Jak se dobývá Mt. Blanc

Samotný výstup na Mt. Blanc
S východem slunce sušíme tropika, nepotřebné věci ukládáme do autobusu a vybaveni na čtyřdenní trek vyrážíme ke spodní stanici lanovky v Les Houches. Po skupinkách vyjíždíme na Bellevue do výšky necelých 1800 m. Od lanovky pak přecházíme asi 300 m k zastávce ozubnicové železnice, která vede z údolí z městečka le Fayet až pod ledovec Bionnassay, kde končí ve výšce 2386 m v místě zvaném Station le Nid d´ Aigle. Vláčky bývají v sezóně dost plné, takže občas se musí počkat na další volnější spoj. Fyzicky zdatnější jedinci vyrážejí po pěšince vedle kolejí. Po dvacetiminutové jízdě končí koleje v suti.
Výstup začíná, uvidíme kolik z nás stane třetí den na vrcholu.
Začínáme stoupat kamenitou cestou, po pravé ruce vidíme splaz ledovce Bionnassay, ke kterému vede vyhlídka. Výše pak vidíme zasněžený vrchol Aig. les de Bionnassay (4051 m). Asi po hodině chůze po rušné cestě se přibližujeme k bývalé lesácké chatce, odkud dále vidíme cestu našeho dnešního výstupu. Cestička se klikatí sutí a dále vede hřebínkem k ledovci, na kterém budeme dnes tábořit poblíž chaty Tete Rousse. V některých letech je v těchto místech již sníh. Zastavujeme se, abychom nevyrušili kozorožce horské. Po levé ruce vidíme v dálce "raketu", která slouží na vrcholu Aig. du Midi (3842 m) jako restaurace a vyhlídková plošina, kam se lze ze Chamonix dostat lanovkou. Před námi se rýsuje cíl naší zítřejší trasy - Aiguille du Gouter. K dosažení dnešního cíle nám již jen zbývá přejít sníh a traversem dojít k chatě Tete Rousse (3167 m). Poblíž za malou vyvýšeninou je rovná plošinka, kde můžeme postavit stany - na sněhu. V chatě se lze ubytovat v případě, že jdete nalehko. Přednost mají členové alpských spolků (např. Alpenverein), ale ještě se nestalo, aby se na plné chatě nemohlo přespat na zemi v jídelně.
Kolem osmé hodiny ranní jsme připraveni k odchodu. Čeká nás technicky nejnáročnější úsek celého výstupu, pilíř Gouteru. Stoupáme strmým svahem ke známému kuloáru, kterým velice často padají kameny. Toto místo je třeba přejít co nejrychleji. S dvaceti kily na zádech a s mačkami na nohou se však utíkat nedá. Pěšinka se kroutí, občas musíme lézt po skále a přitahovat se rukama.
Nejexponovanější místa jsou jištěna fixními lany. Cvakáme se karabinami a postupujeme dále. Zhruba po 3 - 4 hodinách zdoláváme nepříjemný úsek. Obcházíme chatu ve výšce 3817 m a vystupujeme na hřebínek táhnoucí se za chatou. Odtud je již vidět plošina, na které stavíme stany. Rovinka není příliš rozlehlá, pozdě příchozí mohou mít problémy se získáním dobrého místa. My si v čase po obědě ještě můžeme vybrat. Míjejí nás lidé vracející se z vrcholu.
Cesta před námi po zasněžené pláni, zvedající se k vrcholu Dome du Gouter (4304), je prošlapána od horských vůdců, kteří tak určují ideální trasu výstupu vzhledem k možným trhlinám. Dá se tak projít bez problémů k vrcholu bez navázání na lano. Lano je však dobré mít s sebou pro případ zhoršení počasí. Ráno plánujeme vyrazit na zasněženou pláň ve 2 hodiny ráno. Na chatě ověřujeme poslední meteorologickou předpověď. Vypadá to dobře, hlásí jasno a mělo by to vydržet do večera. Noční teploty dosahují vzhledem k jasnému počasí až -15°C. Chce to tedy rozhodně teplý spacák.
Ranní budíky rozdrnčí stany, dáme si pár loků čaje z termosky , nasazujeme mačky, bereme cepín a jištění a vyrážíme. Venku je bezvětří, teplota tak mezi -5 až -10°C. Průběh trasy se před námi rýsuje i ve tmě - ve stráni blikají desítky čelovek a všichni tak vytváří světelného hada. Hodinová cesta nahoru do sedla pod vrcholem Dome du Gouter vede v serpentinách. Za světla je odtud možno vidět vrchol Mt. Blanc. Šlapeme dál, cítíme jak se zrychluje dech i při klesání směrem pod útulnu Vallot. Ta leží na výšvihu ve výšce 4362 m. Občas se musíme zastavit a vydýchat. Nastává poslední část výstupu. Na východě se pomalu začíná rozjasňovat horizont. Tušíme, kde bude vycházet slunce. Pokud to dobře půjde stihneme východ slunce na vrcholu.
Nepříjemný vítr nám žene ledové krystalky přímo do obličeje. Ukrajujeme opatrně poslední stovky metrů po úzkých hřebíncích. Na každou stranu jsou hluboké srázy. Chybný krok se zde platí draze. Sklon se mírní, jsme na střeše Evropy ve výšce 4807 m. Nejrychlejší z nás sem vystupují okolo šesté hodiny. Stihli jsme východ slunce. Sněhové pláně okolo nás dostávají růžový nádech, stejně jako nekonečné řetězce hor kolem. Pořizujeme nezbytnou fotodokumentaci, rychle posnídáme a už se loučíme s vrcholem. Je tu mrazivo a čeká nás neméně náročná cesta dolů. Ti pomalejší teprve dochází, míjíme se na úzké cestičce.
U Vallotky si můžeme oddychnout, nejhorší máme za sebou. Scházíme do našeho tábora nad chatou Gouter. Ti, kteří vrchol nezvládli, se nemusí cítit zahanbeni. Výška dělá své, každý je jinak přizpůsobivý. Důležité je vrátit se bez vážných zdravotních problémů.
Uvolňujeme svá stanovací místa dalším zájemcům o výstup na Mt. Blanc a sestupujeme stěnou Gouteru. Zbytky sněhu jsou zrádné. V některých případech je lepší i nandat mačky a získat větší jistotu. Spěch se v exponovaných místech nemusí vyplatit. Statistiky o tom mluví jasnou řečí. Jsme dole u chaty Tete Rousse. Větší část skupiny zde přespí ve stanech. Rychlejší a zdatnější mohou zkusit dojít až k zubačce a sjet do nižších poloh, kde je stanování na trávě příjemnější. Nejzdatnější končí sestup až dole v kempu. Cesta je již známá a není náročná.
Druhý den se již dostáváme dolů do kempu všichni. Všichni odpočívají a další den si každý užívá okolí Chamonix dle svých představ. Za odměnu.

Popsaný zájezd byl absolvován s CK Karavela.