovšem pozor, jde jen o chuť, nedodá žádnou energii!
Při balení mě nejvíc baví příprava jídla. Jsme docela jedlíci a porce pro čtyři je tak akorát pro tři. Navíc v rámci druhotných objemových úspor (člověk nosí na horách i odpadky) si doma všechno pytlíkujeme. V Rusku horolezci používají PET lahve. Jsou pevné a s ubývajícími zásobami je postupně sešlapují. My používáme pevné igelitové sáčky olepené dokola izolepou, protože sója či čínské nudle mají celkem agresivní rohy. Na každý patří nálepka s dávkováním, abychom věděli kolik lžic bramborové kaše máme na jednu večeři. Vyrážíme tedy ve finále s pytlem sóji, v druhém jsou nudle, ve třetím zelenina atd. Navíc třeba nudle doma rovnou nadrtíme, stejně to udělají v batohu samy, tak je aspoň nemáme mezi ponožkama.
Nezapomínáme ani na něco sladkého přes den, kdy kromě sušenek a čokolády jsou ideální bonbony. Pijeme čaje, které s sebou nosíme, ale uvařit lze téměř jakékoliv listí. Moc dobrý je čaj z mateřídoušky, maliníku či ostružin nebo z rybízu. Ovocné čaje jsou vhodné v zimě, přebijí chuť roztaveného sněhu.

Tento příspěvek získal hlavní cenu jednoho 6. kola soutěže TESTOVNY o ceny firmy ACRON.