Nejčtenější články

Novinky emailem

Partneři

Královédvorsko
Ubytování, restaurace, turistika ve Dvoře Králové n. L. a okolí.

www.Cottage.cz
Portál o turistice a ubytování v NP České Švýcarsko.

Naše ikona:

ČR

Afrika

Amerika

Asie

Austrálie a Oceánie

Evropa

Stř. východ

KALiMERA > Asie > Pákistán

Počestnou ženou v Pákistánu

Romana Loušová / 15.04.2010

V polovině léta se i přes četná varování, dobré rady a vyděšené výkřiky příbuzných, chystáme do Pákistánu. Máme tam strávit čtyřicet dva dnů, i s cestou přes Istanbul a Emiráty nakonec odjíždíme téměř na dva měsíce. Po zkušenostech z Turecka se připravuji na roli neviditelné manželky, která si nekoupí bez svého muže ani balenou vodu.

Hello, friend!

Jedno z nejlepších překvapení v Pákistánu je nakonec domluva s místními. Domluvit se anglicky není problém, vlastně i pětileté děti mluví líp než my. A to včetně malých holek, nejenom kluci. Dívčí skupiny v zelených stejnokrojích proudí do školy ve stejném množství jako ty chlapecké. Postavení místních žen nám zůstalo záhadou, z vlastní zkušenosti známe jen chování Pákistánců k ženě cizince doprovázené manželem. Žen jsme obecně potkávali málo, protože všechny práce, kde se setkáváte s lidmi, vykonávají muži. Platí to hlavně na venkově. Pracující ženy jsme viděli vlastně jenom v armádě, na hraničních kontrolách.

Vzdělané a nevzdělané

Můj osobní názor je, že se dělí do dvou skupin, vzdělané a nevzdělané. Pákistánci posílají děvčata do škol celkem ochotně, ale většinou vyžadují oddělenou výuku. Jsou ale vesnice, kde školu nemají nebo si za ní rodiče nemohou dovolit platit – platí se i státní školy od první třídy – a neposílají do ní ani chlapce. Třetím důvodem bývá i to, že úroveň výuky je tak nízká, že to rodiče považují za ztrátu času. Potkali jsme dost většinou mladých slečen, které byly krásné, mluvily jako rodilé Angličanky a ochotně nám pomáhaly. Na druhou stranu tu byla skupina žen, která mi nevýslovně pila krev. Anglicky neuměly ani slovo, vůbec jsem je nezajímala, ale v danou chvíli mě považovaly za součást ženské sekce – klidně se jich deset vmáčklo i s věcmi ke mně na mrňavou lavičku v jinak prázdné čekárně. Vystrčily mě na okraj, aniž by se na mě jenom podívaly nebo pozdravily.

Žena mezi muži

Rozdělování veřejných míst na mužskou a ženskou nebo rodinnou část se dodržuje, ale nijak striktně a

Pro někoho adrenalin, pro druhé cesta do školy

z čistě praktických důvodů. V hostincích podél dálkových cest mají oddělené místnosti, kde se v relativním chládku a klidu můžou postarat o potomky a odpočívat. Nikdy se nám ale nestalo, že bych se do ní musela odebrat já, nebo že by nějakého muže pohoršovalo, že sedím mezi nimi v pánské části. Protože z naší dvojice mluvím anglicky lépe já, často jsem se bavila s neznámými muži a oni mě oslovovali s dotazy na nás. Na druhou stranu bylo celou dobu znát, že mám privilegované postavení cizinky a díky tomu i přístup do mužských částí. Jediné místo, kde mi nezbylo nic jiného, než si sednout k ostatním ženám, byly městské autobusy v Lahore.

Šátkem skryté vrásky

Ženy v Pákistánu mají do svých tváří vepsaný život. Ve chvíli, kdy překonají pubertu, začnou se jim do nich vyrývat hluboké vrásky, až je Evropan vlastně rád,že všechny nosí šátek. Z té hrstky žen na ulici jich polovina vypadá jako „polednice“, vypadají tak na sto padesát, i když je jim třicet. Pákistánské muže nic takového nepostihuje, což považuji za velkou nespravedlnost.

Trochu vlažnější muslimové

Celkově jsem se z mého ženského pohledu cítila v Pákistánu mnohem lépe než v Turecku, protože mě muži nepřehlíželi a svoje dotazy na mě směřovali přímo, na roz díl od Turků, kteří se na mě ptali mého přítele. K náboženství se na první pohled také staví vlažněji. Dálkové autobusy dělají pauzu na jídlo mnohem ochotněji než na modlitbu.

Další fotografie můžete vidět 20. dubna v Klubu cestovatelů v Praze na naší besedě o Pákistánu.