Nejčtenější články

Novinky emailem

Partneři

Královédvorsko
Ubytování, restaurace, turistika ve Dvoře Králové n. L. a okolí.

www.Cottage.cz
Portál o turistice a ubytování v NP České Švýcarsko.

Naše ikona:

ČR

Afrika

Amerika

Asie

Austrálie a Oceánie

Evropa

Stř. východ

KALiMERA > ČR > Beskydy

Lysá hora na kole

Milan Silný / 13.11.2007

Lysá hora s nadmořskou výškou 1323 metrů je právoplatně nejvyšší z velikánů Moravskoslezských Beskyd. Právě tato hora je cílem naší cyklistické výpravy.

Základní tábor položen

S dostatečným předstihem jsme si zajistili ubytování v chatce. Vydáváme se ze Slaného do Ostravice. Po sedmi hodinách jízdy, doprovázeni deštěm a větrem, dorážíme do Ostravice, základního tábora pro pokoření Lysé hory. Chatka působí dosti vetchým dojmem a ve svých útrobách ukrývá šest postýlek. Nás je osm. Nedostatek postelí bohatě kompenzují svým počtem švábi ve sprchovém koutě. Ještě před vyjížďkou na vytoužený vrchol podléhá zkoumání i blízké okolí.

Posilnění se na výšlap

Taková skromná snídaně: Šelda s Jožánkem sjeli do vsi nakoupit sedmdesát rohlíků k snídani. „Hoši, pro tu prodavačku to musel bejt kšeft jako blázen.“ Pokoření okolních vrcholů je samozřejmostí. Mezi „zářezy na pažbě (spíše na rámu)“ nalezneme Smrk (nejvyšší bod Radhošťské hornatiny) a Radhošť (největší hora Beskyd). Při stoupání na Smrk mě přepadly medvědí myšlenky. Co bych asi dělal, kdyby se najednou z roští vynořil medvěd? Byl jsem připraven? Byl. Nastudoval jsem pokyny z cyklistického průvodce. Při útoku hnědého medvěda je třeba dělat mrtvého (lehnout si na břicho, nedýchat, rukama si krýt hlavu a krk). Avšak při útoku medvěda černého by to byla fatální chyba! Černí medvědi totiž mršiny pojídají. Správná identifikace je obtížná. Nejrozumnější je proto vylézt na strom. Černý medvěd vás bude následovat, hnědý jen vyvrátí strom. Smrk jsme nakonec dobyli po hodině a půl. Úsměv, vyletí ptáček! Vše je zdokumentováno, hurá dolů. No paráda, úzká pěšinka v husté borovicové kleči. Au! Dostal jsem větví přes oko. Teď už jsme všichni šleháni nejen přes obličej ale i nohy a ruce. „Pánové uvědomme si, že se právě účastníme lovu na klíšťata. Kdo jich uloví nejvíc, má u mě pivo.“ Další překážka. Musíme překonat jakýsi polom, stovka metrů všelijak přes sebe popadaných stromů. Kolo musí na záda nebo do ruky. „Hoši, překonat tenhle polom bude pro mě zážitek na celý život.“ Zážitek totiž nemusí být dobrý nebo špatný, hlavně musí být hluboký. Tenhle polom bude rozhodně zážitek z těch nejhlubších. Překonáno! Nanovo začíná jiné stoupání. Venku se žení všichni čerti, ale my jsme v klidu. V teple a pohodlí bufetu na vrcholu Radhoště nad rozpitým pivem nastal zlomový okamžik v historii českého jazyka. Vymysleli jsme nejkratší rozvitou větu. „On se hl, bo uh na Aš.“ („On se hnul, protože odbočil na Aš.“)
„Všeci sportují, nikdo nerobí“, diví se chlápek v montérkách, kterého míjíme při jízdě zpět do základního tábora. Teplá večeře a slavností pivo za úspěch při pokoření Smrku a Radhoště. K tomu všemu se nám dostává fundovaného poučení od vrchního, proč se ve zdejším kraji neříká protože, ale jen bo. „Bo není čas pičo řikat protože.“ Ještě chvíli popíjíme před chatkou. V tom k nám promluvil strom dívčím hlasem: „ Kluci nechcete se trochu ztišit, tady se nedá spát!“ Slyšet mluvit stromy znamená jediné - jít už raději spát.

Lysinka

„Vstávejte, dneska nás čeká Lysinka“ , rozněžnil se po ránu Jožánek. Lysinkou měl na mysli horu, na které ročně umírá nejvíce turistů v Česku. Od rána stoupáme. Slunce v zádech a obloha bez mráčku. Čím více stoupáme, tím ubývá kvality asfaltu. Tak, teď už zmizel úplně (asfalt). Vrchol hory je vysoko vpravo nad námi, avšak cesta uhýbá doleva dolů. „Ó jak povzbudivé!“ Samozřejmě jsme špatně odbočili. Před námi se otevřel pohled na bezpočet kořenů a stoupání kolmo vzhůru. „Já na to peču, nevracím se!“ Rezolutně prohodil Aleš. S kolem na zádech se začne drápat vzhůru. Slunce svítí, stín žádný, pot pálí do očí, svaly tuhnou a vrchol se přibližuje velice neochotně. Kolem poledne jsme na vrcholu. „Kde se flákáte lemplové?“ Vítá nás Aleš už s pivem v ruce. Poslední dosahuje vrcholu Kolombo. „Zabloudil jsem na nějakou cestu, kde bylo jenom kamení a mouchy.“ Kromě nás okupují vrchol desítky cyklistů i pěších turistů. Pokořitelé se teď slastně oddávají životodárným slunečním paprskům. Svlečeni do půl těla jsme rozvaleni na židlích nebo jen tak v trávě a vychutnáváme opojný pocit z pokoření hory. Lysá hora je pro cyklisty opravdovou výzvou. Cyklistické helmy tu ale v módě nejsou, nemá ji téměř nikdo.

Všichni živí, hurá dolů!

„Cestou dolů budou padat rekordy.“ Odtušil Šelda s pohledem upřeným k silnici padající prudce kamsi dolů mezi lesní porost. Měl pravdu! Po dojetí ukazuje tachometr maximální dosaženou rychlost 78,5 kilometrů v hodině. To je na tlustých balónech horáka docela slušný hukot.

Domů...

Kolem druhé hodiny odpolední jsme zpět v Ostravici se skalpem Lysé hory v srdcích. Zbývá už jen smutná povinnost naložit kola do auta a nabrat kurz domov.