Národní parky USA na kole

Spojenými státy jste již projížděli při své cestě kolem světa, proč jste se vrátili na další cestu právě na západ USA?
Už když jsme projížděli západní pobřeží před 4 lety, tak jsme měli cukání zahnout do vnitrozemí, které by bylo určitě zajímavější. Bohužel to časově nevycházelo. V Kanadě bychom již měli sníh, honili jsme v Americe roční období. Věděli jsme, že se tam chceme vrátit a nakonec jsme se rozhodli pro další cestu právě do USA i kvůli stále platným vízům v našich pasech.

Jaké jsou další destinace, do kterých byste se chtěli vrátit a projet důkladněji?
Kromě Afriky asi každý kontinent, nepreferujeme žádnou konkrétní lokalitu. Jen v severní Americe bychom mohli podniknout další 3 cesty. A možná i tu Afriku bychom dali…               

Trochu mě zarazilo, že jste se do národních parků na jihozápadě USA pustili na kole v období největších veder, tzn. v červnu a červenci. Teploty tam přes den vysoko přesahují 40°, to není na cyklistiku optimální teplota.
Byl to kompromis. Dříve nebo později bychom se nedostali přes zavřená vysoká sedla v pohoří Sierra Nevada a ve Skalistách horách. Takto nás překvapilo zavřené třítisícové sedlo jen v Yosemitech.
My jsme s tím vedrem počítali, spíše nás mile překvapilo, jak si s tím organismus dobře poradil a brzy si na ty vysoké teploty zvykl. Vyjížděli jsme před východem slunce a do oběda se snažili dojet tam, kde jsme chtěli přespat. Večer už se moc toho našlapat nedalo. V Americe se překvapivě oproti pouštím v Austrálii po západu slunce příliš neochlazovalo, ve stanu se nedalo spát, proto jsme několikrát zvolili i ubytování pod střechou s klimatizací. Také vzdálenosti jsou v USA příliš velké na to, abychom se dostali za 2 hodiny k dalšími místu s pitnou vodou. V horách tomu samozřejmě bylo jinak.

Kolik jste potkali v pouštích cyklistů?
Nikoho. Červen až srpen je sezóna  přejezdů vysoko položených sedel v horách, která jsou v té době průjezdná. Cyklisté toho využívají a šetří si při přejezdu USA (tzv. Coast to Coast - od pobřeží k pobřeží) toto období na přejezd Skalistých hor. Jeden den jsme tam dokonce potkali denně 6 naložených cyklistů, ale míjeli jsme i profíky, kteří trénovali. Mluvili jsme tam s Polákem, který pouště v tom vedru přejel vlakem v rámci cesty Coast to Coast. V USA je 6 doporučených tras Coast to Coast, vycházejí o tom průvodce, kterými se cyklisté přesně řídí. Až nás udivilo, jak se lidé rad a doporučení v průvodcích drží i co se týká ubytování. My jsme vždycky našli levnější a stejně kvalitní ubytování v těsné blízkosti ubytování doporučeného průvodcem. Byli jsme asi jediní, které něco takového napadlo.

Na kole jste se pohybovali mezi národními parky, ale samotné parky jste procházeli pěšky?
V národních parcích bikové cesty vpodstatě vůbec nejsou, nebo vedou při hranici podél příjezdové komunikace, neviděli bychom tedy nic nového. Jen v NP Yosemite je asi 20km okruh pro cyklisty. Možná v Canyonlands jsou na to také vhodné cesty, ale nejsme si jistí, jestli jsou ty 3 velké lokality propojené. Ale jezdit na kole mimo silnice se tam nesmí, tak proč bychom to porušovali? Zákaz byl většinou oprávněný, v některých kaňonech bychom se s koly nevešli mezi skály nebo by byly na kole nepřekonatelné.
Národní parky jsou tam dost rozlehlé a na jednotlivé vyhlídky se lidé přemisťují buď autem nebo autobusem, které provozuje národní park. Nachodili jsme hodně kilometrů po parcích pěšky, ale na druhé straně kolo dobře nahradilo právě auto či autobus při přesunu z jednoho zajímavého místa na druhé. Byla to optimální kombinace. Dojeli jsme na konec silnice, tam kolo nechali a na vyhlídku si došli. O kola jsme se mimo města nebáli.

