Vodopády stařičké mocnářky

Jak však léta a šedivé vlasy přibývaly, lesk stařičké mocnářky se vytrácel a vodopády stárly s ní. Jen tři roky po její smrti (dvě léta po smrti Holubově) dorazil k vodopádům první vlak a v roce ztroskotání Titanicu se dal již v Praze zakoupit regulérní turistický zájezd po jižní Africe se zakončením cesty u „Viktorek“.

V současnosti je situace opět o něco horší. Z velkého impéria zbyl hotel s číšníky v livrejích a zvrácená pozemková politika a další reformy zimbabwského diktátora Roberta Mugabeho způsobily, že bývalá kolonie Jižní Rhodesie prožívá snad největší hospodářský propad v dějinách země. Před pár lety patřilo Zimbabwe mezi tři ekonomicky nejsilnější státy afrického kontinentu, dnes prochází krizí, která zahnala velkou část populace pod hranici bídy. Když v městečku Victoria Falls zavítáte na tržiště, vrhnou se na vás prodejci, ne aby co nelépe zpeněžili výsledky svého uměleckého umu, budou vděčni za trochu jídla a oblečení. Krásné sošky a masky ze vzácných druhů dřev rádi smění za vaše špinavá trika, použité ponožky a spoďáry. I to nejzákladnější vybavení je zde pro obyčejného člověka nedostatkové zboží.

Je to paradox, místo, které je tak úzce spojeno s dvěma největšími humanisty z řad afrických objevitelů 19. století, prochází etapou, jež nemá s humanitou nic společného. Když se pak ke všem zmíněným potížím připočte významný nárůst HIV pozitivních obyvatel, neutuchající hrozba vojenské agrese a nepřiměřené posilování turistického ruchu na úkor ochrany přírody, musíme zákonitě dojít k závěru, že tudy cesta nevede. Spravit si chuť se mi nepodařilo ani plánovaným sjezdem kaňonu řeky Zambezi. Tolik jsem se těšil na nejlepší expediční rafting na světě, ale cena mi bohužel udělala čáru přes rozpočet. Tak to holt někdy chodí.