Nejčtenější články

Novinky emailem

Partneři

Královédvorsko
Ubytování, restaurace, turistika ve Dvoře Králové n. L. a okolí.

www.Cottage.cz
Portál o turistice a ubytování v NP České Švýcarsko.

Naše ikona:

ČR

Afrika

Amerika

Asie

Austrálie a Oceánie

Evropa

Stř. východ

KALiMERA > Evropa > Dánsko

Faerské (ovčí) ostrovy

David Černoch / 17.12.2007

Déšť, déšť a zase déšť, tak by se daly ve zkratce shrnout Faerské ostrovy (dánsky Færøerne, což v překladu znamená „ovčí ostrovy“), které leží v severním Atlantiku mezi Skotskem a Islandem. Toto samosprávné území Dánského království skýtá mnoho krásných zákoutí, která stojí za to navštívit i přes trvalou nepřízeň počasí. A jestli vám navíc počasí jen trochu vyjde, jako v našem případě, tak se nestačíte kochat krásnou přírodou a typickou severskou architekturou.

Na Stremoy, největší z 18 faerských ostrovů, připlouváme trajektem Norröna z dánského přístavního městečka Hanstholm za nečekaně slunečného počasí (jde o naši první zastávku na daleké cestě na Island). Po vylodění v hlavním městě Tórshavnu rychle přejíždíme do blízkého kempu za městem, jenž bude po dobu tří dnů, které se chytáme strávit na ostrovech, naším záchytným bodem. Rychle stavíme stany a procházíme si kemp, který bych vybaveností přirovnal k lepším středoevropským. Nesmíme ještě zapomenout zaplatit (platí tady faerské koruny a po přepočtu kemp přišel asi na 250 Kč za osobu/noc), a jakmile je vše hotovo, vyrážíme. První cíl je nejvyšší hora Faerských ostrovů – Slættaratindur měřící 882 metrů.
Naší žlutomodrou starou Karosou jedeme přes několik mostů a tunelů do sedla Eiðisskarð na sousední ostrov Eysturoy. Sedlo je pouze výchozím místem, a proto odtud už musíme pěšky. Turistické značení na ostrovech neexistuje (jestli jo, tak jsme si ho nikde nevšimli), ale túra v krásném počasí není nijak namáhavá ani nebezpečná a čeká nás jen kolem 500 metrů převýšení, což také není mnoho. Po cestě potkáváme všudypřítomné strakaté faerské ovce, které vidíme i na místech, kam by člověk jen stěží vylezl. Na ostrově neexistují lesy, a proto tu mají dostatek pastvin, které i přes krátké léto dokonale spasou. Ostatní louky obdělávají místní zemědělci.
Zanedlouho se nám na obzoru začínají vynořovat dvě vodní plochy. Vzdálenější je průliv Sundini, přes který jsme už jeli, protože odděluje ostrovy Stremoy a Eysturoy, bližší je vodní nádrž Eiðisvatn. Průliv i nádrž z dálky vypadají, že leží v nulové nadmořské výšce, ale po konfrontaci z mapou udiveně zjišťujeme, že Eiðisvatn má hladinu ve výšce téměř 200 m n. m. Na vrcholu už nás čekají překrásné výhledy na širý Atlantik, překrásné fjordy, okolní ostrovy a nejrůznější skalnaté a travnaté útesy, kterých se ani po hodině nemůžeme nabažit. Protože nás ale dnes ještě čeká hodně věcí, vyrážíme zpátky do sedla.
Po úzkých a klikatících se silničkách přejíždíme k městečku Gjógv na mořské útesy. Potkáváme zde zmatené německé turisty hledající „der Papagei“; asi měli na mysli papuchalky, kteří při velké dávce fantazie připomínají tropické papoušky. Papuchalkové ale patří do čeledi alkovitých a v druhé polovině srpna, kdy jsme na ostrovy přijeli, jsou převážně na otevřeném moři, kde se už chytají na přezimování. U pobřeží v této době sice mnoho ptáků není, a většinou jde o racky, ale vysoké čedičové útesy jsou opravdu impozantní.
Poslední dnešní zastávkou je městečko Eiði ležící v severozápadní části ostrova Eysturoy. Na chvíli ještě zastavujeme před ním u vyhlídkového místa na Risin a Kellingin, což jsou dva osamocené skalní výchozy vystupující z moře, které se v roce 1996 dostaly i na faerské poštovní známky. Dalekohledem pozorujeme párek ústřičníků velkých a hejno labutí zpěvných, které se od našich labutí velkých liší především žlutou barvou zobáku. Poté se vydáváme nazpět do kempu.
I když je už pokročilá hodina, vyrážíme ještě pěšky z kempu na prohlídku hlavního města Tórshavnu, prý nejmenšího hlavního města na světě s necelými 20 000 obyvateli. Pro nás je zde zajímavá především typická severská architektura, tzn. červené baráčky se střechami porostlými trávou. Nejzachovalejší jsou tyto domky v místní části Tinganes, kde v nich od roku 1948 sídlí faerský parlament. Další zajímavosti jsou kostel Tórshavner Cathedral, maják s výhledem na ostrov Nólsoy, jediný faerský les atd. Protože toho ale dnes už bylo moc, vracíme se zpátky do kempu a v deset hodin večer (ještě za světla) jdeme spát.
Druhý den vstáváme kolem šesté hodiny opět do krásného dne. Dnešním cílem je vrchol Heyggiurin Mikli vysoký 692 metrů. Přejíždíme na výchozí bod do vesnice Tjørnuvík, kde se přes vysoké hřebeny okolních hor více než dvě třetiny roku vůbec nedostanou přímé sluneční paprsky.
Podle na faerské poměry dobré mapy vyrážíme cestou necestou strmým svahem nahoru. Míjíme několik vodopádů, až přicházíme na rozlehlou rovnou plošinu, z které se nám otevírají první výhledy do okolí. Konečně vidíme zblízka i jeden z nejpozoruhodnějších přírodních výtvorů na ostrovech, skálu Mýlingur, která se přímo z moře vypíná do výšky téměř 600 metrů a přední část jejího hřebene je až neuvěřitelně rovná. Poprvé se před námi objevuje i Heyggiurin Mikli. Cestou k vrcholu už stoupáme mírným svahem a chvílemi sbíráme překrásně čisté „křemeny“. Vrcholová pauza je krátká, protože oproti včerejšku fouká hodně studený vítr. Sestupujeme proto do sedla Tjørnuvíksskarð, kde síla větru už nedosahuje tak vysokých hodnot. Při sestupu se nám ještě naskytuje pohled na krásně meandrující řeku Gellingaru, která se vlévá do zálivu Osin u vesnice Saksun, kam máme sejít. Vesničku tvoří jen několik domků a kostelík s travnatou střechou, postavený uprostřed rozsáhlého rašeliniště. Za vesnicí už čeká naše Karosa, která nás veze nazpět do kempu. Za celé dva dny putování po faerských horách jsme nepotkali žádného turistu, což je na středoevropské poměry až neuvěřitelné.
Poslední, tzn. třetí den pobytu nakupujeme ještě nějaké potraviny (v průměru za stejnou cenu jako v celé západní Evropě) na další cestu, protože jsme byli „strašeni“, že na Islandu budou ceny ještě vyšší (nakonec se to ale nepotvrdilo). Platit se zde mohlo každou českou kartou.