Nejčtenější články

Novinky emailem

Partneři

Královédvorsko
Ubytování, restaurace, turistika ve Dvoře Králové n. L. a okolí.

www.Cottage.cz
Portál o turistice a ubytování v NP České Švýcarsko.

Naše ikona:

ČR

Afrika

Amerika

Asie

Austrálie a Oceánie

Evropa

Stř. východ

KALiMERA > On-line cesty > seriály > Afrika stopem

Po stopách Emila Holuba

Zdeněk Štěpánek / 9.11.2007

V první řadě bych měl asi napsat spoustu řádků o Viktoriiných vodopádech. To proto jak jsou nádherné. Je to něco obrovského a mocného… popravdě řečeno jsem od nich tolik nečekal, příjemně překvapily. Je to něco obrovského a mocného. Mimochodem Viktoriiny vodopády jsou jediné místo, kde jsem v Africe potkal černé turisty. První mapu této oblasti nakreslil kdo? No přeci Dr. Emil Holub!

Hořící hora

Dál jsme zkoukli hořící horu, která ale hoří jen ráno a večer, tedy při východu a západu slunce. My jsme tam byli odpoledne, takže moc ohňových barev vidět nebylo, spíš vypadala shořelá a byla úplně černá.

Předražený park

Dost mě ráno překvapil vstup do národního parku. 80 dolarů. Namibie má, zdá se, podobnou politiku, jakou jsem poznal v Zambii, platí se všude. Ale museli jsme jet dál.

Sibiř nebo Afrika?

Jeli jsme na jih a počasí se zhoršovalo, byl silný vítr a všude poletoval písek. Za chvíli jsme konečně uviděli moře a vydali se k němu. Bylo divoké, zpěněné a špinavé. Pochopil jsem, proč bylo západní pobřeží jižní Afriky osídlené a vůbec více objevené až v 18. a hlavně 19. století. Na plážích jsou zbytky koster, stromů a taky pár vraků lodí. Opravdu to tam není vůbec přátelská krajina. Přemýšlím, že kdyby mě někdo shodil z letadla na tomhle místě, řekl bych s 99% jistotou, že nejsem v jižní Africe, ale spíš v Grónsku nebo někde na Sibiři, vážně.
Pokračovali jsme dál tou nehostinnou a prazvláštní nicotou, protože co jiného se dalo dělat.

Usínaní s dunami

Chystám se do Sossusvlei (ráje z písečných dun), což má být asi nejkrásnější místo mojí pouti po Namibii. Tak jsem tady. Večer jsme se rozhodli, že ráno vyrazíme na duny. Tak se taky stalo, v 5:00 budíček a v pěkné kose a tmou vyrážíme na východ slunce spolu se spoustou dalších aut. Ranní sprcha - za svezení džípem chtějí 90 N$! Takže dávám více než půlku svých zbylých peněz, ale vím, že to bude stát za to. A taky že ano! Nestihli jsme východ slunce, ale tady je ráno slunce stejně tak moc silné, že se do něho nedá dívat. Všude kolem nás nádherně načervenalé duny - jejich písek je z blízkých rudnatých hor. Šplháme na jednu z dun a kocháme se, jako malé děti. Je to nádhera. Trvalo mi pěkně dlouho, než jsem se tam dostal, už jsem začínal věřit , že to místo je pro mě zakleté. Nakonec vše dobře dopadlo.

Pozor, střelné zbraně!

Ve středu večer jsem nasedl na bus do Pretorie. Pretorie je menší, hezčí a bezpečnější sestra Johannesburgu, 50 km vzdáleného. Byl jsem se projít jen tak bez cíle. Pak mě 2 bílí lidé vyzvedli na dálnici, že je to nebezpečné a že prý mě mohli zastřelit! Tohle je běžné v Johannesburgu, zastřelí řidiče, ukradnou často jen peněženku a mobil, někdy auto... policie podplacená... Proto jsem teď v Pretorii.

Zatímco jsem se večer ládoval nějakou omáčkou, zapovídal jsem se s Erikem z Francie. Docela velký dobrodruh, zamlada cestující blázen, teď právník. Erik se pak stal na poslední dva dny jakousi mou peněženkou. Vzal mě na pivko, pak před odjezdem na letiště i na docela luxusní oběd s Plzeňským pivem! Spíš byl rád, že má s kým mluvit. Náhodou odlétal skoro stejně jako já, takže mě mohl odvézt i na letiště. Prý bych ve vlaku z Pretorie těžko přežil, ale s Erikem to byla jistota.

Tak to je asi tak všechno, uzavřel bych africkou story a co bude dál je zatím ve hvězdách...