Nejčtenější články

Novinky emailem

Partneři

Královédvorsko
Ubytování, restaurace, turistika ve Dvoře Králové n. L. a okolí.

www.Cottage.cz
Portál o turistice a ubytování v NP České Švýcarsko.

Naše ikona:

ČR

Afrika

Amerika

Asie

Austrálie a Oceánie

Evropa

Stř. východ

KALiMERA > Evropa > Srbsko a Černá Hora

Pobyt u srbského pekaře

Michal Vačkář / 29.01.2008

Muhamed je kosovský Rom, který mě po desetiminutovém stopování v chorvatském Osijeku odváží směrem do Vukovaru, nejvýchodnějšího chorvatského města. Nakonec se s ním za hlasitého řevu makedonského turbofolku vezu až za srbskou hranici. Nenechávám si tak ujít možnost podívat se i do bývalé Miloševičovy krajiny.

Srbská hranice

Ocitám se uprostřed provinčního města Šid v blízkosti chorvatsko-srbské hranice, bez jakékoliv srbské hotovosti a bez mapy, podle které bych určil, kam se mohu dále vydat. U pochybného pouličního veksláka měním kuny za dináry a první zastávkou je malá pekárna, protože s plným žaludkem se o věcech rozhoduje lépe.

Přivítání

Kupuji koblihu s čokoládou a usedám k jedinému stolku se dvěma židličkami a snažím se navázat konverzaci s prodavačkami. Paní za pultem jsou nadšené, že někdo z Čech přijel do jejich země a dokonce dokáže mluvit srbsky. Během pár minut se mi na stole objevuje zdarma káva s čerstvým masový burkem. Jako další pozornost dostávám vychlazený jogurt. Za chvíli přichází majitel pekárny. Je jím dvacetiletý Martin původem z Albánie, jehož rodina se pekařinou živí již desítky let.

Pozvání do rodiny

Hrdě mě usazuje do svého ojetého auta, prováží mě po městě a ukazuje mi zajímavosti typu park, srbská dívka, dobrá diskotéka, jiný park, další srbská dívka, jiná dobrá diskotéka… Pozdě odpoledne mě seznamuje s rodiči a oznamuje mi, že mohu přenocovat u nich doma. Jsem velmi potěšen, protože se mi nechtělo trávit noc ve stanu kdesi v lese zrovna na chorvatsko-srbské hranici. Navíc teploty v noci klesají celkem nízko – je začátek března.

Večerní zábava

Po večeři, kdy se na stole objevili různé domácí speciality – něco na způsob zapékaných brambor se zeleninou a rýží, tradičního balkánského ajvaru či povinné sklenky rakije – se opět vydáváme do města, tentokráte však pěšky. Společně s jeho osmi kamarády-pekaři tak sedíme - „zevlujeme“ - na lavičkách v parku a pozorujeme noční život. Tento způsob trávení volného času praktikuje v Šidu většina mladých lidí. Peněz není nazbyt, a tak zbytečné utrácení v hospodách a barech není náplní jejich večerů. Oblíbenou činností je právě ta, do které jsem byl zasvěcen – sezení v parku, tlachání celkem o ničem, občasné pokuřování lecčeho a výjimkou není ani sem tam nějaká ta pranice s pouličním provokatérem.
Když už se všichni začínáme třást zimou, mačkáme se v pěti do třídvéřového auta a ohlušováni hudbou, která by se dala popsat jako mix srbského rapu a albánské tradiční hudby, křižujeme s výrazem největších tvrďáků ulice města.

Srbská pekárna

Druhý den pomáhám s ranní výrobou pečiva. Nefalšovaná srbská rodinná pekárna jakoby se zastavila v čase před několika desetiletími. Chleba se do pece sází typickou dřevěnou lopatou, pod pecí se topí dřevem, strop nad ní je pokryt vrstvou jemného popílku. Hygienická kontrola podle českých předpisů by se tu patrně vyřádila. Ale tady jsme v Srbsku, v srdci Balkánu, vše tu chodí tak troch jako strop nad pecí - načerno. V pekárně je velice útulno – venku je stále zima a já se tady cpu jedním burkem za druhým, domácí pizzou, koblihami, koláči…Jenom lituji, že můj žaludek nemá objem medicinbalu! Dopoledne trávíme v jiném parku na jiné lavičce porovnáváním všeho, počínaje krásou dívek a konče kvalitou domů, u nás v Čechách a tady v srbské Vojvodině.

Vstřícné rozloučení

Svoji návštěvu v Šidu zakončuji prohlídkou tradičního trhu, kde je k dostání všelijaká veteš od zrezavělých šroubků, oprýskaných krytů na mobilní telefony, až po želatinové medvídky či rožnící se jehňata. Po absolvování obsáhlého oběda u Martinovo strýce, také pekaře, jehož pozvání jsem nemohl odmítnout, mi kluci domlouvají odvoz zpět do Vukovaru.