| Rady na cesty |
| > cesty s dětmi > doprava > nebezpečí > nedej se > praktické > ubytování |
| Vybavení |
| > jak vybrat > literatura > materiály > novinky > testovna |
| Turistika |
| > cyklo > expedice > hory > lyže a sněžnice |
| Práce v zahraničí |
| > zkušenosti |
| On-line cesty |
| > seriály > blogy > humor |
| Nejčtenější články |
| Novinky emailem |
| Partneři |
|
Královédvorsko www.Cottage.cz
|
 | ČR | | Afrika | | Amerika | | Asie | | Austrálie a Oceánie | | Evropa | | Stř. východ | |
KALiMERA > Asie > Indie
Expres Bombaj - Ahmedabád
| Redakce, Lucie Kinkorová / 22.05.2002 | ||
| Dřepím na mokré a špinavé zemi pod plechovým umyvadlem. Petr se snaží sedět na svém batohu, kterým jsme zabarikádovali dveře. V umyvadle nade mnou stojí moje krosna a povážlivě se naklání. Vypadá to, že na mě každou chvilku spadne. | ||
|
Před nádražní budovu dobíháme za dvě minuty odjezd vlaku. V Čechách by to člověk měl vyhrané, ale ne tady. Protože Indie je velká země a má mnoho obyvatel a mnoho z tohoto mnoha se denně někam přepravuje (pochopitelně s celou svojí rodinou, bratrovou rodinou, rodiči a ještě nějakými těmi rodinnými přáteli), stavějí se v Indii óóóhromná nádraží. Indové totiž z nádraží nejen odjíždějí a přijíždějí na ně, motají se na nich turistům pod nohy, vrážejí do nich, vnucují jim svoje zboží a služby, žebrají, kradou a jí, ale také na nich nocují. Na zem rozloží takový univerzální kus šedé látky, lehnou si na něj a jím se také přikryjí od hlavy až k patě. Takže přes noc vypadá každé nádraží jako skladiště mumií. Hledáme kolej 23. Přebíháme přes nekonečné železné nadchody, nahoru a dolů, s krosnami na zádech. Raději se ptáme, kamže jede ten vlak, do kterého právě hodláme nastoupit. Zjišťujeme, pro jistotu asi z pěti nezávislých zdrojů, že vlak na koleji 23 míří kamsi na sever. Odchytáváme nádražního zřízence, který nám stejně není schopen poradit, odháníme taxikáře a po chvíli hledání a opětovného vysilujícího běhání nahoru a dolů nacházíme vlak do Ahmedabádu na koleji číslo 2. Ještě čtvrt hodiny po předpokládaném odjezdu tam stojí. Nebudeme my v Asii? Protože nemáme lístky, chceme jet třetí třídou. Ne, že by se zrovna tam daly lístky koupit během jízdy, ale většinou tam nechodí průvodčí, protože by tam neprošel. Třetí třída bývá úplně plná. Také jí ihned poznáváme podle toho, že na dveřích visí hrozen lidí, kteří se už nevešli dovnitř. Představa, že bych měla jet tímto indickým způsobem osm hodin, se mi ani trošku nezamlouvá, a tak se velký bílý muž v závěsu s bílou ženou a ohromnými batohy na zádech začínají tvrdě a systematicky probíjet do vagónu. Je třeba použít trekovky, lokty a velkou sílu. Brzdný koeficient batohů je obrovský. Konečně cítíme pod nohama pevnou podlahu vlaku. Ale něco za něco, uvnitř vagónu je takový tlak, že není možné se ani nadechnout. Nabíráme kurz k záchodkům, tam to vypadá volněji (no, to slovo je trochu nadsazené). Hned zjišťujeme proč. Na zemi tam flegmaticky sedí dobře stavěný stařík, zabírá místa za tři a paličatě odmítá uhnout se, byť jenom o píď. Na debatu není moc času. Další vlna tlaku nás katapultuje z místa. Zakopáváme o sedícího sabotéra a jsme přimáčknuti na dveře od WC. Stačí je jen otevřít, vklouznout dovnitř a co nejrychleji za sebou zabouchnout, zamknout a zabarikádovat se. Upravujeme si prostor, aby tam bylo hýbatelno a dýchatelno. Sundáváme už tak odpadávající mřížku ze žárovky na stropě, která nám vadí, chceme-li stát vzpřímeně a vysazujeme okno, protože je tu nesnesitelné horko. Oproti evropské vlakové toaletě je tu relativně dost místa, protože Indové jsou vyznavači tureckých záchodů. Po dvou hodinách poprvé stavíme. Petr chce jít koupit lístky. Pootevře dveře a vidí, ač se to může zdát nemožné, že vagón je ještě plnější, než předtím. Lidé jedou pověšení na otevřených dveřích, leží na policích pro zavazadla, visí na pletivu oddělujícím jednotlivá kupé. Ze stínu vlaku je vidět, že jedou ve velkém počtu i na střeše (tzv. upper class) a mezi vagóny. Místo kupování lístku se bavíme přivoláváním prodavačů jídla na perónu k okénku a přes mříž si necháme ukazovat, jaké dobroty mají. Sice máme pořádný hlad, ale bohužel, (a to je v Indii na nádraží velká výjimka) se nám z toho nic ani trošku nezamlouvá, nebo přesněji řečeno, oni k jídlu skoro vůbec nic nemají. Vnucují nám různé nesmyslné hračky, bouchátka, padátka a kvíkátka. Po osmi a půl hodinách jízdy opět někde stavíme. Strhuje se obrovský hluk, a když ze zastávky odjíždíme, je ve vlaku podezřelé ticho. Opatrně otevíráme dveře a vylézáme. Vlak je téměř prázdný. Zbývající cestující, kteří nás zřejmě viděli během cesty vykukovat ze dveří, nás vítají potleskem a hukotem. Uvolňují nám místo k sezení, hostí nás žvýkacím tabákem, zbytkem své svačiny, kapkou vody, která někomu zbyla v láhvi. Vysílají jednoho, který umí asi deset anglických vět, aby tlumočil. Následující dialog vedeme asi už po pětisté. Třikrát nám zabrání ve vystupování, aniž by věděli, kam jedeme, s tím, že TAM ještě nejsme. Nakonec TAM už jsme a vystupujeme do nočního Ahmedabádu. | ||
| ||
| Přečteno 5168x | ||
| Komentáře |
| Přidat komentář Vypsat označené komentáře Vypsat všechny komentáře Zobrazit všechny chronologicky
|
Poslat odkaz Tisk Zpět
|
| ||
| Střípky |
 Běžky pro turisty i aktivní sportovce - podle čeho vybírat a jaké si koupit? Jak připravit své nové běžky Kontakty na horskou službu |
| Komerční sdělení |
 Vybavení na běžky - lyže, boty, hole, bundy, termoprádlo |
| Štěrba nabízí: |
