Největší a nejkrásnější – Perito Moreno

Perito Moreno, hlavní atrakce Národního parku ledovců na samém jihu argentinské části Patagonie, je jedním z mála stále ještě se zvětšujících ledovců na světě.

Na samém jihu amerického kontinentu se nacházela proluka v andském pohoří, kterou z Pacifiku pronikaly sněhové bouře. Vítr hnal bouřkové mraky do vnitrozemí, kde byly sněhové srážky nejsilnější. Postupem doby uleželý sníh krystalizoval do ledu a ledovec se pod tlakem vlastní tíhy sunul dále východním směrem. Tak vznikla největší argentinská zásobárna vody – Národní park ledovců, který se rozprostírá na rozloze 1600 km2, včetně jezera Argentina. Na jeho území se nachází celkem 360 ledovců a dohromady tvoří největší ledovcovou plochu na Zemi kromě polárních oblastí. Vždyť samotný Perito Moreno, největší a nejkrásnější z tamních velikánů, má začátek vzdálen od svého konce v jezeře Argentina celých 32 kilometrů. Ramena ledovce „stékají“ z okolních kopců, kterým se přezdívá Hory duchů. Rozhodně výstižný název pro hory, které vylezou z peřiny mraků zhruba 4krát do roka. Nezapomeňte si do batohu přibalit dalekohled a stativ, co kdyby zrovna vy jste měli to štěstí a hory ukázaly svou tajuplnou tvář. Nová síť stezek s mnoha odpočívadly umožňuje pozorování ledovce téměř ze všech stran. Jeho nepostřehnutelný pohyb je doprovázen snad nikdy nekončícím skřípěním a duněním. Ledovec hýří všemi odstíny modré a ve slunečním svitu vytváří překrásnou stínohru. Tam, kde je led vystaven dlouhodobějšímu tlaku, se modrá mění v šedou, ale na kráse mu to rozhodně neubírá.

Ještě v minulém století se na jednom svém konci ledovec zvětšoval o 700 metrů za rok. Přední stěna vytvářela půlkruh o poloměru 4 km a do ramene Rica jezera Argentina nejen zasahovala, ale při tak rychlém růstu jej překonala. Ledovec tak doputoval až na druhý břeh jezera – k Magalhaensovu poloostrovu. Celkem 15krát během let 1917-1988 přední stěna ledovce „vylezla“ na pevninu a v místě dotyku dosahovala až 60 metrů. Přehrada, která touto činností vznikla, nemohla dlouho odolávat vzrůstající vodní hladině na odděleném jižním rameni, která ledovcovou stěnu zároveň podemílala. Za obrovského praskání se zbortila. Na tento zážitek byli lidé ochotni čekat i celé týdny. Rachot padajícího ledu byl slyšet na vzdálenost 16 km.Troufám si tvrdit, že pokud kdekoliv v Argentině spatříte fotografii Perito Morena, bude to z 99% snímek z roku 1988, kdy se celá přední stěna ledovce zbortila naposledy. Pokud jste někdy viděli padat 12patrový panelák do vody, je to zřejmě podobná zkušenost.

Díky stále se zhoršujícímu životnímu prostředí dnes ledovec ročně roste o pouhých 250 metrů. Nedoplazí se tudíž až k pevnině a přední stěna do jezera Argentina odpadává postupně. My jsme neodolali a za 30 USD si koupili výlet lodí k odloupávající se přední stěně. Můžete si vybrat, jestli ji chcete vidět spíše ze severu nebo z jihu, každý průvodce vám vychválí právě tu jeho stranu, ale nikde není psáno, že by na jedné straně padaly části ledovce častěji než na druhé. Uvidět padající kusy ledu zblízka a přitom z bezpečné vzdálenosti je otázkou štěstí. Burácení padajícího ledu je obyčejně slyšet příliš pozdě na to, abyste stačili otočit hlavu a zpozorovali více než gejzír vody, ledové tříště a kruhy na hladině.

Do národního parku se nejsnadněji dostanete z 80 km vzdáleného městečka El Calafate, které je přestupní stanicí nejen k ledovci Perito Moreno, ale také do horolezci velmi oblíbené oblasti Fitz Roye. Nezkoušejte smlouvat cenu, prodejci zájezdů k ledovci ví, co nabízejí a že jinou možnost, jak jej spatřit, nemáte. Cesta do národního parku je velmi zdlouhavá, neboť kvalita cesty neodpovídá frekvenci, jakou zde autobusy plné turistů denně jezdí. Strážci národního parku jsou velice ostražití a všechny neposlušné návštěvníky vracejí ihned zpět na vyznačené stezky. Výprava do přílišné blízkosti tohoto ledového obra může být i smrtelným dobrodružstvím. Každý si může dát pozor, kam šlape a co jí, ale nikdo neovlivní trajektorii letu i několik desítek kilogramů vážícího kusu ledu. Důkazem je již 18 obětí. Síť stezek je však dost dobře promyšlená a udržovaná, abyste si mohli obrázek o monstróznosti tohoto přírodního úkazu udělat, i když budete poslušně kráčet po vyznačených trasách.

Pokud vás přesto modrošedá barva ledovce bude lákat, lze si za necelých 80 USD zaplatit dvouhodinový výlet do jeho pukajících útrob. Mačky i veškeré vybavení vám zapůjčí na místě.