Z vašich stránek jsem vyčetla, že celá cesta byla zcela bezproblémová až na její konec. Poslední odstavec vašeho deníku je již psán velmi drsným tónem.
To jsem psal, když jsme dorazili domů z letiště, ani jsem si neumyl ruce, jak jsem byl rozčilený. Na našich cestách po světě jsme asi 30krát dávali krabice s našimi koly na letišti k odbavení. Nikdy jsme neplatili za kola nebo nadváhu. Až teď, při návratu z USA, kdy jsme se v Amsterdamu odbavovali u společnosti KLM, tak nám bylo zřejmě vše sečteno. Za celkovou nadváhu 6 kg  a 2 krabice s koly po nás paní za přepážkou chtěla 119 Euro – 40 Euro za každé kolo a 39 Euro za tu 6kilovou nadváhu. A my si přitom tak oddychli, když jsem na váze viděli, že máme nadváhu jen 6 kg! Vše je to o konkrétním člověku. Nám se tuto starší paní nedařilo přemluvit ani poukázat na to, že je první, kdo po nás něco takového chce. Dokonce ani u té samé společnosti při odbavování v Praze na letu do Amsterdamu po nás nikdo nic nechtěl, ačkoliv samozřejmě na to právo mají. Stačí si přečíst přepravní podmínky dané společnosti. Naopak paní naše zkušenosti s jinými lidmi a aerolinkami velmi rozčilily. Ke konci už jsme měli všichni zvýšené hlasy a bylo nám po našem argumentu, že za nadváhu a kola zaplatíme dvakrát více než za letenky, doporučeno, abychom s KLM nelétali, když se nám to nelíbí. Což po této zkušenosti rádi splníme. Mně jen nejde na rozum, že práve KLM, nizozemská letecká společnost, která by měla být cyklistům nakloněná, dělala s nadváhou a koly takové potíže.
Když jsme šli 119 Euro zaplatit, byla u příslušné přepážky „nadváha“ fronta, což jsme nikde jinde na letišti nikdy neviděli. Ještě jsme zkusili se nechat odbavit u jiné přepážky, kde bychom platili u mladé slečny jen nadváhu, ale bohužel to již nebylo možné, podruhé jsme již odbaveni být nemohli. Krom této odpovědi jsme od naší původní přepážky zaslechli, jak se tam 6 Indů hádá o to, že mají zaplatit za 1 kg nadváhy.

Nevyplatilo by se vám sednout na kolo a z toho Amsterdamu dojet po svých?
Také nás to napadlo, ale my jsme v rámci snížení hmotnosti zavazadel, kdy kvůli teroristům se nemůže do letadla brát v ručním zavazadle téměř nic, všechny opotřebované součástky na kolo nechali v Americe – tzn. probržděné ráfky, pedály atd. Na takových kolech bychom nikam nedojeli nebo si vybrané součástky museli v Amsterdamu znovu pořídit. Neměli jsme již ani stan, který nám v USA po několika letech dosloužil a který se nám ani téměř nepodařilo v USA vyhodit. Nechali jsme ho na koši u jedné benzinky den před odletem. Do koše se nevešel, tak jsme ho položili na koš. Ušlapali jsme bez něho jen pár kilometrů a už u nás stavělo auto a řidič nám stan podával s tím, že jsme ho u benzinky zapomněli. Když jsme mu vysvětlili, že jsme ho vyhodili, zasmál se, otočil auto a jel svým směrem.

Skutečně se vám nikde jinde nestalo, že by po vás za kola a nadváhu nic nechtěli?
V Japonsku nám při odbavení sdělili, že máme 10 kg nadváhu. To jsme jim potrvdili a oni nám popřáli šťastný let s tím, že to máme od nich jako dárek. Existují samozřejmě fígle, jak se placení za kolo vyhnout. Můžete třeba z kola sundat řetěz a pedály a krabici s kolem definovat jako náhradní díly, ze které žádný poplatek neexistuje. To se vyplatí zejména u těch aerolinek, kde je poplatek za kolo velmi vysoký – např. u některých vnitrostátních linek v USA, kde se platí až 150 USD za kolo. Někde jsem slyšel, že není dobré chodit na takové důležité přepážky jako odbavování na letišti nebo imigrační na hranicích k člověku opačné pleti než jaká je ta moje. Vcelku to funguje, barva pleti rozhoduje.
Samozřejmě existují společnosti, které za přepravu kola nic nepožadují. My jsme při této cestě do USA využili „výhodné“ nabídky KLM na cestu z Prahy do Amsterdamu, a z Amsterdamu jsme letěli s U.S.Airways, která měla letenky do USA nejlevnější a navíc za kola nic nechce. Sbíráme také body za nalétané míle a tato společnost do námi preferované letecké aliance patří.

Kolik už máte nasbíráno kilometrů?
Už bychom mohli letět zdarma z Asie do Austrálie. Máme toho nalétáno opravdu hodně.

Z vaší zkušenosti s KLM to vypadalo, že letadlem už nepoletíte…
S KLM určitě ne.

Celkové náklady: 60 000 Kč / 3 měsíce / 1 osobu i s letenkou
Vstupy do národních parků: 50 USD / rodinu / rok
Pozitivní změna vybavení oproti cestě kolem světa:
Oba odpružená vidlice na kole Author Traction
Michal přední nosič Sport Arsenal na odpruženou vidlici
Lucka dámský model Author Traction
Oba devítikolečko místo osmikolečka (USA je přeci jen civilizace, kde se 9kolečko dá sehnat)
Michal „Long lasting“ pláště (dálkoplaz) od Rubeny
Digitální výbava – elektronická zrcadlovka s manuálním zoomem

Na podzim vyjde kniha o této cestě.

Cestu podporovali: